Vlny
Waves
Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Recenzie (428)
Češi vesměs neumí točit filmy a Mádl je právě krásnou výjimkou. Tohle by měl vidět každý, kdo si myslí, že se v Česku žije špatně. Tehdy se žilo špatně. ... GA Cinema ()
Vyhladil to kluk. Napínavé v podstatě od začátku do konce se senzačními postavami. ()
Velké poděkování tvůrcům. Za to, jak dobře film vypadá. Za to jak dobře je ozvučen (občas lehce ztlumit by nevadilo) a jakou hudbou je vybaven. Za to, jak je vystavěný příběh a jak připomíná, že k důvěře obyvatel i podporovatelů je potřeba dlouhodobá práce, morální integrita a kus odvahy, že se prostě ty dva dny v éteru nestaly jen tak. Za to jak hollywoodsky je vystavěný příběh - příběh dvou bratrů, vztah, týmová práce v redakci, dobová témata ve zkratkách - v této verzi mnohem poutavější a atraktivnější pro ty cílovky, které by se třeba seriálu Pavla Kosatíkova z důvodu přílišné intelektualizace každého filmového políčka obloukem vyhnuli. Za to "proč" na závěr. A za to, jak pyšný jsem byl, že tenhle film vznikl v Česku, že jej vidím 22.8.2024, takže mnou cloumají emoce, a za to jak připomíná absurdní atmosféru strachu, imbecility a ideologické zaslepenosti neschopných i všehoschopných lidí přesně tak, jak si velké filmové plátno zaslouží. A rozpoutal diskusi. Lidi o tom mají potřebu mluvit a intelektuálně a znalostně excelovat a to je dobře, zrno už se od plev oddělí samo. A pak se chodí do kina. A to je taky dobře. Díky, perfektní práce. To, že při Vlnách myslím na Spielberga je moje asi největší možné ocenění pro českého tvůrce od dob Jana Svěráka :) ()
Nevím, jak moc jsou Vlny historicky přesné, ale z filmařského hlediska fungují skvěle. A to hlavně díky hlavnímu hrdinovi, jehož silný příběh úspěšně zachycuje problémy a dilemata mnoha občanů dané doby. Je to zkrátka divácky vděčný film, ale že by byl nějak inovativní nebo dokonce světový, to si úplně nemyslím. Ale i přesto si ta plná kina právem zaslouží. ()
Budem výnimočne pozitívny hoci český film je roky v peknej brinde.. Začnem tým najlepším čo tento film ponúka a tým je vizuálna forma a dobové zobrazenie ktoré je vysoko uveriteľné. A to vďaka nášmu najlepšiemu slovenskému kameramanovi Martin Žiaran ktorý by po správnosti mal vyhrať všetky vizuálne ceny v našich končinách. Úprimne s týmto môže ísť pokojne do americkej produkcie a zabudnúť na Európu, hoci i tu som si všimol drobné nekonzistentnosti v atmosfére buď iný formát, iné kamery, alebo surovina, ťažko sa to dalo v niektorých scénach dešifrovať... obrazová kvalita tam niekedy skákala, strih tiež fajn, kasting tiež výborný, možno otázne či tam dať tie známe slovenské ksichty, neznáme tváre = väčšia uveriteľnosť, najväčšiu slabinu tohto filmu vidím v scenári a jeho tvorcovi. Neviem či s niekým od scenárov konzultoval jeho tvorbu..v podstate sa dá povedať že tento film má dve časti, prvá kde sledujeme Wiener a jeho konanie a druhá keď nám postupne zmizne zo scény a centra diania a nemá to za neho príbehovo kto ťahať, postavy a ich charaktery nie sú jasne definované, iba Wiener a u nášho spojára sledujeme kvázi zmenu názoru a to je málo, tie ostatné postavy sú len také křoví. Keď idete robiť príbeh o tíme ľudí ktorí vedú rozhlas máte na výber ako to celé uchopiť, buď chcete ukázať všetko a robíte Slovanskú Epopej ako začínajúci scenárista (príliš veľa zbytočných scén a odbočiek ktoré neposúvajú dej, každá scéna ktorá je vo filem má posunúť dej, predstaviť novú informáciu dôležitú pre príbeh alebo novú postavu), alebo sa držíte jedného menšieho obrazu ktorý neukazuje všetko. Tento film mohol mať neskutočné napätie, neskutočnú drámu, ťah na bránu, hru s divákom, rozohrať hru kde by sme nevedeli kto je s kým a proti komu, ak by sa systematicky držal techniky drámy mal tam prácu s divákom kde divák vie predvídať čo sa stane v ďalšej scéne...a za každou akciou by bola reakcia, jednoducho komorná atmosféra bez veľkých mastershotov v uliciach Prahy s tankami by tomu prospelo omnoho viac, a tým myslím Clooneyho novinársky film Good night and good luck kedy sa prevažne sústreďujeme na ten istý tím ľudí a to ako im postupne režim ničí život kvôli tomu že v niečo veria a idú za tým. Ja by