Nezanechat stopy
Żeby nie było śladów
Leave No Traces
Réžia:
Jan P. MatuszyńskiScenár:
Kaja Krawczyk-WnukKamera:
Kacper FertaczHudba:
Ibrahim MaaloufHrajú:
Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak, Jacek Braciak, Agnieszka Grochowska, Robert Więckiewicz, Tomasz Kot, Aleksandra Konieczna, Adam Bobik, Andrzej Chyra (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Poľsko, 1983. Krajina je otrasená prípadom Grzegorza Przemyka, stredoškoláka a syna opozičnej poetky Barbary Sadowskej, ktorého zatkla hliadka milície a kruto ho zbila. Po dvoch dňoch agónie Przemyk zomiera na následky zranení. Film nakrútený podľa skutočných udalostí sleduje príbeh Jureka, jediného svedka incidentu. Spočiatku štátny aparát vrátane ministerstva vnútra celú záležitosť bagatelizuje. Keď však vyše 20-tisíc ľudí kráča ulicami Varšavy za rakvou Przemyka, z Jurka sa cez noc stane nepriateľ štátu číslo jeden. Represívny režim využíva všetky možnosti svojho aparátu, tajnú službu, milície, médiá a súdy, aby Jureka, Przemykovu matku Barbaru i všetkých ostatných diskreditoval a umlčal. (ASFK)
(viac)Recenzie (59)
Bylo to strašně moc dlouhé, určitě o nějakých 45 minut delší než být mělo, a proto jenom tři hvězdičky, nicméně jinak je to parádní ukázka komunistické mašinerie, která se neštítí ničeho a "v zájmu dobra" je schopná zajít jakkoli daleko. 70% ()
Dalsi vynikajici polsky film posledni doby, ktery cerpa z historickeho nametu, ktery se stal. Skvele herecke vykony a dialogy, ktere snad kazdeho divaka zvedaji zlosti ze zidle. Velmi poutave drama, doporucuji vse. ()
Tenhle film mě psychicky úplně zničil.. jeden z nejsilnějších ne-li nejsilnější evropskej film co jsem měl tu čest zatim vidět a hlavně podle skutečnosti.. je pravda, že by to mohlo bejt kratší, hluchý místa tam přece jen byly, ale to je fakt jediný co bych tomu vytknul.. komunismus jsem nezažil, ale je vidět, že některým lidem z toho režimu fakt je*alo v hlavě.. ()
Bezmoc jedince proti komunistický mašinérii v plný nahotě. Jo, tohle voni uměli moc dobře, vymazávat pravdu z veřejnýho mínění, klidně i absurdním způsobem. Bez zatnutejch pěstí se film nedá sledovat, a proto pouštět tohle dokola ve školách. Citlivej a přesnej film s úžasnou atmosférou. 80% ()
Najsmutnejšie na tom je, že podobné svinstvá sa dejú aj po páde komunizmu. A nielen u nás. Podobné stratégie na umlčanie nepohodlných svedkov a vyrábanie obetných baránkov fungujú všade. A fungovať vždy budú. ()
Zlatý polský renčičky. Co říci? Film po všech stránkách v rámci řemesla v pořádku. Hudba jasně dokresluje atmosféru syrového dramatu s tématem spravedlnosti se skvělými hereckými výkony. Ta délka filmů nad dvě hodiny začíná být dnes v celku úmorná, ale nemohu mluvit s tím, že by film neřekl nic, co by nebylo důležité. ()
Z tohohle filmu vám nebude dobře. Nicméně pokud byste si říkali, že snímků, které se divákovi snaží přiblížit totalitu, nesvobodu, zlo, strach, nedůvěru, ohýbání pravdy, morálky, absurdnost či beznaděj, jakou asi pociťují lidé žijící v nedemokratických režimech, je tady už přece plno a nemusíte si to "vytrpět" s nějakým dalším znovu, zastavte a dejte Nezanechat stopy šanci. Ta témata jsou v něm zpracovaná tak, že vás to pohltí, hned tak nepustí a nebudete litovat, že jste se podívali. A je to o to silnější, když si uvědomíte, že se Poláci z lecčehos bohužel do dnešních dnů nepoučili... Intenzivní zážitek, skoro bych se nebála říct filmová dokonalost sama... 95 %. ()
