Vlny

Když se podíváte na plakát k novému autorskému snímku Jirky Mádla, možná se pousmějete a pomyslíte si, proč nikdo nevymyslel originálnější koncept než hromadu postav namačkaných u sebe. Jenže ve Vlnách není hlavní postavou jenom šéfredaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu Milan Weiner (skvělý Stanislav Majer), nebo jenom nováček v podání Vojty Vodochodského (kterého jsem konečně vzala na milost). Ústředními hrdiny je opravdu celá redakce a k tomu všichni ti, kteří se za cenu nasazení vlastní kariéry i života neváhali postavit za svobodu slova. Více než dvě hodiny jsem jenom zírala, že se někomu v našem malém českém rybníčku povedlo natočit tak perfektní a napínavý dobový film. Jirkovi se to povedlo a téměř desetiminutový standing ovation na světové premiéře v Karlových Varech je toho důkazem. Jsem dojatá a pyšná. (02.07.2024)

Ze všech dosavadních režijních počinů Jiřího Mádla, z nichž doposud vždy trčela poměrně výrazná naivita a nevěrohodnost, jsou Vlny zdaleka nejlepší. Mimo jiné proto, že tímto neduhem již netrpí. Film je skvěle dramaturgicky ošetřený a jeho pečlivě strukturované klasické vyprávění bezešvě splétá velké množství dějových linií. Snímek je ukázkou špičkového řemesla ve všech ohledech, ať už se to týká dobové stylizace, kostýmů, hereckých výkonů nebo hudby. Právě díky tepající hudbě, dynamickému střihu a citu pro budování napětí si scény zahrnující policejní střet s demonstrujícími studenty, příjezd tanků do Prahy v srpnu 1968 nebo vojenský zátah na budovu Českého rozhlasu svou intenzitou a efektností v ničem nezadají s mnohými hollywoodskými akčními thrillery. V množství zdařile napsaných a charakterově pestrých vedlejších postav, vycházejících ze skutečných novinářů a hlasatelů tehdejší zahraniční redakce, která během pražského jara bojovala s cenzurou a při invazi se snažila za každou cenu vysílání udržet, panuje naprostá přehlednost - stejně jako v jejich emocích a motivacích. Tento důležitý příběh si poctivé, propracované a prvotřídní zpracování zasloužil, takže je nesmírně potěšující, že se Vlny v kontextu českých dobových filmů posledních let řadí k těm nejzdařilejším. (02.07.2024)

Film, který nevypadá jako český v tom nejlepším slova smyslu a tehdejší dobu přiblíží lépe než většina hodin dějepisu. Je to film, z kterého atmosféra rodícího se a zanikajícího Pražského jara úplně čiší a ačkoliv se v některých věcech od reality odchyluje, nejsou to takové změny, které by člověka nutily nechápavě kroutit hlavou a posílat autorům knihy o dějinách. Celé to ještě podtrhuje skvěle zvolená hudba. Vyzdvihnout musím také dobové záběry i ty,  které se tak úspěšně tváří. Scénář navíc představuje hrdinu, který se ne vždy chová hrdinsky, ale zato uvěřitelně. Sečteno a podtrženo, na poli české kinematografie se objevil film, který stojí za to vidět. (01.07.2024)

Nejočekávanější český film roku 2024 si na premiéře v Karlových Varech vysloužil 5 minutový potlesk celého sálu. A zaslouženě. Vlny sází na klasickou dramatickou strukturu - ale to je dobře - protože se to tvůrcům sakramentsky vyplatilo. Celý film je vyšperkovaný do nejmenších detailů a skvěle kombinuje natočený a historický materiál. Divák si užije horskou dráhu emocí a fandí všem hlavním postavám, což silně umocňuje zážitek z filmu. Body navíc jsou i za super soundtrack a užití dobové hudby. Obrovská čest všem, co na filmu pracovali. Takhle skvělý dobový film se v česku dlouho neobjevil. [KVIFF 2024] (01.07.2024)

Je celkem symptomatické, že včerejší recenze na tento film (Lidovky, Marcel Kabát) s titulkem  "Vlny se tříští o naivní scénář. Poctu novinářským osobnostem zabíjí bizarní fikce i zkratkovitý popis historie."  -- byla přes noc změněna na: "Jaké jsou Mádlovy Vlny? Film o okupaci 1968 až moc zjednodušuje historii." Toto přepsání titulku/historie vypovídá o českém boji za svobodu slova, o našem "hrdinství" a čecháčkovství víc, než film samotný. Ten má ostatně bídnou nejen vypovídající hodnotu. EDIT: Titulek v recenzi byl přepsán znovu. Doufám, že autor dělá změny jen ze své vlastní vůle... (02.07.2024)