Vlny
Waves
Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Recenzie (416)
Český film se opět dostává na vrchol. Výjimečně nemám co vytknout a to se mi často nestává. Vidět film na výročí (21.8.) celkový zážitek jen umocnilo. Tímto chci velmi (velmi!) ocenit vymazlený vizuál, využití hudby (čerešně jsou prostě tutovka!) a celkově zvuků ve filmu - bez toho by byl zážitek jen poloviční. Z Mádla už je hotový Pan Režisér! Děkuju! ()
Je to tak na hraně mezi 4-5, ale dávám plnej počet. Za emoce, za herecké výkony, za příběh ()
Nejočekávanější český film roku 2024 si na premiéře v Karlových Varech vysloužil 5 minutový potlesk celého sálu. A zaslouženě. Vlny sází na klasickou dramatickou strukturu - ale to je dobře - protože se to tvůrcům sakramentsky vyplatilo. Celý film je vyšperkovaný do nejmenších detailů a skvěle kombinuje natočený a historický materiál. Divák si užije horskou dráhu emocí a fandí všem hlavním postavám, což silně umocňuje zážitek z filmu. Body navíc jsou i za super soundtrack a užití dobové hudby. Obrovská čest všem, co na filmu pracovali. Takhle skvělý dobový film se v česku dlouho neobjevil. [KVIFF 2024] ()
Je to mimořádný film. Jeho hvězdami - a velmi zářivými - jsou Vojtěch Vodochodský a Táňa Pauhofová. Je o svobodě. O potřebě svobody. Když slyším všechny ty proruské dezoláty, kteří svobodou pohrdají, je mi zle. A je o hrdinství a zbabělosti. A není v tomhle ohledu ani trochu černobílý. Skvěle v něm fungují Čerešně Hany Hegerové, které znějí i ve filmu Pelíšky - a jistě to není náhoda. Je to film o svobodě slova a o potřebě nezávislých médií. Ano, i o potřebě médií veřejné služby. Co může být aktuálnějšího ve chvíli, kdy ředitel České televize dělá podivné normalizační zásahy a nikdo jej nedokáže (nechce?) zastavit? A kdy na Slovensku řádí nacistická ministryně a likviduje kulturní instituce s erudicí ruského politruka… Mádl mluví svým filmem jasně a odvážně. Naslouchejme mu a nebuďme sráči. Nezapomínejme, že jsme národ s velmi kreativním vztahem k morálním hodnotám. ()
Jako takle, nejsem z toho uplně vyřízenej, jako většina lidí zde... Obdivuju Mádla, že ve svých 37 letech umí natočit takle poutavej film s jednoznačným názorem na rusáky a komouše. Mnoho filmů o okupaci takle hezky ukázáno není (Rebelové, Báječná léta pod psa), ale to sou spíš slaďárny. Tohle je naprosto reálný a drsný ukázání doby, ze který se svírá hrdlo i po 35 letech. Ale přes všechny ty klady neumím zatím dát plný počet hvězd, páč mi samotný příběh nepřišel až tak uplně zajímavej a poutavej. Trošku sem se přistihnul, že se chci podívat na hodinky, kdy to skončí. Každopádně rusáci a komouši sou zmrdi, o tom není pochyb... ()
Po vší té chvále, která se na tento film po uvedení na KVIFF snesla, jsem se popravdě trochu bála, abych nebyla zklamaná, neb jak už jsem tu párkrát na jiných místech podotkla, často se mi to u ze všech stran opěvovaných snímků stává. Nakonec vůbec nebylo proč se obávat, viděla jsem totiž velkofilm s velkým V, který se může, troufám si tvrdit, s klidem stavět vedle velkých výpravných zahraničních snímků. Dalo by se tu dlouze popisovat, jak je tu podařená kamera, hudba, zvuk, herecké výkony (až neuvěřitelné, kolik výborných herců se do filmu podařilo shromáždit a jak skvělou práci odvedli - těžko někoho vypichovat, všichni byli skvělí, ale když, tak osobně bych asi vyzdvihla Vojtěcha Vodochodského, který měl asi poprvé příležitost pořádně ukázat, co v něm je a využil jí jak se patří, Tomáše Maštalíra, jehož ředitel správy spojů byla možná nejvíce vrstevnatá postava ze všech, a pak hlavně Stanislava Majera, který konečně po delší době dostal ve filmu/seriálu po všech těch paskřivcích