som volil komornú psychologickú drámu postavenú na silných postavách a nie vizuálnu Slovansku Epopej ktorá chce ukázať všetko aj s príchodom okupantov. Celkový dojem je však pozitívny, ale viac napätia, humoru, psychológie postáv by tomu prospelo. Na Argo to nemá hoci plagát sa na to trochu hrá. Mohlo to byť československé Good night and good luck, next time. 70-75% *** a pol hviezdičky. Vlnky. Ako američan alebo človek z Burkina Faso by som zrejme bol v mnohých scénach vypojený, a to je chyba. Každá jedna scéna má byť zrozumiteľná rovnako tak pre Čecha, Slováka aj laponského eskimáka. Treba vidieť v kine. Doba nasadenia v kontexte diania na Ukrajine je tiež dôležitá, aktuálna aj pre nás aby sme nezabudli na to že Moska hovorila o Československu v období Dubčeka a o čechoslovákoch ako o fašistoch, teda podobne ako dnes Putin o Ukrajine. () (menej) (viac)
Velká očekávání byla naplněna. Skvělí herci, super kamera, parádní hudba, mělo to spád přes fakt solidní stopáž... Vlastně bych ty hrdiny klidně pozoroval delší dobu (osmidílný seriál, epizody po hodině?) - jestli bych měl nějaké mini výtky, tak to bylo pár obrazů, co mi přišlo, že jsou "na export" (proč by někdo v noci poslouchal rádio v kostele?) - ale to jsou vážně drobnosti. Chceme světlo! ()
Bezesporu velkolepé! Jiří Mádl se sebevědomě vydává do první filmařské ligy. Svým způsobem jde sice cestou nejmenšího odboru pro českého diváka (a jistě i pro akademie udělující ceny) a zkonstruoval vymazlený historický velkofilm o událostech kolem Pražského jara, respektive hrdinech z Československého rozhlasu prokazujících profesní i morální integritu a odvahu. Je neironicky dojemné sledovat český film (dokonce bez koprodukcí, zato podpořený nejen fondy, ale i mecenáši), který má production values na špičkové světové úrovni, od kamery a střihu, přes casting a scénografii až po soundtrack originální i písničkový. I styl jeho vyprávění funguje precizně, promyšleně a přesně tak, jak to tvůrci zamýšleli. Sice je zpracovávaná látka národní kýč (jak praví Kamil Fila) a skutečně nejde nad rámec připomínky doby totality, byť tedy důraz na nezávislost (veřejnoprávních) médií a význam pravdy/lží ve veřejném prostoru je cool. Nicméně je fajn, že tohle vzniklo, protože to má slušnou šanci oslovit např. tzv. mladou generaci a v zahraničí (koneckonců já jsem popsané události neznal do takového detailu a motivuje mě to si dohledávat, jak moc to odpovídá realitě a z jakých reálií to vychází). Nezazlívám Mádlovi patosem nasáklé vyvrcholení, ovšem pro mě to způsobuje určitou odtažitost a obřadnost filmu, který přitom celou dobu zručně a úspěšně budoval vztah s divákem. Respekt tvůrcům a všem kolem tehdejší zahraniční redakce. ()
Jakožto člověk, co už je poměrně přesycen tématem nejtěžších praktik socialismu v našem filmu, jsem trpěl nemalými předsudky a Vlny chtěl původně odsunout až na domácí projekci, jejich raketový vzestup k vysokým číslům a oblibě ve všech sférách filmových fanoušků mě ovšem přesvědčil, ať nakonec také zakusím v kině a výsledek je takový, že lepší zážitek jsem si z něho letos zatím neodnesl. Jirka Mádl dokazuje, jak se v už tak útlém věku dokáže režisér (i scénárista!) vyprofilovat do pozice umělce s velkým U a já mu děkuju, že tak těžkou dobu dokázal převést do formy skoro až učebnicového formátu. Hudba, kamera a především herecké výkony musí na jaře zbořit České lvy. [viděno v Cinestar Plzeň 16.9.2024] ()
Chcel som dať 4, ale všetci to tu tak ospevujú, že som trochu skysol... hoci napokon asi dám. Som rád, že si Jirka túto tému vybral a splatil tak dlh hrdinom z československého rozhlasu, (aj keď o žiadne "doteraz utajené príbehy novinárov" sa nejedná, ich úloha je dobre známa každému, kto sa trochu zaujíma...) Ale okrem skvelých scén sú tam aj vyslovene otravné klišé a dokonca aj trochu wtf momenty (scéna, v ktorej sa hlavný hrdina vyspí s kolegyňou a potom s vypatlanými výrazmi blábolia o zmysle ma úplne rozobrala). Mádl našiel v notoricky využívanom historickom období novú tému, ale nie nový prístup, robí to tak, ako sa to vždy robilo, aj keď často s vynikajúcou remeselnou kvalitou. Nie však stále. Je to fajn film, ale nie je výborný a už vôbec nie svetový - nie v