Pražákům, těm je hej

Michal Pavlíček mluví v jedné scéně o tom, že Pražský Výběr už není co dřív a uvidí se, zda dokážou překročit vlastní stín. Kdyby jen tušil, jak blízko byl pravdě, přestože náznak rozpadu Výběru byl tenkrát pouze součástí fikce. Nedoporučuji nepříznivcům nejslavnější kapely české nové vlny, protože polovina mystifikačního dokumentu, kterým provází starý známý Artur Ropotámo, je tvořena skladbami z alb Výběr a Pražský Výběr. Akorát ten Zappa tam nikde nebyl. Nebo jo? (19.01.2013)

Hudbu Pražského výběru mám hodně rád a písniček je tu až až, ale to není hlavní důvod, proč si tenhle film tak cením. Podstatné je netradiční spojení hudebního filmu, dramatu a kvazidokumentu/ dokumentu. Už v "Proč?" dokázal Smyczek organicky propojovat rovinu vyprávění s rovinou dokumentární, což dodává filmu na autenticitě a dramatičnosti a zároveň umocňuje a rozšiřuje hlavní téma. V Pražácích jde ještě dál - propojuje rovinu příběhu s rovinou kvazidokumentární ( připravený materiál si hraje na autentický) s dokumentární ( zpovědi civilistů na kameru, občas umístí nepovedené záběry nebo záběry z přípravy natáčení ). Sama poetika filmu může někomu připadat ulítlá ( a ona i je, ale pro mne v dobrém smyslu slova ), ale k hudbě Výběru se hodí a vyjadřuje nebo doplňuje náladu použitých skladeb - je hravá, dadaistická, ale zároveň ostřejší, dravě karikovaná. více zde...http://blacklsays.blogspot.com/2012/05/karel-smyczek-prazsky-vyber-prazakum.html (10.08.2010)

V tomto případě jsou mé 2 hvězdičky vyjádřením faktu, že ve mě film nezanechal žádný dojem. Přesněji, matně se mi vybavuje pouze moment, kdy členové kapely jakémusi papalášovi na úřadě vysvětlují, že Pražský Výběr nemůže mít jiného bubeníka, protože by nebyl tak dobrej, jako ten stávající. (Na vysvětlenou, film jsem viděla pouze jednou. Bylo 21.11.1989 a my jsme se spolužáky z gymplu vyrazili na Václavské náměstí, kde jsme si čekání na "odpolední program" krátili v kině Alfa. Hráli zrovna tohle...) (08.03.2009)

Pražský výběr byl vždy jiný – odlišný – ujetý a proto ho mělo tolik lidí rádo. Jejich texty sice žádná sláva ale ta hudba – to byl nadčasový ráj. Kocába jsem nikdy moc nemusel, ale společně s Čokem, Pavlíčkem, Kryšpínem nebo Hrubešem jim to prostě šlo jedna „báseň. Tady zaskakoval Koller a i tak to bylo super. I tento projekt je hodně zvláštním hudebním dokumentem, který má své světlejší chvilky (záběry ze zákulisí, hrané + halucinogenní scénky), stejně jako své mouchy, ale kdo je prostě neměl rád, tomu se to líbit nebude. Objeví se tu celá řada známých tváří – samozřejmě nesmí chybět Roman Skamene – ten se vesral všude, štěk Bolka Polívky, aktivní fandění mladé Lucie Bílé a mnoha dalších (nebudu je tu vyjmenovávat všechny). Pobaví i dobová scéna s hasičskými auty, vodním dělem a popelnicemi s ukrytým Čokem. Neříkám, že to je nějaká pecka, ale já se u toho pobavil. (12.04.2021)

Tohle dílo mi úplně uniklo. Vyplatí se k období 1989-1990 vracet, protože to je jedna perla vedle druhé. Tento snímek bych s klidem zařadil vedle kultovního Kouře. Samozřejmě tento je více experimentální a tedy méně stravitelný pro běžné obecenstvo. Ale jako introspektiva do mysli zakázaného umělce je to asi nejlépe zpracované co jsem doposud viděl. Navíc pomocí experimentálních filmových technik, a často pomocí vypravěče mluvícího díky zvukovému efektu z hloubi myšlenek, to provedení poskytuje jedinečný audiovizuální zážitek. Nějaký Pelíšky nebo Pupendo nejdou zdaleka tak do hloubky a nedokážou navodit ten autentický pocit. Já jsem ani nevěděl že PV byl tak dlouhou dobu zakázaný, ale je evidentní, že soudruhům se těmi zákazy podařilo rozbít a eliminovat asi nejlepší rockové uskupení celé jedné generace. Protože co všechno mohlo vzniknout kdyby mohli normálně hrát??? Proč to bylo zakázaný, když ta hudba i texty byly zcela evidentně apolitické? Právě proto, že hudba svou neukotveností a nesystematičností vystupovala nepřímo proti socialistéckému systému, pobízela k vystoupení z řady, k neposlouchání autorit o tom co bychom měli dělat a co je pro nás dobré, a podněcovala k žití si po svém.. Primárně to bylo samozřejmě vydovádění se na živém koncertě. Ještě jedna pochvala, často se mi nepodařilo rozluštit, jestli je daná sekvence sehraná, anebo dokumentárně zaznamenaná realita. (02.04.2021)