a hajzlech charakterní roli, která mu náramně sedla). Možná bych za sebe raději řekla, že Vlny jsou jedním z těch (ne až tak častých a samozřejmých) případů, kdy se začnete dívat, prakticky okamžitě vás to chytne a pak vás až do konce ani nenapadne, že by třeba nějaká složka filmu mohla být udělaná lépe, že něco nesedí. Protože vám prostě vše připadá tak, jak má, přestáváte ten film vnímat v jednotlivostech a prostě si ho užíváte jako skvěle šlapající celek. Ale určitě to není jen technicky skvěle působící film. Dokáže probudit spoustu emocí - na mě osobně se postupně nebo i zároveň při sledování intenzivně přeneslo nadšení z toužených změn, hrdost a obdiv k těm, kteří si dokázali zachovat tvář, obavy z těžkých rozhodování, napětí, hořké zklamání, když se věci začaly hroutit, naděje, úzkost i beznaděj, dojetí, ke konci místy i fyzické projevy v podobě sevřeného hrdla... Přitom, když se člověk zamyslí, tu vlastně nemáme nějaký bohatý, ucelený příběh jednoho hlavního hrdiny, na kterého bychom se mohli napojit a prožívat to celé s ním a který často u filmů jako diváci potřebujeme, aby nás zajímaly. Ne, že by postavy nebyly zajímavé (film mě např. dokonce přiměl si dohledávat více informací o pro mě extrémně zajímavé postavě s reálným předobrazem, Milanu Weinerovi, o němž jsem - trochu se stydím - dosud neměla tucha). Ale táhne to celé hlavně působivě zpracované téma nebo spíše témata jednotlivé postavy tak trochu přesahující - množné číslo, protože z mého pohledu to není "jen" o roce 1968 a prostředí rozhlasu, ale máme tu spoustu takových těch věčných motivů jako jsou souboje dobra a zla, odvahy a zbabělosti, důležitosti hodnotových otázek, zachovávání či hledání hrdosti a důstojnosti navzdory měnícímu se společenskému prostředí apod. To jsou motivy, které ve filmech a seriálech můžeme pozorovat dnes a denně, takže by se možná mohlo někomu zdát, že je to něco přežitého. Podle mého názoru se ale stále vyplatí, pokud jsou nám podávány prostřednictvím takto zdařilého silného filmu, nad nimi trochu zapřemítat, prožít si je. Ať už nad nimi budeme uvažovat v kontextu roku 1968 nebo jiné zásadní společenské či klidně i významné osobní události. Zvlášť v dnešní době, kdy mám často pocit, že se bohužel důležitost zachování morálky či "obyčejného" slušného lidského chování mnohdy někam vytrácí či zesměšňuje... Když bych to měla shrnout, tak Vlny podle mého názoru mohou uspokojit diváky napříč generacemi a očekáváními - dá se na ně dívat jako na jednoduše kvalitní film, kde si užijete na vysoké úrovni všechny složky, které k dobrému filmu patří; dá se díky nim vrátit k reálným historickým událostem a třeba se i něco dozvědět; dá se díky nim a s nimi prožít a zamyslet nad obyčejnými otázkami lidské existence, které přesahují dobu a společenská zřízení. A přes toto všechno z toho filmu necítím žádný kalkul, prvoplánovost, snahu zaujmout co největší masu za každou cenu (však ona bude určitě dost velká skupina lidí, která se snímku vyhne obloukem čistě jen kvůli jménu režiséra, protože je to přece ten, co dělal výzvy k bábám a dědkům, nebo třeba kvůli přesvědčení, že mladší generace přece nemůže věrohodně a "správně" vyprávět o těžké době, kterou sama nezažila - lidi, jak chcete, ale podle mě se zbytečně připravujete o zážitek z dobrého filmu). Tady se prostě potkalo všechno od zajímavého nápadu, silných témat, přes talent a um všech zúčastněných profesí, cit pro zpracování až po to, že to všechno (a asi mnohem více, co člověka ani nenapadne) se podařilo až nebývale poskládat dohromady tím nejlepším možným způsobem. A už končím, radši si na to zajděte do kina (v televizi to bude podle mě poloviční) sami a přesvědčte se, jestli kecám nebo ne. Mám ale docela naději v to, že pokud jste člověk, který miluje filmy a/nebo si aspoň občas rád prožije nějakou hlubší emoci nebo se zamyslí nad hlubšími (ač vlastně obyčejnými) životními otázkami, nebudete litovat... Viděno 10. 8. 2024 na předpremiéře v Letním kině Boskovice. 95 %. () (menej) (viac)
