Tři muži ve sněhu

Slavínský, dávný syn hor, často situoval své filmy právě sem, do lůna krkonošských masivů, v jejichž stínu nalézal cosi přitažlivého a zároveň divácky atraktivního. Stejnojmenný román slavného Ericha Kästnera byl v tomto ohledu vlastně jen vhodnou záminkou, jak znovu připomenout to, co bylo Slavínskému nejdražší – půvab zasněžených horských plání, na nichž se odedávna cítil jako doma. Veselý příběh plný nedorozumění a záměn potom před kamerou suverénně ovládají dva výteční komici, Hugo Haas a Jindřich Plachta. Fenomenální Haas si s chutí střihl dalšího ze svých ošumělých strejců, kteří pod rouškou přátelství a nefalšované upřímnosti podnikají jakýsi exkurz do lidských srdcí, maje přitom na paměti, že šaty dělaj člověka. Oslnivý glanc a eleganci prvorepublikových časů výborně evokuje jak všudypřítomný orchestr R. A. Dvorského, tak několik půvabných dívčích tváří. Tak tedy: horám a lyžím zdar! (03.10.2008)

„A proč vy jste se nezúčastnila soutěže? Byla byste jistě dostala cenu, byli by vás poslali na 14 dní do Krkonoš, tam byste si vymkla nohu a zůstala tam ještě déle…“ Ale tolik štěstí mít jeden nemůže. Anebo ano? Jaroušek, „zpustlík, padouch, bídák a obchodník s děvčaty“ má najednou tolik štěstí, že neví, co s ním. A já bych byl také šťastný…kdyby měl Borský alespoň nějaké charisma, vtip či jiskru, ale toho jsem se v tomto filmu nedočkal. Snímek se až zoufale pomalu rozjíždí a ke konci ho Slavínský pro změnu zas zbytečně natahuje. Naštěstí „výplň“ nějaký ten humor přece jen nabízí, a to díky dvojce Haas-Plachta, kteří navzdory slaboučké látce přece jen tu a tam pobaví nějakým povedeným výstupem či hláškou. Takže podobně jako v případě např. Bílé vrány, Okénka, Přítelkyně pana ministra či Právě začínáme to bude zas jen průměr (i když lepší) pro komedii Vladimíra Slavínského. „Taky máte docela hezký pokoj. To ujde.“ - „Líbí se vám?“ - „Ovšem. Já ovšem nemám ve svém pokoji koberec, ale…ale za to zase nemám ani lustr.“ (05.01.2020)

Při mém věku a neustálém reprízování filmů pro pamětníky, které mám navíc moc rád, je div, že mi tak dobře hodnocený film, až do dnešního dne unikal. Zvlášť s tímto obsazením. Ale o to víc jsem si ho užil. Zvlášť, když se z obvyklé produkce tolik vymyká. A to i když je zápletka osvědčená...záměny identit jsou vděčným tématem;  Slavínský byl tentokrát ve formě. Knižní předloha jde znát. Takže jsem velmi spokojený. (14.03.2023)

Příjemně koukatelný film a docela i zábava, kterou pozdvihly nahoru hlavně výkony třech hlavních herců, třech mužů ve sněhu, a sice Hugo Haase v postavě továrníka Bárty vyžívajícího se ve vydávání se za chudého hosta, dále Vladimíra Borského v roli mladého nemajetného a nezaměstnaného dr. Hájka a Jindřicha Plachty jako prvotřídního a hlavně věrného a obětavého komorníka Jana, podle jeho slov, věčně závodícího se svým vozíkem. Ti všichni se nakonec setkávají v luxusním hotelu Imperial, kde mezitím dochází k různým humorným scénám a komickým záměnám, které se ale rázem vyřeší. Průměrná dobová komedie, Slavínského standart. (18.11.2007)

Tato pamětnická komedie je založena na záměně dvou vítězů reklamní soutěže, jejichž rozdílné majetkové poměry, jsou v honosném horském hotelu zdrojem následných zmatků. Když se na takové filmy dívám, tak si říkám, jaké kouzlo v sobě mají, že při své technické nedokonalosti a jednoduchosti, je pořád lidé mají rádi. Jsou černobílé, naivní, často pouze s kulisovou výpravou, odehrávají se většinou v interiéru, bývají spíše konverzační a mnohdy s nepřirozenými hereckými výkony, jaký v tomto případě podává Vladimír Borský. To ale neznamená, že není svým způsobem kouzelný. Skvělé duo je tentokrát Haas – Plachta a slušně jim přihrávají Ferbasová a Baldová. Tak si říkám, jestli to dnes v Krkonošských hotelích, co se týče rozdílného přístupu k bohatým a k chudým klientům nebude stejné. (09.12.2011)