Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Videá (2)
Recenzie (416)
Těžko vysvětlovat detailně můj vztah k režimu, který jsem moc nezažil. Část mé rodiny však zasáhl víc než dost. Připomenutí zvěrstev, který dokáže rozpoutat jeden národ (svaz) je tak aktuální, až to bolí. Mádla jsem nikdy nemusel, objektivně jde ale o jeden z nejlepších českých filmů, který jsem viděl za poslední dekády. Bravo. Doufejme, že se toto nebude nikdy opakovat a opravdu doufejme, že jako národ dojdeme svého klidu, který si po 100 letech převratů a vměšování cizích mocnosti víc než zasloužíme. PS: A to jsem si myslel, že ruskej národ už nejde víc nesnášet a hle, lze. ()
Konečně zase pořádný český biják. Asi jsou tu drobnosti, které se dají na vkusové úrovni rozporovat: jestli tuhle nemohlo být o písničku míň, nebo jestli támhleto už není moc kýč, ale jako celek je to myslím nezpochybnitelně solidní. Nemá to nějakou zásadní myšlenkovou hloubku, ale co to umí výborně, je vzbudit takový ten zapomenutý pocit národní hrdosti, který jinak člověk u filmu cítí jenom když Kubiš s Gabčíkem přebíjejí stenguny. 4-5* ()
Ani se nechce věřit, že před 10 lety ten stejný režisér stvořil píčovinu Pojedeme k moři. Jirka Mádl udělal za 10 let extrémní progres, protože, nebojím se napsat, že tento film snese světová měřítka a vlastně mu po technické stránce nejde takřka nic vytknout. Vytknul bych snad jen to, že na mě film nijak nezapůsobil z hlediska emocí, ačkoli zpracovává velmi silné téma našich dějin a téma které se znovu stává o něco více aktuálním a obsazení Táňi Pahofové do role, pro kterou se absolutně nehodila. Připomíná mi to obsazení Cate Blanchet do filmu Borderlands. Trošku to na mě působí jako volba na základě toho, kdo měl zrovna čas a známé jméno. Také mě ve filmu dost sral ten mladší brácha hlavního hrdiny, který měl až příliš výrazný ksicht a taky protože z nějakého důvodu nemůžu vystát pohled na extrémně tenké lidi, zejména mužského pohlaví. Zbytek byl super. Ani přes dlouhou stopáž film neobsahuje takřa žádné nudné pasáže, které by tam neměly význam a své místo. Z každého záběru na vás dýchne dobová atmosféra či minimálně to, jak si ji představuji. Potěšilo mě obsazení známých herců a překvapil mě Vojtěch Vodochodský, který si s velkou rolí poradil velmi slušně. Jiří Mádl si tímto filmem napravil režisérskou reputaci a hlasitě si řekl o další velké filmové projekty. Filmů na srovnatelně vysoké technické úrovni už u nás bohužel moc nevzniká. Velmi dobrá práce. [80 %] ()
Tady bylo všechno dobře, klobouček dolů. Peklo v rozpařeném kině, nikdo ani nedutal, tleskalo se na závěr. Výborný soundtrack, prolínání s hisgorickými scénami, napětí, osazenstvo. Jako mileniál si cenzuru a nátlak od StB nedokáži představit, no tento film to vykreslil perfektně, až tuhla krev v žilách. Jasných pět hvězd, toto by měl vidět každý s obličejem věčně zahleděným do obrazovky mobilu. Skvělá práce, pane Mádl. ()
Jiří Mádl by se měl definitivně vykašlat na svou hereckou "kariéru" a plně se věnovat filmové režii. Vlny jsou filmem úžasným, hned z několika pohledů. Je na nich znát na jedné straně úzkostný perfekcionalismus a na straně druhé emoce do něj vložené. Mádl si své dítě prostě hýčkal, prohlížel, hladil a stále upravoval a ono mu jeho péči vrátilo na stokrát. I když jemu, spíš filmovému divákovi. Název pak působí až téměř dvojznačně, anžto zážitek z filmu se dá přirovnat k pohledu na moře, které nejprve čeří sem tam nějaká ta vlnka, abyste se v závěru ocitli na vrcholu tsunami. Jeden z nejvyspělejších českých filmů poslední doby, jenž díkybohu rezignoval na laciné vztahové kondomedie a Mádl viditelně dokázal udržet české herce v nebývale civilních polohách a já jim zase jednou ty jejich předobrazy věřil a to všem bez výjimky, nešaškující Kotek či Hofmann byli asi největším překvapením. Z estébáků šel chlad, z Rusáků strach, a to i jejich vlastní a z celé té zničené naděje mi bylo prostě smutno. Díkybohu za feel good hudební podkres, který chvílemi zvedl pochmurnou náladu. Někdy si člověk říká až s děsivým přesvědčením, že světu by možná bez některých národů bylo líp... ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (19)
- Jiří Mádl se rozhodoval o tom, kterou z reálných postav tehdejší Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu do snímku zasadí a kterou ne, dle jednoduchého klíče: musel nabýt dojmu, že danou postavu podle svých slov „zná“. Například součástí redakce byli i tehdy známí reportéři Sláva Volný a Karel Tejkal. Ve filmu se ale nevyskytují, protože Mádl ze všech vyprávění a zdrojů nenabyl dojmu, že by je znal. Naopak o Karlu Jezdinském mnoho zdrojů nebylo, přesto se ale ve snímku objevil, protože vyprávění o něm bylo pro Mádla zcela jasné. (Komiks)
- Scéna z vysílače z Liblic. Reálné jméno postavy technika je Václav Maruna (1908–1984), který byl inspektorem I. třídy. Ten den měl službu. Sověti vysílač obsadili a Marunu tam zavřeli na 3 dny, dokud vysílač „nepředal“ okupantům. Nikoho k němu nepusili. Na vysílači pracoval od roku 1938/39. To samé se mu stalo i v roce 1939, když vysílač obsadili Němci, také měl službu. (saipi)
- Táňa Pauhofová pre Rádiožurnál: "Tento film pre mňa ako pre Slovenku veľmi veľa znamená, je to veľmi silný príbeh a je to pre mna až osobný film." (Arsenal83)
Reklama