Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Videá (2)
Recenzie (426)
Communispliotation. Paradoxně technická a dramaturgická opečovanost z Vln dělá ještě komičtější dílo. Film generace aplikovaných mileniálů odchovaných na děsivých historkách o ošklivém komunismu, které jim celé devadesátky přednášeli všichni starší, protože kdo by tehdy odolal vábení stát se obětí či hrdinou z totalitních časů. Fízlové se tu chovají tak, že prostě nabíhají do scény a jenom mlátěj do všech a všeho obuškama jak kdyby byli na cracku. Zástupci STB jsou s každým dalším filmem o komouších o úroveň směšnější zástupci absolutního zla, u kterých se za dva roky těším, že už konečně budou mít při šťárách nůž v zubech. Oproti tomu když je něco dobře, naznačí nám to vždy spontánně tančící sexy studenti v chodbách a oproti šedavé všudypřítomnosti stojí barevná, sluncem prosvětlená kancelář rozhlasové redakce, kde se hrají z gramce zahraniční pecky a po pracovní době se chichotavě poprcává na šuplíkách. Samotná redakce je pak charakterově poskládaná jak nějaká komiksovka - zamračený morous, uťáplá kancelářská myška, bujarý technik a nad to všechno shlíží sošný Weiner a jeho knír. Tenhle čtyřistapadesátýtisícátý film o tom, jak udatný národ český hází květináče po zákonně zlých ruských okupantech je fakt ideální ilustrací k tomu jak jsme tady pořád ti feťáci na historických křivdách, kterým se představa toho, že každý útlak vychází ze součinnosti společnosti, nehodí do krámu, protože by se pak třeba museli rozhlédnout kolem sebe. Čím více si hýčkáme a mramorujeme své hrdiny, tím více si dokazujeme, jak selhaná jsme společnost. Čtyři dny po premiéře byly téměř všechny pražské projekce vyprodané a po filmu se spontánně výskalo a tleskalo. "A jak si vysvětlujete, že Vlny měly 99,9% návštěvnost?" "No... tak bylo to proti komunistům..." Stýská se mi po Hřebejkovi EDIT 10.9.2024: zapomněl jsem to dopsat k tomu komentáři, ale věděl jsem to od začátku, že ten film pošleme na Oscary a budeme se strašně divit a budeme hrozně ukřivděný, že ho nedostal. ()
Jiří Mádl to dokázal! Natočil historicky nejlepší český autorský film. Vedle režie se zde ujal i scénáře a není absolutně od věci jej v této kategorii zařadit po bok takového filmového velikána, jakým je Christopher Nolan s jeho posledním tvůrčím počinem, Oppenheimerem. Pocitově má film nejblíže k Affleckovu oscarovému Argu. Vlny jsou niterným a velmi emotivním exkurzem do života novinářů Československého rozhlasu, bojujících za vysílání necenzurovaného zpravodajství v období okupace Československa v srpnu 1968, které navíc ovlivňují vnější tlaky na členství v StB. Výjimečnost Vln je způsobena jednak intenzivním a uvěřitelným přenesením diváka do 60. let minulého století, a jeho vcítěním se do hlavní postavy filmu, Tomáše Havlíka (Vojtěch Vodochodský). Druhak velmi zdařilým prolínáním veškerých linek příběhu - novináři Československého rozhlasu, bojující za nezávislost vysílání / studenti, bojující za svá práva v ulicích velkoměsta / Tomáš Havlík, bojující se systémem v pracovním a osobním životě. Emoční dopad snímku na diváka je v dnešní době navíc mnohem silnější, než by byl kdy dřív. Důvodem je řada paralel, které může divák spatřovat s Ruskou invazí na Ukrajinu. V závěru se slzám neubrání žádný vlastenec. Vlny v divákovi ještě dlouho po projekci zanechají pocit národní hrdosti a patriotismu. Plná palba, 100 % hodnocení a velké přesvědčení o účasti Vln na závěrečném ceremoniálu v boji o Oscara za nejlepší zahraniční film roku 2024. 💯 (01.07.2024 KVIFF, světová premiéra s osmiminutovým standing ovation) ()
Jsem "šedesátkové dítě" a Vlny jsou pro mne hlavně velmi emocionální. Bylo tady řečeno už hodně, já se přidávám k velkému chválení. Konečně někdo, a to pan Mádl, natočil pořádný biják se vším všudy o nadějném a později tragickém r. 1968, a nemusela ho vytvořit odvážná Agnieszka Holland! Viděla jsem dost dokumentů o tomto období a znám vyprávění mnoha pamětníků, takže se domnívám, že dokážu ocenit kvalitní film na toto téma. Myslím si, že se Vlny promítají v pravý čas, a přeji jim, aby lidé v kinech ještě dlouhou dobu po skončení filmu tleskali. ()
Těžko vysvětlovat detailně můj vztah k režimu, který jsem moc nezažil. Část mé rodiny však zasáhl víc než dost. Připomenutí zvěrstev, který dokáže rozpoutat jeden národ (svaz) je tak aktuální, až to bolí. Mádla jsem nikdy nemusel, objektivně jde ale o jeden z nejlepších českých filmů, který jsem viděl za poslední dekády. Bravo. Doufejme, že se toto nebude nikdy opakovat a opravdu doufejme, že jako národ dojdeme svého klidu, který si po 100 letech převratů a vměšování cizích mocnosti víc než zasloužíme. PS: A to jsem si myslel, že ruskej národ už nejde víc nesnášet a hle, lze. ()
Vlny jsou naprosto výjimečnej film. Po debilních úletech typu Jan Žižka a značně nepovedených sračkách Milada a Bratři nám tady Jiří Mádl představuje skvěle naservírovanej dynamickej příběh, přehlednej a srozumitelnej. Jasně že to má drobné odchylky od skutečnosti, páč třeba rezignaci prezidenta Novotnýho určitě nezpůsobily aktivity Československého rozhlasu, ale pro eskalaci děje mi to neva. Má to spád, akci, napětí, lehce i trochu humoru. Plus geniální práce se střihem, kdy prej ani zúčastnění při prvních projekcích nepoznali, co jsou nabarvené archivní záběry a co je film, kterej oni točili. Za mě je navíc pozitivum, že mě nesrala Táňa Pauhofová, která mě dosud srala dost. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (19)
- Natáčelo se u Chocerad, ale též přímo v budově Českého rozhlasu. Celkem bylo naplánováno 53 natáčecích dní. (rakovnik)
- Táňa Pauhofová pre Rádiožurnál: "Tento film pre mňa ako pre Slovenku veľmi veľa znamená, je to veľmi silný príbeh a je to pre mna až osobný film." (Arsenal83)
- Svozový kontejner na odpad, který tvoří kulisu v jednom z průjezdů, v roce 1968 ještě v Československu nebyl používán. (vladous)
Reklama