Margrete - kráľovná severu

Po množství více či méně nepravděpodobných filmů podle skutečných událostí je vlastně osvěžením historický film, který hned úvodním titulkem upozorňuje, že jde o fikci. A je tam na místě, protože vše do sebe zapadá a působí velmi uvěřitelně. Zásluhu na tom má nejen dobrý scénář, skvělá Trine Dyrholm v titulní roli, směs minimálně pěti jazyků a neošizená výprava i kostýmy. (Podle závěrečných titulků to vypadá, že se točilo především u nás.) (18.02.2022)

Výborně rozehrané historické (psychologické) drama, které hned v úvodu diváka upozorní, že jde o příběh královny Margrete, nicméně jedná se o fikci.. Já se nechala unést a vtáhnout, Trine Dyrholmová mýma očima fantastická, pravdou je, že ani pánové nepůsobili jako křoví, nýbrž zdatní sekundanti.. Celé to severské vyprávění se mi moc líbilo a ta nesnesitelně těžká volba se na mě přenesla, jen dodám, že já bych to nedokázala.. Poklona tvůrcům, krásná záležitost, v dnešní době téměř nevídaná.. (16.04.2022)

Tyhle historický parády já můžu, a ani Margrete - královna severu nezklamala. Zajímavý dějový milník (a protože to není anglická historie, troufnu si říct, že není moc známý, což je pro něj ovšem obří výhoda), poctivá výprava, nádherné exteriéry i interiéry, prvotřídní herecké výkony, špičkové dialogy a žádná velká akce. Přesně tak to má vypadat. Prostě silný příběh podaný tím nejlepším způsobem. Tady všechno funguje naprosto na výbornou. Atmosféra je navíc docela temná a Margrete je celkem drsná ženská. Nádherná hudba. Tohle je prostě epos jako hrom. Nádhera. Víc stejně parádních historických dramat! 95 %. (03.12.2022)

Snímka, ktorá nevyhnutne potrebuje kino, lebo doma na obrazovke pri nej možno zaspíte. Okrem iného (nejednoznačný príbeh, výkony, kostýmy, dunivá hudba, severské exteriéry) ma osobne výsostne potešili najmä lokácie, a to interiér hradu Křivoklát a horné nádvorie, kde v rokoch 2014-2020 Noir Film Festival uvádzal večerné projekcie. (12.03.2022)

Což o to, že film na počátku přiznává, že se jedná pouze o fikci založenou na skutečnosti. Který film to tak nemá? Ono vlastně kdybychom se v tom chtěli hrabat, tak do podobné kategorie spadá i Svatá hora. Margrete se nakonec navzdory onomu úvodním varování od historické skutečnosti nijak velkolepě neodchyluje. K případu "Falešného Olafa" skutečně došlo, akorát ten, když přijal Margretino pozvání na dvůr, odhalil, že neumí ani slovo dánsky a frnk, šel rovnou na hranici. Vyřešeno. Žádný Sofiino dilema. Pro někoho snad nedostatečný dramatický oblouk, pro mě velmi zábavná představa montypythonovského závěru dramatického historického příběhu. Ale dobrá, přijímám tady svoji okrajovou pozici. Vraťme se zpátky na začátek. Je pochopitelné, že historické filmy musí skutečnosti upravovat pro účely dramatizace, poetizace, glajchšaltace, bagatelizace té obrazové informace, ale jak mám pak pochopit, že se tak činí proto, aby výsledkem byl snad nejnudnější film, co jsem kdy viděl. Bože můj jak já se nudil! Nero se tak nenudil, Oblomov se tak nenudil jako já během tohohle filmu. Celé to vypadá jak takový ty laciný hraný dokumenty a být to hůř nasvícené, čekal bych, že zpoza rohu každou chvíli vyleze Marek Eben. Z iluze doby neustále vytrhává lacinost kulis, databanková hudba (medieval_north_theme_drama.flac), vytváření z protagonostiky moderní progresivní hrdinku i instantní "dynamické scény", které jsou zjevně natočeny pro trailer, protože ve filmu vůbec nemusely být a vypadají většinou hrozně. Když se film potřicátý vrátil do té samé místnosti nasnímané z těch samých třech úhlů, zažil jsem dlouho nepocítěný strach z toho podívat se na to kolik stopáže ještě zbývá a popátý jsem se jal aplikovat kapky do očí, abych to ustál do konce. Milost! Některým lidem fakt musí stačit k satisfakci akorát to, když lidi chodí ve filmu v kožence. (10.05.2022)