Erin Brockovich

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (18.10.2013)

Taková jalová, těžko uvěřitelná pohádka o lidové bojovnici za zdravější světové vodstvo a není náhodou, že jde o bývalou miss. Ehm, jestli chtěl někdo natočit jen film, kde by Julia prodala široké výstřihy, pak mohl klidně zvolit téma Pretty woman: How it´s begun nebo něco takovýho. Možná se na nízkém hodnocení podepisuje fakt, že jen o pár dní dřív jsem shltnul film Dark waters s Markem Ruffalem a to byla vážení jiná kávička. Vedle Dark watter působí Erin Brok jako naivní pohádka o prostořeké slepici v právním harému. Nezaujalo... vůbec.... (06.09.2021)

Bál jsem se, že to bude nějaké těžkopádné drama, a nemohl jsem být víc vedle. Od první minuty je to pohodový film, což je zásluha hlavně outfitu a slovníku Julie Roberts. Dokonce mi to chvilku připadalo jako komedie a dobře jsem se bavil. Ano, šlo o vážnou věc, ano, někdy bych trochu zvýšil obrátky, ale celkově spokojenost. Navíc těch několik hlášek fakt stálo za to. # [monitor, 5.1] # příběh **** | hudba *** | humor * | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (21.04.2014)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)

Já tyhle ty „sociální dramata“ zrovna moc často nevyhledávám, přestože v ledasčem s nejrůznějšími aktivisty souhlasím, s chudými lidmi soucítím (sám nejsem žádný pracháč) a věřím, že většina boháčů a nejrůznější firmy těží z neštěstí jiných, kradou kde se dá, ničí přírodu a hazardují se zdravím jiných jen kvůli vlastnímu obohacení. Tento kousek však těžil nejen ze samotného příběhu Erin Brockovich, ale především z výborného výkonu Julie Roberts. Ta byla excelentní, příběh samotný byl plný emocí a jako finální produkt to dopadlo dle mého velmi dobře. Sice mi to popravdě stačilo vidět jen jednou, ale to neznamená, že neumím ocenit celkovou kvalitu a sílu celku jako takového…70% (13.06.2018)