Uličnice

Jaká škoda, že Krištof-Veselý nedostal možnost ztvárnit postavu Saturnina, v tomhle filmu prokázal, že v roli nekonvenčních sluhů nemá konkurenci. Úvodní scéna "baletu" internátních studentek zase ukázala, že to se současnou mládeží zase tak hrozné nebude, protože dříve bylo těžkotonážních 100% holek (zatímco dnes jen tak 60-80%). Ale zase je pravdou, že ony za to nemohly... protože tehdy byla společnost velice chudá, oblečení se dědilo minimálně tři generace a jak vidno, zrovna jako na potvoru všechny ty studentky dostaly tělocvičný úbor po nějakém prapředkovi, mezi nímž a velrybou byly tak maximálně dva, možná tři vývojové stupně, takže si v něm mohly hrát tak maximálně na nějaký zvrácený tahiti klub a né seriózně cvičit. V tomto ohledu perfektně zapadal i Dohnal, který taky neměl zrovna nejmenší konfekční číslo a s cigárkem a koňakem zrovna jako slavný letec a sportovec nepůsobil. Ovšem jeho angažování nebylo náhodné... V Německu po zhlédnutí tohoto filmu zavládlo zděšení (Hitler dostal 2 hysterické záchvaty), protože jim náhle bylo jasné, že český létecký průmysl je na daleko vyšší úrovni, než očekávali. Protože létadlo, které unese Dohnala, lze předělat na bombardér s nosností mnoha tun s minimální námahou. (10.05.2014)

Věra Ferbasová jako dcerka z bohaté rodiny, která uteče z pensionátu, aby v Karlových Varech viděla svůj idol. Jakmile se naskytne příležitost, vetře se k němu jako třináctiletá sirota, kterou mu chtějí vychovat za nevěstu. Věrka je stejně darebná jako dítě, vymýšlí žertíky, ale ve stejné chvíli si trénuje svádění na všech chlapech v dosahu. A k tomu neustále hraje písnička Já mám devět kanárů. Je tu velké množství hlášek, pár opravdu vtipných scén, ale Ferbasová jako dítě nevypadá a ostatní postavy se jí nechají blbnout až moc. (29.08.2023)

Uličnici by se měli vyhnout ti, kdož nemají v oblibě hereckého projevu Věrky Ferbasové. A nejspíše i tací, kdož jsou v očekávání komèdie s přesahem filozoficko-sociálním. Naopak divák odkojený divadlem, lehkými komediemi, operetkami s obsahem šestakových románů...takový divák bude uspokojen ve všech směrech. Herecké obsazení, veselá, naivní a zcela průhledná zápletka, vtipné dialogy....čistá zábava, jako stvořená pro nedělní dopoledne. Za mě patří Uličnice obsahem i zpracováním mezi top 30 filmů pro pamětníky. A přesto se nějak povedlo, že jsem ji doteď neviděl. O to větší radost mám. Hodnocení je zde velmi kruté, výhrady zcestné...takže objektivní 4* navyšuji na 5* korigujících. Index pozvednutí nálady, je totiž osm kanárů z devíti. (17.03.2024)

Srovnání (třeba) s filmem Eva tropí hlouposti sice Uličnice nesnese, ale přesto si nemyslím, že by šlo o nějak zvlášť pokleslou nebo primitivní zábavu. Kdyby byl film kratší (čehož se dalo snadno docílit vynecháním všech otravných písní), byl by lepší. Věra Ferbasová mi připadá roztomilá a děj je klasická divadelní taškařice, při níž se herci baví stejně jako diváci (ne-li lépe). Spolehlivě mě dokáže rozesmát třeba Ladislav Pešek představující koktavého exherce, miláčka žen, kterého za-zabil zvukový film, ale stejně tak se mi líbí "hláškující" Jindřich Plachta. "Máš mě rád víc než tetičku?" - "Nemluv mi o takových strašných věcech." (17.03.2013)

Snažím se na film nekoukat moc kriticky v dnešní době, ale bohužel mi to moc nejde. Ono když vidíte herečku, které je 23 let, hrající třináctileté dítě, tak máte dost problém uvěřit tomu, že jí to dokázali ve filmu všeci zbaštit :D Jinak se jedná o milou nenáročnou komedii, ve které jednoznačně co do hlášek dominují Ferbasová s Plachtou a Nový alias hrabě Antonio Moretti co do úlisnosti padoucha. (13.08.2024)