Všetko o mojej matke

Almodóvar je zřejmě právem oblíbený a respektovaný. I toto je takový pěkný film, plný zajímavých postav, dialogů a událostí… --- A teď pro změnu zkusme vidět pouze kostru příběhu: Matka ztratí dítě. Vydá se na cestu. Potká lidi, sblíží se s nimi, a někteří se zapletou s drogami a prostitucí tak vhodně, že umřou. Matka tak získá nové dítě. Opona. --- Jestli to náhodou není recept na úspěch. Něco tisíckrát profláknutého se vezme jako základ a navlečou se na to módní kostýmy. Například silikonové. (19.10.2011)

Moje první setkání s Almodóvarem a po tomto filmu už vím, že zdaleka ne poslední. Velmi, velmi zajímavé drama, u kterého jsem se cítil dost zváštně. Herecké výkony (mimo jiné souhlasím s názorem, že zde vypadala Penélope téměř jako anděl), emoce/pocity, které ve mně snímek vyvolával a hudbu bych vyzvedl jako hlavní vztyčné body, na kterém dílo stojí. Mnoho diváků by mi oponovalo tím, že jsem úplně zapomněl na specifickou psychologii/charakteristiku postav (nezapomněl), ale tu já osobně (alespoň prozatím) nedokážu plně docenit a sám v sobě zhodnotit, jak moc se režisér "trefil", nebo ne (možná, že tento faktor dokáže lépe posoudit spíše právě ženské publikum). Dávám 4* a už se těším na další dílo tohoto zvláštního Španěla. (17.07.2010)

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)

Totálně nudná sračka. Sonda do života lepší spodiny společnosti. Divák sleduje celou stopáž dialogy otravných kurev a jejich nehezké osudy, které samozřejmě nebyly jejich zásluhou. Prostě k ním byl život nemilosrdný. Bohužel kurvy zřejmě sdílely málo motivačních citátů, a tak se nedokázaly postavit na vlastní nohy a stát se úspěšnými, tudíž jen tiše trpěly. Otřesný film plný nudných a otravných neherců. Tohle je tedy těžce nadhodnocovaná píčovina. (09.08.2018)

Almodóvar už ode mě v minulosti párkrát obdržel 4* a bylo by zajímavé tito tituly srovnat se snímkem Vše o mé matce, kde jsem začal Almodóvara a jeho filmový styl mít plné zuby. Filmařinu má nesporně v krvi, jenže co s tím, když jeho film obsahuje spoustu melodramatických zvratů jak z laciné latinoamerické telenovely. Je to teatrální a postavy a jejich jednání jak z jiné planety. Nejsem takový puritán, aby mi vadili transvestité, homosexuálové a prostitutky, jenže do Almodóvarova světa se jiné postavy pomalu ani nedostanou. Navíc to, jak buduje jejich vzájemné vazby, je hodně chtěné. Dvě ženy, které se navzájem nikdy neviděly, si při prvním setkání sdělují velmi intimní a velmi zásadní informace, které by člověk nejspíš rád uchoval v tajnosti a svěřil jen velmi blízkému a důvěryhodnému člověku. Nemůžu si pomoct, ale jakkoliv je Almodóvar daleko kultivovanější v odhalování svých sexuálních libůstek než řekněme Passolini, už mě jeho touhy a celý svět unavuje a dám mu vale. Celkový dojem: 45 %. (24.01.2015)