Tak nějak jsem si už před lety snil o filmu o okupaci naší země, která bude umět chytnout za srdce jako mé oblíbené Pelíšky, akorát s trochu vážnější tváří. A já to konečně dostal. Jiří Mádl mi to neservíroval krásně divácky přijatelně, podíval jsem se díky tomu, do jednoho z nejsilnějších příběhu naší národní hrdosti a zároveň do odporného bodu zlomu. To celé mi podtrhla krásná kamera a přesvědčivé kulisy. Díky za to, že jsme v zemi, kde si tvoříme pravidla my a nerozhoduje o nás někdo, kdo dokáže manipulovat , jen za pomoci lží a vydírání. ()
Režijně přesné a vizuálně podmanivé. Rezonovalo to ve mně mnohem víc, než loňský Oppenheimer. Za mě největší tuzemská šance v boji o nominaci na Oscara za poslední roky. Klobouk dolů před Jirkou Mádlem, že tenhle (velko) film ustál. 👍 ()
Myslím, že se jedná o poctivě natočený film s kvalitní režií, kamerou, hudbou a střihem. Tvůrcům se podařilo perfektně zabudovat archivní záběry do průběhu filmu. Vlny sice místy působí trochu dokumentárně až školometsky, naštěstí jsou v nich i emoce. Poslední třetina filmu se mi moc líbila, docela mě chvílema uzemnila a vyvolala ve mně smutek i zamyšlení nad tím, jak jsou lidé nepoučitelní a na jednoho slušného, odvážného a čestného člověka připadá deset sobeckých grázlů nebo zmanipulovaných oveček. Téma Pražského jara a okupace Československa přáteli z východního bloku bylo zpracováno již mnohokrát, ale Mádlův film si kvalitou stojí nad většinou snímků popisujících toto krátce krásné a zároveň dlouze tragické období. Vojtěch Vodochodský rozhodně podal skvělý herecký výkon. Zastínil většinu ostatních postav. Chtělo by to ještě více prosazovat méně známé herce na úkor ohraných a trochu nudně působících tváří. ()
/+/Zůstaňte s námi. (8/10) ()
a to někdo chce, aby se tahle doba vrátila? Super film, 90% ()
Není běžné,aby se v kině po projekci tleskalo.Tady se to stalo a jak tak čtu recenze zjišťuji,že to nebylo jen v mém rodném Brně v kině Lucerna,ale i jinde po republice.Byl jsem hrdý na tu kvalitní filmařinu,na to téměř vyprodané kino(jít dobrovolně do první řady stále považuji za sebevraždu) a na společný potlesk.V dnešní nejisté době potřebujeme takovéto filmy.Díky Jirko. ()
Jirka Mádl nehodlá diváka povrchně citově vydírat při krutých osudech tragických postav..ani brečet nad rozlitím sovětské okupační vodky ve stylu "podívejte, co nám ty svině provedly"..ale "pouze" poutavě servíruje sled smutných událostí, které zabily tajné naděje utlačovaného národa, skrze velmi silný herecký tým..dále otevírá diskuzi o morálních vlastnostech člověka..co je odvaha? co je vypočítavost? co je falešnost? co je zbabělost? Vnímavý a přemýšlivý divák dochází k závěru, že nic není černobílé a že lidský osud je nepředvídatelný..a takový divák musí Jirkovi pogratuloval a hlavně poděkovat, že nešel do kina na český film zbytečně.. ()
Mádl udělal vynikající film, který by měl vidět každý, ať už mladý, tak i starý a všichni bychom měli zažít tu připomínku časů minulých, kdy svět ještě nebyl tak úplně v pořádku. Když do toho přidáš opravdu kvalitní filmařskou práci na všech frontách, pak máš na české poměry opravdu vynikající film a ruku na srdce, jak často něco takového v našich končinách vídáme? ()
