Jára Cimrman ležící, spící

"Dobrý den, doktore Holube. Jedete letos zase do Afriky? - Doma bude! Už se narajzoval dost." Jako milovník her Járy Cimrmana jsem si nemohl nechat ujít hraný životopis od tvůrců Smoljak a Svěrák. Dílo je to asi všeříkající. Od narození, přes pubertu až poslední vidění Járy. Bavil jsem se, někdy i smál, ale stále preferuji samotné hry. Přeci jen zas tolik humoru to v sobě nemá. I když některé scény se Smoljakovi povedly. "Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman! Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat...“ (60 %) (24.03.2018)

Tohle přiblížení největší obskurní osobnosti českých dějin na jednu stranu vděčně variuje historii v různých vtipných sekvencích, jejichž obecnou pointou je selhání protagonisty z důvodu kombinace velkých ambic, smůly a vrtáctví, ale zároveň je prodchnuté zvláštní povědomou melancholií. Jak je Smoljakovým zvykem, film je natáčený výlučně jen ve skutečných lokacích a povětšinou v období podzimu. Sešeřelost obrazu v důsledku využívání slabého přírodního světla, cit pro ikonické obrazy ladovského venkova (všudypřítomná boží muka při cestách, rozložité aleje opadajících stromů, meze a sedlácká stavení) a všeobecná atmosféra konce jedněch dějin, kam protagonista patřil, je kombinováno s tehdy současnými pasážemi, ve kterých se o něm lidé dozvídají skrze fetišistickou výstavku věcí jeho každodenního užívání, což je i dnes celkem trefná poznámka o tom, v co se nakonec proměňuje historie a její aktéři. (20.03.2019)

Ano, ve filmu je spousta skvělých fórů, které stojí za to sledovat vícekrát. Problém je asi v tom, že film nedrží pohromadě. Že je to (přes veškerou snahu) každý pes jiná ves. Jediným dějovým poutem je postava hlavního hrdiny, který však jakožto fiktivní postava tyto jednotliviny není sto udržet pohromadě. Navíc jsou některé dějové linky poněkud nadbytečné, například onen rádoby komický znalec Dvořákova díla, který celou dobu nic nechápe je myslím zcela zbytečný a možná i trapný... Závěr: začátek 100%, od Konopiště dál tak 60%. PS: Ten oficiální text distributora, to je vážně skvost ;o) (22.01.2008)

Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... (24.10.2007)

Já bych tomu Járovi strašně rád dal pět hvězd, už jako cenu útěchy za to, že furt byl všude pozdě... :-) Ale nemůžu. Ten film má bohužel dost much(šek), ale takových, které jsou pro mě u potenciálně >vynikajícího< filmu těžko akceptovatelné (například moderní sloupy elektrického vedení v záběru při jízdě na Konopiště léta páně 1909). Mám rád tyhle >dadapata< hrátky s legendárním géniem, nakonec i ty hry D.J.C., ale tenhle film víc jak čtyři hvězdičky nezaslouží. Škoda, protože je to nadprůměrná, námětem i v dialozích skvěle vypointovaná komedie (s lehce >národně-satirickým< náhledem ;o), kterou zkrátka v detailech kazí ta typická česká ledabylost... (20.09.2006)