Sound of Freedom

Agitační thriller o únosech dětí a jejich prodeji do sexuálního otroctví se bere natolik vážně, až místy vyznívá nezáměrně směšně a shazuje tak důležitost celého tématu. Díky zkazkám provázejícím dílo i osoby na něj napojené se jedná o podivný projekt, který je mnohem zajímavější jako popkulturní fenomén nežli skutečný film. Více zde. (15.10.2023)

Tak predovšetkým nechápem tú kontroverziu. Úmyselne som si o filme nič nezisťoval, poznám akurát jeho povesť, ale čakal som minimálne quanonovú konšpiráciu o prepojení Epsteina na Demokratickú stranu. Lenže v tom filme nič také nie je. Celá kontroverzia tkvie v jeho propagácii (nutno podotknúť, že veľmi debilnej). A keď dáme preč idológie, čo nám zostane? Technické zúfalstvo. Kamera, v snahe o čo najväčšiu intimitu, sníma takmer samé detaily, čím paradoxne len upozorňuje na lacnú výpravu. Prvoplánovosť, keď aj neberem v úvahu ústrednú myšlienku (Caviezelov policajt v zameraní sa na konkrétnu obeť mohol mať dôvod, akurát ho film neukáže), je tam za prvých 45 minút 7 dojímacích a slzopudných scén, z ktorých myslím dve zahŕňajú Boha. A hlavne je to strašne naivné. V úvode chce hlavný hrdina zobrať z väzby pedofila, čo mu jeho nadriadený povolí po prvej prosbe, pri druhej mu dovolí ísť do Cartageny, pretože sa rozplače. Prvý, koho tam stretne mu okamžite zoženie kontakt na človeka, ktorého hľadá (Kolumbia je tak malá); neskôr sa vydávajú za milionárov či zdravotníkov (tiež úplne nelogicky). Pri oslavovaní s priekupníkmi detí na opustenom ostrove tancujú v kruhu jak v reklame na Študentskú pečať.  Dobrí vyzerajú ako dobrí, zlí vyzerajú ako zlí. Celé je to infantilné. Za zmienku stojí fungujúca hudba, či už pôvodná alebo pesničky (s výnimkou Sound of Freedom scén). Finále ako tak.  Caviezel dostane zlatú malinu. Objektívne 35%. (12.10.2023)

Úplne zbytočný rozruch okolo úplne zbytočného filmu. Sound of Freedom je len obyčajným, agitačným thrillerom s televíznym lookom akoby vypadol z večerného programu na Hallmarku, ktorému sa však dostalo viac pozornosti ako si zaslúžil. Celá tá konšpiračná debata je zase iba vyhonená diskusia pár dezolátov na internete bez akéhokoľvek reálneho opodstatnenia, pretože film nič zásadné nezdeľuje, ani neprezentuje žiaden extra kontroverzný názor. Jedná sa o ten najstereotypickejší thriller o únose detí preložený rečami o Bohu, ktorý si môže pozrieť aj ktorákoľvek babička a ničím by ju to neurazilo. Čo je zle sa ani neoplatí menovať, pretože to začína mŕtvolnou réžiou až po márne pokusy o nasilu hnané emócie podporované úplne premotivovanou hudbou, ktoré tým prvoplánovým tlačením na pílu pôsobia smiešne, až po nejednotnú atmosféru, kedy sa ten film snaží raz tváriť ako nervy drásajúci dráma, inokedy to prekladať humorom a na záver by chcel byť až akčným thrillerom s nejakým posolstvom. Podpriemernosť skrz na skrz s prestrelenou stopážou, ktorá v kinách nemala čo hľadať. CELKOVO: 4/10 (22.11.2023)

Taxem se teda vloupal do Vatikánských archivů, abych mohl zhlédnout ten údajně tolik kokotroverzní film studia KAnon Bros o naprosto děsivém píchání dětí, u něhož prý všichni neonacisté a dezoláti slastně hajlují a probuzněnci s demokrady antikonspiračně úpí a hážou po něm demagogická libtardí hovna. A povím vám, že asi zase zapracoval nějaký ten genitální bulvární marketing asociálních sítí! Já tedy viděl zasraně vyvoněnou a mentálně atrofované emoce blahoslavených dojivou latinskou telenovelu, nudnou jako osmiletá panna, hloupější než Esmeralda, akční jako bingo ve starobinci, explicitní asi jako koš s koťátky a napínavou jako vytahaná džambo tanga brutálně otylé kompulzivní hospodyňky za zenitem. Telenovelu, nápadně připomínající takové ty křesťanské agitky poháněné Bohem, Samem Wortingtonem a Klubíkem partyzánských holyúdských kudlanek o tom, jak fuj fuj latinští Američané včele s hlavní naháněčkou, obludnou transmiss Cartagena, unášejí ty nejlozkokošnější a nejvoňavouštější dětišky výhradně z harmonických a dokonale spořádaných latinskoamerických rodin, aby měli odporně vyžraní a veskrze úchylní nelatinští Američané co prcat a aby jako vždy děsivě prkenný agent Ježíš mohl vytáhnout na přitroublou kruciátu, nastražit a sklapnout jakože děsně prefíkanou past na Epštajnově ostrově, načež hrdě odkráčet se sveřepým výrazem zaníceného trojklanného nervu k zapadajícímu UNICEFu, ověšen děkovně plačící Miss Pedofil Columbia 2022 a jejím loztomiloškým blatšíškem, hlavní to tváří nejnovějšího celosvětového katalogu Pederast dreams. Úděsná sračka, ovšem nasraně druhé obchodně docela kulantní kámen mudrců, který fámováním zjevně proměnil hovno ve zlatou cihlu. Takže to moc nepodporujte, až to prosákne, a jestli chcete vidět nějaký ten opravdový film o sugestivním prcání dětí, který je neretardovaný, nerakovinotvorný a takovým tím děsivým způsobem i zábavný, pak Zahrádky noci nebo Trafikování! (17.07.2023)

Snímka s dobrým posolstvom a zámerom. Spracovanie obchodovania s deťmi, s pedofíliou je tu dosť krotké, aby to bolo ako tak prijateľné a zvládnuteľné pre diváka. Film sám o sebe zase nič extra nie, taký  priemernejší, ale cennou je jeho téma, ktorú otvára a vlastne snaží sa o akúsi motiváciu bojovať s touto zvrátenosťou vo svete. (Inak, ako lepší a silnejší mi príde poľský Small World, ale ten je zase drastickejší, pesimistickejší a je z európskeho prostredia.) Jim Caviezel s jeho spirituálnym feelingom sedí do svojej role ako uliaty. Mira Sorvino po staršom TV dvojfilme Human Trafficking opäť po rokoch v snímke o  obchodovaní s ľuďmi. Sound of freedom nie je najkratší, zase na druhú stranu niektoré plytšie, prázdne filmy bez hlbšieho posolstva majú omnoho väčšiu dĺžku, takže prižmúril by som oko. Ostáva len držať päste tomuto projektu a jeho tvorcom. Za tri hviezdičky, ale vzhľadom na guráž tvorcov pustiť sa do tejto prehliadanej, bolestivej a možno aj trochu tabuizovanej témy a za to, že to má veľmi dobrý cieľ, tak mierne nadhodnocujem, za štyri. (29.07.2023)