Dobrý a dôležitý námet, lebo nespravodlivosť a arogantné komunistické svine treba trestať aj takýmito filmami. Aj keď mi nedá nepoznamenať, že nie len včera, ale aj dnes a aj zajtra sa stávajú prípady, keď pod policajným obuškom umrie nevinná (myslím tým naozaj nevinná) obeť a neštekne po nej ani pes. Sám ich poznám niekoľko. Problém ale bol v tom, že sa tento 165 minútový film vliekol jak sopeľ. Jednotlivé zábery mohli kľudne zpredu a zozadu osekať, okresať, či hoci len obrúsiť, nikto by o nič neprišiel, film by bol o polhodinu kratší a ja som mohol dať aspoň štyri. A napokon jednu celú hviezdu odoberám za prehrávanie pani prokurátorky, lebo až tak ma to jej prehnané herectvo dokázalo iritovať. Dobre, že jej nedali ešte aj žuvačku do huby. O dva roky neskôr: pridávam hviedu 😃. 72%. ()
Hodně těžký polský film inspirovaný skutečnou událostí z roku 1983, kdy komunističtí policajti umlátili mladýho středoškoláka a pak nastal hon na jeho kamaráda jediného svědka události. Nespravedlnost a beznadějnost boje v takové míře, že se na to nekouká moc lehce, ale na druhou stranu technicky a herecky výborné a naprosto brilatní je ten retro vizuál. PS: Respektuju polské filmy víc a víc, ale rozšířil se nám tu takový nešvar - ježkovi voči, proč se točí v délce přes dvě a půl hodiny? ()
Bohorovná všemoc státního aparátu. Poláci měli snad jen těsně po zrušení dvouletého Stanného práva (!). Tam rozhodně nebylo snadné vybočit z řady. Natočeno dobově, pečlivě, dle vzpomínek. Minimalistická hudba evokuje tíseň, napětí a samozřejmě strach těch statečných. Zato STBáci byli v pohodě, jsou v pohodě a i umřou v pohodě. :-/ ()
Při pohledu na dosazenou prokurátorku Aleksandru Koniecznou se ve mě vařily hovna přátelé. Bravo bravo bravo!!!! ()
Někde na netu jsem četl, že filmový magazín Screen Daily vidí paralelu mezi policajty brutálně zabitým Grzegorzem Przemykem a rovněž policií zlikvidovaným afroameričanem Georgem Floydem. Jak tohle mohou srovnávat? Zatímco mladý nevinný Grzegorz se stal obětí policejní komunistické zvůle, recidivista, feťák a muž vyhrožující těhotné ženě zabitím Floyd jen dostal, co si zasloužil, ikdyž dost nešťastným způsobem. Západ prostě vůbec nechápe, co se za komunismu dělo. Ti, co jednali vždy ve jménu lidu a pro blaho lidu dovedli takto beztrestně ničit fyzicky i psychicky životy jim nepohodlných lidí. Ano, toto byla pravá tvář komunismu! ()
Příběh se silně ponurou atmosférou, ze které doslova číší všudypřítomná bezmoc, beznaděj, nemožnost cokoliv udělat, cokoliv ovlivnit, jelikož bolševicko-estébácká pakáž si vše zařídí po svém, udělá co se jí zlíbí, zamete pod koberec a to za použití jakýchkoliv drsných metod nátlaku. Pro ně zákony a ústava byly pouze bezvýznamné cáry papírů, důležité bylo, co chtěla strana. Mistrovské dílo o době, která se snad už nikdy nevrátí. ()
Nechápu, proč nemohl režisér zanechat kratší stopáž... ()
Poliaci vedia tieto depresívne, pravdu do očí vrhajúce filmy robiť priam bezkonkurenčne. Nepárajú sa s tým a nechodia okolo horúcej kaše. Bezcharakterné máničky pod ochranou strany si môžu robiť čo chcú a ľudia sa tomu podriaďujú ako psi na reťazi. Samozrejme nikto nie je potrestaný - skutok sa nestal. Prekvapivo predvídali ako sa to skončí u nás o dva roky.. ()
Jo, takhle to kdysi vypadalo v tom úžasném "táboře míru" pod vedením moudrých soudruhů z SSSR. To jste mohli skončit na policejní stanici jen proto, že jste se pošťuchovali na ulici. S posilováním vlivu Rusáků v Evropě se toho můžeme dočkat znovu. V roce 1983 jsou dva kamarádi Grzegorz Przemyk a Jurek Popiel na ulici zatčeni policií a předvedeni na služebnu, protože Grzegorz nemá u sebe doklady a tvrdí, že je podle zákona mít nemusí. To policajstké gumy pěkně nasere a zmlátí jej pendreky, především do břicha, aby nešla vidět povrchová zranění. Tím mu však způsobí silná vnitřní zranění trávicího traktu, kterým následně podlehne. Informace se dostanou na Západ díky BBC a píše se o tom v zahraničních