Brave New World

Príbeh slávneho románu poznám len z jeho obsahu, ale podľa všetkého bola kostra deja a charaktery niektorých postáv dostatočne zachované. Zmeny ale už musia byť patrné kvôli dnešnej aktualizácii. Práve charaktery sa ukazujú byť značne ambivalentné a ak si ich aj začnete polarizovať, tak priebeh deja dokáže opäť všetko otočiť. Ide v jadre skôr o tragédiu hlavnej postavy, ktorá to síce myslí dobre, ale skrátka všetko, čoho sa dotkne, nejakým spôsobom pokazí. Druhá polovica by sa dala skrátiť minimálne o jednu epizódu, pokiaľ vás ale tento utopistický svet chytí, tak sa v ňom budete cítiť ako po použití somy. (01.11.2022)

Prvních pět epizod mě to opravdu bavilo, ale s šestou to začalo jít strmě dolů, John byl ještě méně zajímavý než předtím a Lenina začala být vyloženě otravná. Od té šesté epizody jsme sice dostali nějaké překvapivé objasnění světa, ale zato vývoj hlavních postav se začal ubírat naprosto očekávaným směrem. (18.07.2020)

Zajímavá adaptace. Pojetí v podstatě kastruje předlohu, vytahuje z ní naprosté základní myšlenky a s těmi manipuluje směrem, který je pro dnešního diváka pochopitelnější a současně jednoduchý (vídá ho všude okolo). Na jednu stranu mě tento přístup mrzí, na druhou stranu dává smysl a je mu opravdu všechno maximálně podrobeno. Jsem zvědavý, zda se tvůrcům způsob pojetí nerozpadne, protože už po pár dílech je vidět, že ne všechny postavy jsou připraveny na změnu příběhu a vyprávění. Vizuálně jde však o velmi příjemné překvapení, když odhlédnu od levnějších digitálních efektů tak si rozhodně troufají na zajímavé nápady (postavit Nový Londýn doslova nad starým, vyměnit indiánskou rezervaci za Savage Land, atd.). Společenská kritika a odraz dnešní reality je občas zbytečně přikrášlen, protože to prostě Huxley v roce 1932 trefil až smutně přesně. Maximálně si užívám momenty, kdy naráží nový svět na tradice starého a svatba v třetím díle je vrcholné opojení. Škoda, že na přivyknutí světa nového nebylo tolik času... právě to je jeden z problémů. Uvidíme, co John, kterého Alden Ehrenreich pojal hodně zvláštně, přiznám se, ještě si na něj zvykám. (06.03.2021)

Byla možná chyba, že jsem seriál sledoval s tak velkými prostoji. Začal jsem s ním někdy v létě a skončil před koncem roku. Je možné, že ten guláš v ději, který jsem měl, byl způsoben právě tímhle. Na druhou stranu to beru jako důkaz, že mě nedokázal strhnout jako jiná seriálová produkce. Největší problém jsem měl asi s matrixoidní dějovou linkou kontrolorky, ve které jsem se postupně ztrácel, a závěrečný díl jsem víceméně jen přetrpěl, ať už to mám konečně z krku. Nezasáhlo mě to, nepochopil jsem to a už tomu nehodlám věnovat více času. Raději si někdy přečtu Huxleyho předlohu. (1 391.) (02.01.2023)

Civilizace poloviny třetího tisíciletí vymýtila nahodilost i přirozený způsob rozmnožování. Žádní otcové, žádné matky. Každému geneticky upravenému embryu je předem přidělena role a podle toho předepsán vývoj. Lidé se dělí na alfy, které zaujímají řídící funkce, Bety, které mají slušné zaměstnání a slouží jako těžiště sexuálních aktivit, Gamy, jež mají za cíl sloužit, až ke klonům, kteří pracují jako úklidové čety. Nikdo nezná neštěstí, lidé jsou naprogramováni, aby si svou roli užívali. Oddávání se sexuálním potěšením zde slouží spolu s genetickou predestinací jako forma otupování a nadvlády. A co nezvládne naprogramování a fyzická slast, o to se postará droga jménem soma, tlumící negativní reakce, kterou všichni zobou ostošest... Další věcí, v níž jsme dystopii nebezpečně blízko dohnali, jsou takzvaná pocitová kina, v nichž jsou vám poskytovány emoce skrze senzory, vůně a pohyb – ohavná to připomínka existence 4DX kina... Brave New World obsahuje i skutečně zábavné momenty, jmenovitě reklamy na Savage Lands či simulaci Black Friday šílenství, a humor těží i z do důsledku dovedených předpokladů zobrazované společnosti: například kritika napojení na sociální sítě a virálnosti (podzápletka s monoklem bezmála geniální) a prahnutí po pozornosti kamer... Brave New World má zábavně realizovaný svět zaplněný pohlednými jedinci s oku lahodícím šatníkem a s charismatickou ústřední trojicí (Lloyd vyniká) zobrazující společnost, jejíž problémy jsou doslova psychosomatické. Není to seriál, s nímž byste chtěli být v monogamním vztahu, ale jak jinak než jako guilty pleasure si užít seriál, který je o tom, jak může být fyzické potěšení otupující. (31.05.2024)