Solaris

Děj filmu, který trvá téměř sto minut, by se v klidu mohl nacpat do pětadvacetiminutového krátkého filmu. Po uplynutí první půlhodinky jsem si říkal: "Vždyť se tam přece vůbec nic nestalo!" A i když se to ke konci velmi mírně zlepší, stále se tam prakticky nic neděje. Nejde mi samozřejmě o žádnou přehnanou akci. Autoři dle mého názoru nepřišli vůbec s ničím, pochopitelně ani s poměrně ucházejícím námětem, který vytvořil ve své knize polský spisovatel. Je ale fakt, že jsem se příliš nenudil, ale snaha tvůrců vytvořit rádoby skličující atmfosféru na mě nezapůsobila. Film se snaží vypadat jako intelektuální záležitost. Možná jí i je, ale Soderberghovo Solaris se u mě zařadí jako jedno z nejméně záživných science-fiction. (21.10.2005)

Děs běs nebo vynikající snímek. Jedno je jisté, pro zhlédnutí snímku, musí být člověk správně naladěn. Já jsem naštěstí tento předpoklad splňoval, přesto se ale nemohu zbavit pachuti nespokojenosti, která i přes velikou osobitost snímku, která je pro Soderberghovy filmy typická, nezmizela. Na můj vkus až moc utahané a stylem ne nepodobné Kubrickově Vesmírné odysee, přesto se snímku nemůže upřít určitá magičnost a především příjemné překvapení spojené se samotným závěrem. Ač se může zdát komentář spíše negativně pojatý, finální pocit je nakloněn spíše pozitivně, proto 76% (25.11.2013)

Budu za kacíře, když řeknu, že Lemova kniha mě přes všechen myšlenkový obsah zrovna dvakrát nenadchla především pro spoustu zbytečně dlouhých pasáží, které se hlavního děje dotýkaly naprosto okrajově (BTW mám tenhle problém prakticky se všemi Lemovkami). Zato obě filmová zpracování jsou nadmíru vydařená, možná právě díky tomu, že každé jde svou vlastní cestou a každé si z knihy vybírá něco jiného. Soderbergh se na člověka dívá především skrze lásku mezi mužem a ženou jako základní stavební kámen lidskosti. Je pro něj tím, co člověka formuje. Sugestivní s podmanivou hudbou, podepřené Natashou McElhone, která do role naprosto sedí a v jejích velkých očích se jeden může ztratit jako v oceánu Solaris :)) (04.10.2005)

Nová doba si žádá nové vize, ale i přesto mi Soderberghova interpretace přijde až smutně polovičatá a toporně odhodlaná tam, kde by neměla. Nejvíc za to může srovnání s Tarkovského myšlenkovým vesmírem, které se zde smrskává na problematiku správného zhodnocení situace v daném okamžiku, popřípadě silnou love story s podtextem porozumění a odcizení. Na to, že se režisér chce opírat pouze o příběh lásky, která může dostat novou šanci, je až příliš často odosobněný a silně tak ubírá na potenciálním přesahu. Navíc s očekávanou výjimkou Clooneyho dost kazí i herci. Natascha McElhone je nepřirozená nejen na lodi, ale i ve vzpomínkách a Jeremy Davies prapodivně a nevěrohodně gestikuluje u jakékoli repliky. Přesto ale i přes mou mírnou averzi k Soderberghově hledání sociálních podtextů přiznávám novému Solarisu jistou hypnotičnost. Divák za to vděčí hudbě, překvapivě živé kameře a hlavně silně citelné blízkosti planety, o které každý z nás alespoň jednou snil. (04.10.2007)

Osobně jsem byl blízko "dokonalého uspokojení filmem". Ale kdybych měl popsat přesně důvod, tak bych to asi nedokázal přesně zformulovat. Soderbergh je velký mistr a co dokázal udělat s vizuální a zvukovou stránkou je obdivuhodné. Dokonce se mi film zdál moc krátký, což se mi často nestává. Mám podobné pocity jako Tsunami - chci okamžitě knížku a moc bych chtěl vidět Tarkovského verzi z roku 1972. Btw - ještě jsem nikdy neviděl film, u kterého by byl první "titulek" až po skončení filmu :) (22.11.2003)