Solaris

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (19.08.2005)

Pomaly plynúce, komorné existencionálne dielo bez ohromujúcich efektov, bombastickej akčnosti a kašírovanej umelosti sa sústreďuje na príbeh psychiatra, ktorý pomáha liečiť civilizačné trápenia iných, sám sužovaný stratou manželky. Jedného dňa je povolaný na pomoc pri objasnení záhadných udalostí, ktoré sa stali na vesmírnej lodi skúmajúcej planétu Solaris, vyžarujúcu akúsi komunikatívnu energiu. Po prílete nachádza posádku v značne dekonštruovanom stave, či už fyzickom alebo psychickom. Onedlho príde na príčinu, prostredníctvom ktorej je konfrontovaný nielen so svojím doterajším životom a príčinami smrti jeho manželky, ale aj so sebou samým a s odvahou ponechať svoju fyzickú schránku neznámemu svetu. Je možné z predchádzajúcich vzťahovo-životných udalostí zopakovať si niečo inak a snáď aj lepšie? Nastolené sú aj iné, priamo nevyslovené otázky o smrteľnosti, zmysluplnosti nahradenia starého novým, o možnosti, či nemožnosti zostrojenia kópie niekoho len prostredníctvom myšlienok a spomienok niekoho druhého, o tom, či má človek právo rozhodovať o osude inej formy života, či forma je len fantáziou, vírusom, a podobne. Isteže, knižná predloha Stanisława Lema je kongeniálna, Tarkovského spracovanie vynikajúce, ale ani táto verzia nie je vôbec zlá, čo je vzhľadom na rok vzniku, krajinu vzniku a hlavného hereckého predstaviteľa temer maličký zázrak. (03.08.2004)

Hudba a trochu tajomna, to sú jediné pozitíva tohto filmu. Ani kvality Soderbergha nezachránili bezmocnosť Clooneyho herectva s príbehom tak nudným, že tu vlastne ani nemal čo zahrať. Dej sa snaží byť komplikovaný a prekvapivý, darí sa mu ale skôr presný opak. Film je určený pre vyhraneného diváka, nie širokému spektru ľudí. (18.05.2016)

Velké zrcadlo pro Stevena Soderbergha, který si po tomhle snímku snad uvědomí, že není všemocný. Svůj talent zahazuje na nudných, obyčejných a nevýrazných snímcích, v kterých velmi často hraje George Clooney, který rozhodně není typem herce, který by pasoval do každé role. Svůj kalich hořkosti si SS vypil právě v Solarisu, který ukazuje všechnu jeho neschopnost a snahu vytvořit z mála něco víc. To se totiž vůbec nedaří. Doufal jsem, že Solaris bude "jemná meditace v modrých barvách nad láskou a svědomím" a to se mi vůbec nevyplnilo. Při prvním sledování jsem usnul. Na druhý pokus jsem si již dal větší pozor, ale nebyl jsem odměněn ničím, co bych uznal za kvalitní nebo snad jen dostačující. Jediné překvapení a potěšení mi přinesl SS v podobě Natashi McElhone, z které udělal hezkou ženu i přes její zvláštní rysy tváře. Scénář mě velmi zklamal a celý film je velmi pomalý. Ani Solaris jako planeta není úplně využitá a kdyby se SS tolik nesnažil v několika scénách vytvořit poctu, např. 2001: Vesmírné odysee, mohl vzniknout i trochu originální snímek. Poslední kapkou byla ne-hudba, která je složena z tónů a je příliš nevýrazná a stereotypní. (05.10.2007)

S velkou nedůvěrou vzbuzenou negativními ohlasy jsem přistoupil ke druhé filmové adaptaci Solarisu. O to větší potom bylo moje překvapení, co Steven Sonenberg dokázal. Komerčně (nebo přinejmenším komerčněji než ten Tarkovského) pojatý Solaris v americké produkci totiž vůbec není špatný. Sonenberg ho natočil po svém a výborně. Použití výrazných odstínů a sytě modré filtry kamery působí spolu s futuristickým pojetím stanice a dvěma slunci planety Solaris opravdu dobře. Flashbacky do minulosti vůbec nejsou špatné a závěrečná pointa se přímo nabízí. (23.12.2008)