novinách. Jurek chce za každou cenu spravedlnost pro svého kamaráda, kterého umlátili "zasraní komunisti". Ti se to také snaží ututlat prostřednictvím Generála Czeslawa Kiszczaka, který podléhá ministerstvu vnitra. Dohodnou se, že to všechno hodí na sanitáře, kteří těžce zbitého Grzegorze odváželi do psychiatrické léčebny. Jurekovým spojencem je Grzegorzova matka Barbara Sadowska, členka Solidarity (opozičního hnutí). Státní moc se jí snaží zastrašit, stejně jako Jurkovu rodinu, které vyhrožuje zabavením farmy, zatímco na sanitáře vyhrabou nějaké prohřešky z minulosti. Z Jurkova fotra se nakonec vyklube pěkná kurwa, která donáší tajným na vlastního syna, a také vytvoří nátlak na Sadowskou, která mu úplně neodolá. Ale Jurek se nebojí a jako osamělý bojovník se postaví zlovůli komunistického režimu a především té zasraně odporné babizně prokurátorce, cynické komoušské svini, která by měla shořet v pekle. Dojde k naplnění spravedlnosti a potrestání vymytých komunistických sadistických fízlů, nebo zvítězí státní moc, teror, útlak, represe a snaha zakrýt vlastní zločiny? Jeden z mnoha skvělých polských filmů, zabývající se tragickou minulostí, který je nepříjemně realistický, sugestivní, brutální a nevybíraví co se obsahu týče. Tyto filmy jsou ovšem velice důležité, abychom se z nich poučili a nevolili si znovu podobné zlo, které si neváží lidských životů a lidské důstojnosti a pro které jsou lži a manipulace každodenní náplní. ()
"Ať se mlčení stane výrazem naší síly!" Tyhle případy je třeba stále připomínat, aby se na zločiny komunismu nezapomnělo! "Vy zastupujete bezpečnost nebo prokuraturu?" ()
Vcelku brutální stopáž, ale pro vykreslení praktik milice a státní tajné bezpečnosti za komunismu jistě omluvitelná. Pravdivý a těžký film, až se mi chtělo zvracet stejně jako Jurkovi. Rozbité rodiny, pokřivené charaktery, bezmoc. A alespoň ta jedná kladná postava generálního prokurátora na straně moci (a pravdy), jenže na zrůdy krajské prokutátorky Bardonové, generála Kiszczaka to nestačilo... ()
Film by mohl být přesvědčivější, kdyby téměř všichni protagonisté komunistického režimu nebyli zobrazeni jako ošklivě odpudivé karikatury už napohled. Tak jednoduché to ale bohužel nebylo. ()
Osemnásťročný Grzegorz Przemyk (syn básničkárky a členky poľskej demokratickej opozície Solidarita) bol v máji 1983 počas stanného práva proti opozícii a hnutiu Solidarita, pravdepodobne zadržaný pre to, že nechcel ukázať občiansky preukaz. A nastal teror. Dostal brutálna bitku od komunistickej milície, počas ktorej utrpel fatálne zranenia. Dva dni po bitke umiera. A začína sa nerovný boj za spravodlivosť a potrestanie vinníkov... Mimochodom, na Grzegorzovom pohrebe sa zúčastnilo viac než 20 000 ľudí, bol to aj akýsi tichý protest proti komunistickému režimu. Ťažký a intenzívny film podľa skutočný udalostí. Komunistický režim v Poľsku bol snáď ešte horší ako u nás v Československu a diali sa tam ešte väčšie zverstvá. Tvorcom tohto filmu sa podarilo vynikajúco navodiť 80-kovú atmosféru, herecky najviac vyčnievali Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak a Jacek Braciak. V roku 2022 bol film poľským kandidátom na Oscara a tento film len potvrdzuje kvalitu poľskej kinematografie. jJediné, čo sa dá filmu mierne vytknúť je príliš dlhá stopáž. Myslím, že minimálne o 15 minút to skrátiť šlo. P.S.: A aby som nezabudol, je z tej kategórie, kedy sa tá bezmocnosť z nespravodlivosti prenáša aj na vás... ()
Súvisiace novinky
Febiofest sa po dvoch rokoch vracia do kín
Medzinárodný filmový festival Febiofest Bratislava začína 16. marca do kinosál uvedie 75 filmov. Tie budú rozdelené v 8 sekciách – V strede Európy-súťaž krátkych filmov; V strede Európy – mimo súťaž,… (viac)