Zlaté dno

Výborná komedie a rozhodně jeden z vůbec nejlepších filmů Vlasty Buriana. Není to úplná taškařice jako jiné jeho komedie, ale to rozhodně není na škodu. Právě naopak. Zlaté dno místy hraje na trochu vážnější notu, přehlídka gagů ustupuje zajímavějšímu ději a velmi příjemně se na to kouká. Jen mě trochu iritovala mluva všech těch dětí, ale to je detail. Etuda s žehlícím prknem je naprosto geniální. 85%. (21.06.2021)

Film byl skoro skvělý. Burian dokázal, že je zaručeně naším nejlepším komikem, role mu samozřejmě slušela. Nad čím jsem však děsivě žasnul, byla ta hrozná kapitalistická podnikatelská agitka. Nemám nic proti pracantovi, který se na vrchol vypracuje a má tedy plné právo si pobyt tam užít. Ale tenhle snímek na mě trošku působil jako pravicová obdoba socialistického budovatelství. Přijdu si v tomto státě hlavně jako pravičák, ale tohle na mě prostě působilo příliš imperialisticky. Možná jsem si to vsugeroval, ale nemohl jsem se toho pocitu zbavit. (24.01.2011)

Asi na mě de před třicítkou stáří, nebo co, ale nemůžu si pomoct, filmy s Vlastou Burianem jsou prostě skvělé. Tohle je jen další důkaz. Jeho humor je tentokrát laskavý, stejně jako je laskavá postava, kterou hraje. Opět je to hlavně o něm, a to i přesto, že není tak útočný, tak moc výstřední. Hezký film o tom, že lidé mohou být dobří. (09.01.2015)

Nebýt té závěrečné hodně sluníčkové půlhodinky, tak vystřelím své hodnocení zřejmě na plný počet. Při sledování snímku je nutné brát v potaz dobu, ve které byl vytvořen. Doba vzniku se na snímku silně podepsala. Nejen tím, že všechny nápisy byly jak v českém tak i v německém jazyku, ale svojí celkovou myšlenkou. Snímek je brutálně pozitivní. Nabízí hromadu podnikatelských rad od mistra svého oboru Vlasty Buriana, který je ve své roli znovu famózní. Dokáže udělat během odpoledne pomocí reklamních dárečků ze zapadlého maloobchodu velkoobchod. Tento snímek si mě ani tolik nezískal humorem (i když samozřejmě v jednotlivých momentech dokáže být velmi vtipný), nýbrž spíše strašně příjemnou atmosférou, kterou prostě v dané době bylo třeba šířit alespoň prostřednictvím kinosálů. (16.09.2017)

Jak já ten krámek s papírenskými potřebami panu Cyrilu Putičkovi záviděla! Před očima se v příběhu takřka pohádkovém aspoň na chvíli plnil můj dětský sen prodávat v papírnictví. A navíc to úžasné morální poselství filmu! Byly to ale tenkrát časy. Těžko si v dnešní době představit, že by někdo z pohodlné a bezstarostné zahálky onemocněl :-) (22.08.2009)