Rok 1968 analytickou optikou katastrofického filmu je sice lákavá premisa, ale Vlny táhne ke dnu zahnívající melodrama o nezajímavých postavách. Vyprávěj mělo na českou kinematografii zcela zhoubný dopad. Tipy na lepší filmy, více či méně příbuzné: - Krvavá neděle (2002) - Drazí soudruzi! (2020) - Staříci (2019) ()
Ta pátá hvězda je za Matušku a naprosto bezchybnou dramaturgii užité hudby, soundtracku nevyjímaje všechno ostatní tu už řekl někdo jinej. ()
Jirka Mádl natočil film, ktorý ocenia predovšetkým diváci znalí historických udalostí dotknutého obdobia, a teda predovšetkým československé publikum. Neviem ako bude film fungovať pre zahraničné publikum, kde absentuje akýsi kolektívny biľag prežitého, no aj z čisto filmografického pohľadu sa jedná o zručne napísaný a natočený kúsok, ktorý ponúka napínavý a dramatický pohľad na toto prelomové obdobie, pričom mu nechýba celé spektrum emócií, a tiež ideí, ktoré sú (žiaľ) nadčasové aj do dnešných dní. 4,5* ()
Jeden by řekl, že dělat film o Pražském jaru a zachytit autenticky dramatické okamžiky posledního svobodného vysílání ČS rozhlasu by po 56letech s pomocí pár předních českých herců mohlo vyznít jako tradiční filmová retrospektiva na televizní obrazovky s prvkem po bitvě je každý generální tajemník, tak se s tím poperte. V tomhle případě rozhodně ne! Nejen, že Jirka dokázal postoupit o další krok na režisérské židli, on se právě stal předním českých režisérem, který nám po Vejdělcích, Adamcích, Hřebejcích ukázal jak lze zpracovat složitou látku s citlivým lidským příběhem a parádním filmovým řemeslem. Zvlášť kamerové přejezdy a švenkování byla slast vidět v českém filmu, stejně tak obraz se zrnem, který nádherně zapadl do starých záběrů skutečné události v létě 68 a po příjemné chvilce uvolnění s politickými představiteli Svobodou a Dubčekem, Brežněv přitáhl okupační řetězy a rozjel nehezké události, které ve filmu skvěle gradovali. A herci bez výjimky hráli nadstandartně no comment. Nejen, že 10minutovej potlesk ve Varech byl naprosto zaslouženej, zároveň už je o vítězi na Českých lvech rozhodnuto a né v jedné kategorii. Stejně tak filmu přeji jakýkoliv úspěch i za oceánem. Jiří Mádle dokázals to jen tak dál. 85% +režie, scénář Mádl, kamera Žiaran, hudba Goff ()
Rok 68 ve filmu po x té, ale tentokrát uchopeno mladou filmovou generací, takže míň dokumentárnosti, míň psychologie, zato víc akce, emocí, klipovitosti, muziky a polopatického vysvětlování pro nepolíbené znalostmi pražského jara, a hle ono to fungovalo. Tohle se dá poslat za hranice a ikdyž se tam z toho nikdo na zadek neposadí, nemusíme se za to stydět. Vlastně jsem na Mádla hrdej, pětihvězdičkový je úvod a závěr, to ostatní je interiérové drama (ikdyž slušné ) za čtyři. Nikdy jsem nemusel plašana Vodochodského, ale tady musím smeknout, ta role mu sedla dokonale. Ovšem nejsilnější byla scéna řežby studentů na začátku - kamera, střih, hudba, napětí, emoce, to sdělení divákovi, co je totalita se povedlo v jedné minutě víc než v Bratrech (2023) za celý film - to byl pro mne skvost světových parametrů. Asi nejlepší scéna v českém filmu za posledních dvacet let. ()
Súvisiace novinky
Českým kandidátem na Oscara budou Vlny
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která mimo jiné každoročně stojí i za udílením cen Český lev, v úterý 10. září 2024 prostřednictvím tiskové zprávy oznámila výsledek hlasování svých… (viac)
Finále Plzeň láká na exkluzivní premiéry
Filmový festival Finále Plzeň nabídne divákům exkluzivní možnost zhlédnout řadu premiér a předpremiér českých filmů. Od 20. do 25. září se v západočeské metropoli představí snímky, které teprve čeká… (viac)
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (viac)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Reklama