Vlny

Už jsme si zvykli, že jsou tuzemské filmy ohlížející se do minulosti řemeslně nadprůměrné, výpravné, skvěle zahrané, v mnoha ohledech ambiciózní. Ale často nabízejí průměrný děj, emočně slabé momenty a poměrně ploché postavy, na kterým nám nezáleží. Ano, tak trochu rýpu do Zátopka, který je zkrátka slabší než Vlny, či do Bratrů, kteří jsou o třídu horší. Jiří Mádl dokonale vyzrál a předkládá klíčový úsek naší historie suverénně, sofistikovaně, zaníceně a s vypravěčskou bravurou. Už jeho debut nejel pouze k moři, ale i k hravosti, uvolněnosti a přirozenosti. Nijak neexhiboval ani Na střeše, kdy dal vyniknout hercům, několika fajn detailům i milému humoru, ale už byl přeci jen uloudanější a povrchnější. Teď si vybral daleko větší a důležitější téma. Sice není nijak zvlášť originální, místy zjednodušující, jindy s několika „úpravami“ v zájmu dramatizace, navrch s vydatným závěrečným patosem. Ale jsou to pořád spíš drobnosti, jako třeba ta, že médii nepolíbený (a bez jakéhokoliv rozhledu) se hlavní hrdina účastní všech důležitých jednání. Tím je každopádně řadový technik, který z obav o odbojného mladšího bratra svolí ke spolupráci s StB, kdy samozřejmě jeho další kroky už budou jiné, odvážné. Mádl nejenže skvěle trefil vztah osiřelých sourozenců, on se solidně dostává pod kůži i s dalšími postavami redaktorů (mezinárodního života) Československého rozhlasu. Představuje nám tým idealistů i pragmatiků, tvůrci přihazují drobná spiklenecká vítězství nad cenzurou, aby vše završili klíčovými momenty, díky kterým hrstka odvážných po noci na 21. srpen pokračovala ve svobodném vysílání. Herci jsou zatraceně spolehliví, Vojtěch Vodochodský nebyl mou krevní skupinou, ale vše odpuštěno, následují ho další, kdy mě osobně nejvíc oslovili Stanislav Majer a Tomáš Maštalír. Mádl předvedl vymazlený styl, obšlehnutý ze západních retro thrillerů, jeho kus je srozumitelný, sebevědomý a dynamický. Klobouk dolů a těsně pod vrcholem. (15.08.2024)

Silná téma, silný film. Veľmi aktuálny počin práve v tejto dobe, keď sa na tej našej malej hrude začína rúcať demokracia, o ktorú niektorí tak dlho bojovali. Jasné, ešte tu nemáme oficiálny cenzúrny úrad, cez ktorý musí prejsť všetko, čo uverejnia média, ale smerujeme k tomu závratnou rýchlosťou a možno o mesiac sa zobudíme a budeme to tu mať naspäť. A práve v tejto dobe treba ľuďom pripomínať, že Rusi majú už dlhé roky tú istú zámienku, akože idú oslobodiť krajinu od fašizmu, vždy keď sa im nepáči, kam sa uberá krajina, ktorú si uzurpujú do svojho vplyvu, čiže ak tam je príliš veľká sloboda a demokracia, čo rusákom bolo vždy cudzie, priam až odporné. Ale späť ku filmu, excelentne natočený vizuál, skvelí herci a keď sa k tomu pridajú emócie, ktoré mnou počas pozerania lomcovali, pre mňa jednoznačne film roka, celosvetový. A špeciálne, keď som si ho bol pozrieť práve v pamätný deň 21.8. (21.08.2024)

Film, který patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie a snese srovnání s čímkoliv z celosvětové produkce. Některé scény jsou audiovizuálně lahůdkové, všechno funguje jak má a jako bonus je to dokonale pochopitelné i pro diváka, který o tehdejších událostech neví vůbec nic. Mádl chytře využil své filmařské schopnosti, aby to celé působilo ještě velkolepěji, než na co měl peníze. Fanoušek Triera nebo Vachka může namítat, že je to místy až moc hollywoodské, ale já byl velmi potěšen. (06.08.2024)

Jsem "šedesátkové dítě" a Vlny jsou pro mne hlavně velmi emocionální. Bylo tady řečeno už hodně, já se přidávám k velkému chválení. Konečně někdo, a to pan Mádl, natočil pořádný biják se vším všudy o nadějném a později tragickém r. 1968, a nemusela ho vytvořit odvážná Agnieszka Holland! Viděla jsem dost dokumentů o tomto období a znám vyprávění mnoha pamětníků, takže se domnívám, že dokážu ocenit kvalitní film na toto téma. Myslím si, že se Vlny promítají v pravý čas, a přeji jim, aby lidé v kinech ještě dlouhou dobu po skončení filmu tleskali. (04.09.2024)

Jiří Mádl je borec nejen za to, jaký udělal film, ale protože je to opravdu filmař celým svým srdcem, zraje jak víno a jeho velký vzor Miloš Forman by z nějak určitě měl radost. Film, který vzdáva hold obyčejným lidem s neobyčejně velkou statečností je plný emocí a vynikajících hereckých výkonů v čele s Vojtěchem Vodochodským a Stanislavem Majerem. Ještě tak před deseti lety bych si říkal že filmů odkazující na komunistický temno v našem státě je přespříliš, ale doba opravdu není dobrá, žijeme ve lži a pokrytetcví a tak " filmavé opakování naší historie jako matka moudrosti" je opravdu na místě. Co ale cením skutečně nejvíc ja vyzrálá a jistá režie Jirky Mádla, filmy je vyprávěn jednoduše, má tempo, napětí a přitom přes své postavy mnoho vrstviček. Jako jo, opravdu aplaus. Ovšem ještě zmíním jednu věc v souvilosti s tímto filmem. Je tu jistý pán ve vysoce postavené funkci v naší zemi, kterýmu se tady klaní jak umelci, tak i něco co se přezdívá novináři, který právě to zlé co se odehrává v tomto příběhu ještě v roce 1987 (ne v 6 letech prosím pěkně) hájil a schvaloval. Je to jediný člověk od revoluce 1989, který dva roky před ní !!! okupaci a vraždění rusáků v 1968 schvalovala je vysoce postaveným činitelem v zemi, přesto je video který sem dám v odkazu jediné, kde tenhle člověk dostal od novináře konfrontační otázku a už jen způsob jeho reakce nasvědčuje, co to je za člověka a být revoluce o pár let později, tak tahle bytost místo řečnění při výročí 1968 o morálce spolupracovala se sovětskou vojenskou rozvědkou a to tady nikomu prosím pěkně nevadí, ten pán je modla umělců a novinářů, marketingový produkt agentur, pan nedotknutelný. Mě by třeba zajímalo jestli ho školil slavný rozvědčík Pavel Minařík (ano stejnej studjiní obor jak PP..... dobrou chuť) a tady ta jediná konfrontační otázka kterou jsem kdy na něj slyšel..l...klik . (30.08.2024)