Solaris

Moje první setkání s planetou, pojmenovanou Solaris byl právě s tímto filmem. Já vím, žádná sláva, ale když mám sci-fi rád, je mi v tu chvíli jedno, že vidím film, který už jednou zfilmovaný byl a Američani se jako obvykle chtěli podvolit a natočit to všechno znova, svojí formou. Problém je, že tahle forma je neskutečně nudná, ale na druhou stranu monumentálně působivá díky atmosféře, která dokáže diváka sžírat od morku kosti a do konce ho nenechá vydechnout. A to je vlastně to jediné, hlavní a nejdůležitější zjištění a to, že na něj divák nedokáže zapomenout, protože je tak divný. V tu chvíli, když Solaris divák sleduje, jako by nesledoval sci-fi, ale spíš romantické drama ze života páru, který nedokáže rozlišit co je realita a co fikce, ale to možná nedokázal v tu chvíli ani režisér a proto je Solaris tak zvláštní a svým způsobem neobvyklým filmem, který na druhou stranu dokáže zapůsobit, ale také dosti nudit. --- Co je to tam venku? - Solaris. (05.10.2007)

Pomaly plynúce, komorné existencionálne dielo bez ohromujúcich efektov, bombastickej akčnosti a kašírovanej umelosti sa sústreďuje na príbeh psychiatra, ktorý pomáha liečiť civilizačné trápenia iných, sám sužovaný stratou manželky. Jedného dňa je povolaný na pomoc pri objasnení záhadných udalostí, ktoré sa stali na vesmírnej lodi skúmajúcej planétu Solaris, vyžarujúcu akúsi komunikatívnu energiu. Po prílete nachádza posádku v značne dekonštruovanom stave, či už fyzickom alebo psychickom. Onedlho príde na príčinu, prostredníctvom ktorej je konfrontovaný nielen so svojím doterajším životom a príčinami smrti jeho manželky, ale aj so sebou samým a s odvahou ponechať svoju fyzickú schránku neznámemu svetu. Je možné z predchádzajúcich vzťahovo-životných udalostí zopakovať si niečo inak a snáď aj lepšie? Nastolené sú aj iné, priamo nevyslovené otázky o smrteľnosti, zmysluplnosti nahradenia starého novým, o možnosti, či nemožnosti zostrojenia kópie niekoho len prostredníctvom myšlienok a spomienok niekoho druhého, o tom, či má človek právo rozhodovať o osude inej formy života, či forma je len fantáziou, vírusom, a podobne. Isteže, knižná predloha Stanisława Lema je kongeniálna, Tarkovského spracovanie vynikajúce, ale ani táto verzia nie je vôbec zlá, čo je vzhľadom na rok vzniku, krajinu vzniku a hlavného hereckého predstaviteľa temer maličký zázrak. (03.08.2004)

Všichni jsou urvaný z hudby v SUNSHINE (jakkoli je skvělá!), ale v tomhle filmu je minimálně stejně dobrá, akorát si toho nikdo nevšim. Ve skutečnosti tady v jádru jde o romanťák jako prase (stejně jako třeba ve FONTÁNÉ), ale romantika prošpikována nádechem tajmného sci-fi, stává se ještě zajímavější a i když tenhle snímek není dokonalej (což není nikdo a Jirka Krampol nejmíň!), emotivně to u mě vyhrál na celý hašišově zamilovaný čáře! (28.12.2007)

Velké zrcadlo pro Stevena Soderbergha, který si po tomhle snímku snad uvědomí, že není všemocný. Svůj talent zahazuje na nudných, obyčejných a nevýrazných snímcích, v kterých velmi často hraje George Clooney, který rozhodně není typem herce, který by pasoval do každé role. Svůj kalich hořkosti si SS vypil právě v Solarisu, který ukazuje všechnu jeho neschopnost a snahu vytvořit z mála něco víc. To se totiž vůbec nedaří. Doufal jsem, že Solaris bude "jemná meditace v modrých barvách nad láskou a svědomím" a to se mi vůbec nevyplnilo. Při prvním sledování jsem usnul. Na druhý pokus jsem si již dal větší pozor, ale nebyl jsem odměněn ničím, co bych uznal za kvalitní nebo snad jen dostačující. Jediné překvapení a potěšení mi přinesl SS v podobě Natashi McElhone, z které udělal hezkou ženu i přes její zvláštní rysy tváře. Scénář mě velmi zklamal a celý film je velmi pomalý. Ani Solaris jako planeta není úplně využitá a kdyby se SS tolik nesnažil v několika scénách vytvořit poctu, např. 2001: Vesmírné odysee, mohl vzniknout i trochu originální snímek. Poslední kapkou byla ne-hudba, která je složena z tónů a je příliš nevýrazná a stereotypní. (05.10.2007)

Děj filmu, který trvá téměř sto minut, by se v klidu mohl nacpat do pětadvacetiminutového krátkého filmu. Po uplynutí první půlhodinky jsem si říkal: "Vždyť se tam přece vůbec nic nestalo!" A i když se to ke konci velmi mírně zlepší, stále se tam prakticky nic neděje. Nejde mi samozřejmě o žádnou přehnanou akci. Autoři dle mého názoru nepřišli vůbec s ničím, pochopitelně ani s poměrně ucházejícím námětem, který vytvořil ve své knize polský spisovatel. Je ale fakt, že jsem se příliš nenudil, ale snaha tvůrců vytvořit rádoby skličující atmfosféru na mě nezapůsobila. Film se snaží vypadat jako intelektuální záležitost. Možná jí i je, ale Soderberghovo Solaris se u mě zařadí jako jedno z nejméně záživných science-fiction. (21.10.2005)