Erin Brockovich

I Julia Roberts umí. A nejen ona. Dialogy mezi ní a Albertem Finneym jsou dokonalé. Nekýčovitá zábava, odehrávající se na pozadí děsivě šokujícího pravdivého příběhu, okořeněná a zabalená do lákavého obalu, prostě nemůže nudit. Dokázali byste si v roli Erin představit někoho jiného než Julii? Já vážně ne... ;o) [prosinec 2005] (04.12.2005)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)

No, nevím, zda to bylo na Ozzyho, ale rozhodně jde o pozoruhodný výkon. Julii Roberts se daří prezentovat vyzývavou a na nic si nehrající Erin Brockovich způsobem, jaký by si ona dáma nejspíš sama přála, a to není řeč jenom o těch dlouhých nohách;) Anyway - film občas ztrácí tempo, ale to se při hledání v archivech a hrabání se ve spisech (také občas;)) stává, a ten zbytek si rozhodně divákovu pozornost udrží. Nezdolný duch či triumf vůle, whatever, skutečná Erin Brockovich si zaslouží obdiv. Julia Roberts ji "jenom" zahrála...a abych nezapomněl - typické rukopisy jsou v tomhle filmu hned dva - režisérský a skladatelský - a oba se předvádějí v dobře vyladěné formě, takže nemám problém s osmdesátkou. (01.03.2006)

Film má mnoho společného s novějším snímkem Dark Waters – znečištění vody nebezpečnými karcinogeny (způsobující velkému množství lidí dalekosáhlé újmy na zdraví), obrovská korporace, která se nechce svým proviněním postavit čelem, utajování důkazů, jeden odhodlaný člověk, který chce odhalit pravdu, souboj malé právnické firmy s onou bohatou korporací jakožto boj Davida s Goliášem… a v neposlední řadě je to všechno příběh podle skutečných událostí, což tomu samozřejmě dává o to větší váhu. Ve všech těchto bodech se Erin Brockovich v podstatě shoduje s příběhem Dark Waters. Oba to jsou výborné filmy – dobře napsané a s obdivuhodnými hereckými výkony (zde samozřejmě především Julia Roberts). V čem se však rozcházejí je těžiště příběhu a konečné vyznění. Zatímco Dark Waters je velmi znepokojivým, tíživým filmem, který na konci předkládá hořkou pravdu, ztvárnění příběhu Erin Brockovich je přece jen laděno pozitivněji a přináší větší naději. Mimo to, film klade větší důraz na osobní rovinu a zázemí hlavní postavy, na její charakter a kuráž, a také na její schopnost soucitu a pochopení. Julia Roberts v této roli září a její postava je skutečně středobodem celého příběhu. Film v tomhle směru hezky balancuje osobní rovinu protagonistky a vyšší závažné téma. Nicméně, v pobídnutí diváka k hlubšímu uvědomění problematické otázky naopak vyhrává Dark Waters se svým syrovým až děsivým podáním, které je schopné zvednout člověka ze židle. Oba filmy jdou tedy na podobné téma odjinud, oba to však dělají platným a funkčním způsobem. Nadějné vyústění Erin Brockovich sluší a moc ráda jsem tento film konečně viděla. Celkově tedy, ať už pozitivnější či temnější zpracování, hlásím se za to, aby filmů s podobným námětem, který přináší i kus osvěty, vznikalo více. ~(4,4★)~ (24.09.2023)

„Sú dve veci, ktoré ma serú. Keď ma klamú a keď ma ignorujú.“ Mám tento film rád, odkedy som ho kedysi prvý raz videl na VHS. Steven Soderbergh (KAFKA, ZAKÁZANÉ OVOCIE) nie je blbý režisér ("kričanie do tmy" takto asi ešte nikto pred ním nezrežíroval) a kto by chcel mať niečo proti „rozprávkovému“ scenáru, nevšímajúc si všetky tie ťažké sociálne podmienky a ťažké choroby okolo, nech vie, že na piatich Oscarov nominovaná tragikomédia vznikla na základe skutočných udalostí ("ozajstná" Erin má cameo ako servírka) a svojím civilným poňatím pripomína rovnako výbornú – hoci vážnejšiu - Zaillianovu ŽALOBU s Travoltom. Oscarová, nezamestnaná a vulgárna Julia Robertsová (PRETTY WOMAN) exceluje, ale vyrovnanými partnermi jej sú i Albert Finney, Aaron Eckhart a Peter Coyote. (29.10.2005)