Vlny

Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! (05.07.2024)

Communispliotation. Paradoxně technická a dramaturgická opečovanost z Vln dělá ještě komičtější dílo. Film generace aplikovaných mileniálů odchovaných na děsivých historkách o ošklivém komunismu, které jim celé devadesátky přednášeli všichni starší, protože kdo by tehdy odolal vábení stát se obětí či hrdinou z totalitních časů. Fízlové se tu chovají tak, že prostě nabíhají do scény a jenom mlátěj do všech a všeho obuškama jak kdyby byli na cracku. Zástupci STB jsou s každým dalším filmem o komouších o úroveň směšnější zástupci absolutního zla, u kterých se za dva roky těším, že už konečně budou mít při šťárách nůž v zubech. Oproti tomu když je něco dobře, naznačí nám to vždy spontánně tančící sexy studenti v chodbách a oproti šedavé všudypřítomnosti stojí barevná, sluncem prosvětlená kancelář rozhlasové redakce, kde se hrají z gramce zahraniční pecky a po pracovní době se chichotavě poprcává na šuplíkách. Samotná redakce je pak charakterově poskládaná jak nějaká komiksovka - zamračený morous, uťáplá kancelářská myška, bujarý technik a nad to všechno shlíží sošný Weiner a jeho knír. Tenhle čtyřistapadesátýtisícátý film o tom, jak udatný národ český hází květináče po zákonně zlých ruských okupantech je fakt ideální ilustrací k tomu jak jsme tady pořád ti feťáci na historických křivdách, kterým se představa toho, že každý útlak vychází ze součinnosti společnosti, nehodí do krámu, protože by se pak třeba museli rozhlédnout kolem sebe. Čím více si hýčkáme a mramorujeme své hrdiny, tím více si dokazujeme, jak selhaná jsme společnost. Čtyři dny po premiéře byly téměř všechny pražské projekce vyprodané a po filmu se spontánně výskalo a tleskalo. "A jak si vysvětlujete, že Vlny měly 99,9% návštěvnost?" "No... tak bylo to proti komunistům..." Stýská se mi po Hřebejkovi EDIT 10.9.2024: zapomněl jsem to dopsat k tomu komentáři, ale věděl jsem to od začátku, že ten film pošleme na Oscary a budeme se strašně divit a budeme hrozně ukřivděný, že ho nedostal. (19.08.2024)

Nemám moc co říct, či snad vytknout. Dámy a pánové, máme tady novou klasiku (jak jsem okamžitě po projekci napsal všem kámošům, že musí povinně do kina na tohle) alá Pelíšky, Musíme si pomáhat, Kolja a kdoví co ještě. Možná jen, že je to až moc mezi kravatama na to, aby to bylo jako první jmenovaný, ale potenciál to rozhodně má. Plus úžasný soundtrack a ukázka, že nikdo nemůže být jenom kladný. Pane Mádl, neuvěřitelný. 9,5/10 více ZDE: (22.08.2024)

Vlny jsou naprosto výjimečnej film. Po debilních úletech typu Jan Žižka a značně nepovedených sračkách Milada a Bratři nám tady Jiří Mádl představuje skvěle naservírovanej dynamickej příběh, přehlednej a srozumitelnej. Jasně že to má drobné odchylky od skutečnosti, páč třeba rezignaci prezidenta Novotnýho určitě nezpůsobily aktivity Československého rozhlasu, ale pro eskalaci děje mi to neva. Má to spád, akci, napětí, lehce i trochu humoru. Plus geniální práce se střihem, kdy prej ani zúčastnění při prvních projekcích nepoznali, co jsou nabarvené archivní záběry a co je film, kterej oni točili. Za mě je navíc pozitivum, že mě nesrala Táňa Pauhofová, která mě dosud srala dost. (24.08.2024)

Jiřímu Mádlovi se podařilo natočit kvalitní dobový film, jenž dokáže běžného diváka obohatit i o historické informace - přiznám se, že některé aktéry událostí Pražského jara z Československého rozhlasu neznám a jsem rád, že jsem se o nich díky filmu něco dozvěděl. Zvolil silnou hereckou sestavu, řada z aktérů je aktuálně dost v kurzu, především Vojtěch Vodochodský a Jan Nedbal. Prvně jmenovaný se výtečně popasoval s poměrně nejednoznačnou hlavní postavou svádějící velké vnitřní boje. Celý film je velmi zručně natočen, působí profesionálně a určitě se za něj nemusíme stydět za našimi hranicemi. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to drobnosti, Vojtěch Kotek jako Jiří Dienstbier mi nepřipadne vhodný, ani ten knír nepomůže. Nežil jsem v té době, ale nezdá se mi, že by někde na československém území fungovaly motely jako v amerických filmech. (10.07.2024)