Nezanechať stopy

Matuszyński má za sebou famózny debut v podobe počinu: "Ostatnia rodzina". Toto je jeho druhý pokus a opätovne ide o extrémne silný námet, v ktorom poukazuje na zverstvá páchané režimom proti ľuďom, ktorí sa previnili či už názorom, alebo výzorom. V komentároch už bolo polemiky vyjadrenej viac než dosť, a tak len dodám, že sa teším na tretí snímok od Matuszyńského, a to: "Minghun". (15.03.2024)

Retrodrama, které se divákovi snaží vsugerovat, že tohle bylo možné jen před čtyřiceti lety. Je vlastně s podivem, kolik práce měl všehoschopný systém s umlčením jediného nepohodlného svědka. Jasně, když otec spolupracuje s tajnou policií proti svému synovi, je špatně úplně všechno, ale třeba v Rusku, Bělorusku, Číně... je to stále denní realita. Skoro se tomu nedá nic vytknout, jen tu není cokoliv nového, co bychom nečekali. (Proč to koprodukovala ČT? Už neví co s penězi? Proč radši nenatáčí české filmy?) (11.05.2022)

Zase jeden film na výstrahu pre ľudí s názorom, že „Za socializmu bolo lepšie“ alebo „Nebolo to až také zlé“. A musel prísť, ako ináč, z Poľska, lebo my si tu akurát zvizualizujeme komunistov vtipne (v Česku) alebo ešte aj oslávime (na Slovensku). Z filmu ide všetka depresia totality a pohŕdanie životom človeka na všetkých úrovniach. Je až neuveriteľné, ako mohla fungovať taká mašinéria ľudí na ničenie životov druhých v záujme strany a jedného človeka. Toho ministerského komunistického zmrda ešte aj stvárnili tak odporne, akoby prišiel rovno z toho obdobia. (31.07.2024)

Ve svém minimalismu emocionálně působivý a na sledování v dobrém slova smyslu nepříjemný film, který není jednoduchý a svou strukturou a pojetím diváka čím dál víc vtahuje do děje. Jan P. Matuszynski od počátku uchvátí na první pohled neviditelnou a nevýraznou, ale naprosto dokonalou výpravou, která kostýmy i kulisami evokuje šeď a nenápadnost osmdesátých let, v nichž prakticky vše vypadalo stejně. Klaustrofobní, paranoidní a depresivní atmosféra funguje báječně, v čemž pomáhá i místy hodně sugestivní kamera, která se nebojí ani dlouhých a bezstřihových záběrů, čímž působí jako by autenticky a dokáže udělat událost i z pouhé chůze po ulici nebo vystupování z auta. Vzhledem k dost pomalému tempu je hodně času na tu nejjemnější psychologii postav a vysvětlení jejich motivace, čehož režisér využívá na maximum. Pomohl si i výtečným obsazením, v němž jsou všichni zcela přesní, nejvíc ale vyčnívají Tomasz Zietek, který se zmítá mezi touhou po pravdě a boji s pochybnostmi a snahou neztratit vlastní čest a rodinu, Sandra Korzeniak a dokonale minimalistický Robet Wieckiewicz, který sice nevstane od stolu, svými grimasami ovšem obsáhne úplně všechno. Asi můžeme Matuszynskému vytýkat, že tak trochu figurkaří a postava státní prokurátorky je karikaturou jako z učebnice, že je vždy na první pohled jasné, kdo je ten hodný a kdo zlý a že je možná stopáž až moc dlouhá a divák se nedočká nějaké katarze (k čemuž je ale objektivní historický důvod), to jsou ale v kontextu díla takové banality, že silný dojem z něj to nijak nezkazí a odpor k době, v níž je lež norma, to jen prohloubí. 80 % (06.05.2022)

Atmosféra Polska startu 80. let je tu ukázána výborně. Jak chováním postav kopajicich za režim, tak odpůrců, ale i v obrazovém ztvárnění. Samotný případ je zajímavý a už ve své době vzbudila tahle státní zvůle velkou pozornost v Polsku i mimo něj. Potíž je, že na relativně jednoduchý příběh je přes 2,5 hodiny moc. Méně je někdy více a tady mel někdo přijít a nejmíň o hodinu to zkrátit. Skoda. (05.07.2024)