roku 2024. Začiatok je hodne dobrý, nepríjemne dusný a potom dramatický záver s dobre vysvetlenými technikáliami a dynamickými prechodmi fakt strhnú. Herecké výkony sú nevyrovnané, od mimoriadne charizmatických pôsobení lídra Majera, oslizlého Bareša a démonicky pod kožu zaliezajúceho Maštalíra, ktorého postava je jediná naozaj prekvapivá, cez tradičné figúrky so sympatickými ksichtami a bezmenných ancikristov až po vyslovene otravné, pričom Pauhofová je ako obvykle na päsť. Aj hlavná postava má zaujímavé znaky nečiernobielosti, čo sa ráta, aj keď má stále ten istý výraz - no možno to mal naučené z toho komunizmu. Využívanie a výber hudby, ktoré k rozhlasu pasujú, sú spočiatku silné, no po nejakom čase sa nadužívajú, stávajú až mechanicky pravidelnými a úplne sa míňajú emocionálnym účinkom. Naproti tomu so zvukom (a tichom) ako vyjadrovacími prostriedkami sa veľmi nepracuje, všetko je proste štandardne ukazované... Tá téma je silná a stále bude silná, hoci som to aj nezažil, stále znovu ma roztrpčí a je skvelé, že kiná sú plné a ľudia na to chodia, ale v záplave domácej historickej filmovej produkcie mi ten film veľmi nevytŕča. ()
K filmu Vlny poviem len toľko. Snáď je to český film roka a snáď si už Majer pôjde po toho Českého lva. Pre absolútne pochopenie je fajn vidieť aj film Muž, který stál v ceste a prislúchajúci diel Českého století. Mádl konečne režisérsky presný. Ďakujem, koniec oznamu. 5 z 5 (Kino Šaľa) ()
Viděno včera v předpremiéře boskovického letňáku za přítomnosti tvůrců, kdy se mi podařilo po několika dlouhých letech vzít sebou i svoji maminku. Amfiteátr byl zaplněn, na nebi padaly perseidy a nutno podotknout, že film jako takový byl taktéž ohromující. Jedná se o výklad jedné z nejdůležitějších částí československých dějin, který by se měl pravidelně oprašovat a myslím, že národní hrdost, patriotizm a připomenutí totality, represí, útlaku a bezpráví je na denním pořádku. Je to strhující podívaná bez hluchého místa, která kráčí s hlavou vztyčenou po boku těch největších českých filmových es a zároveň dokáže podmanit skvělou, netradiční hudbou a trochu překvapivě i bavit. Mádl je větší borec, než jsem tušil a před filmem výborně narazil na to, že to nejsou elity, které nás vedou, ale právě jednotlivci a životy běžných, svobodných lidí, kteří dokáží vybudovat silný, ale hlavně bohabojný a lidumilný stát, který vzkvétá a hřeje. U mě tedy panuje spokojenost a vemte na to základky děcka v září do kin. Herci klas. 8/10 ()
Když pominu už zcela svébytný žánr tzv. poprcávacích komedií s Jirkou Langamajerem, asi tak 3 z 5 českých filmů se vrací do minulosti, zejména do protektorátu, okupace nebo normalizace. Vlny bych za to před pár lety šmahem odsoudil taky, ale v době ruské agrese, kritiky médií nebo toho, co se děje na Slovensku, získávají nebývalou aktualitu a trochu nepříjemnou pachuť. Nadto se Mádl ukázal jako nadmíru zručný režisér, protože takhle dobře vypadající český ("velko")film jsem snad ještě neviděl. Vlny si skutečně nezadají s evropskými nebo americkými filmy podobného ražení, už úvodní scéna studentského protestu je strhující. V podobném stylu Vlny pokračují celou dobu, skvělá je práce s hudbou a zvukem, herci přesvědčiví, režie velmi sebevědomá. Ano, nevyhne se to klišé a přehnaným emocím, ale to k žánru trošku patří. Ano, scénář si hodně pomáhá a současně nemá čas vše (hlavně postavy) dost prokreslit. Ano, je to zkratka a zjednodušení, ale je to film pro masy. A v tom je jeho síla – takhle dobře a silně zpracovat dané téma jako zábavu pro celou rodinu je v podstatě záslužný počin. A rádi tomu odpustíte pár much. Ještě radši než jako film bych námět viděl zpracovaný jako seriál: příběh zásadových novinářů v době cenzury a následného Pražského jara. To by byla pecka! P.S. Tučný knír Vojty Kotka je epesní. ()
Nechci filmu ubírat dokumentaristické hodnoty. Podle dohledatelných zdrojů to vypadá, že se film opravdu věrně snaží kopírovat události srpna 1968, ale to se bavíme pouze o druhé půlce filmu. A to je právě ten problém. Vlny jsou reálně dva filmy v jednom. První půlka je spíše osobní, sází na lidské příběhy a jejich vztahy. A v druhé půlce všechno tohle vesměs zahodí a nedokončí a zaměří se čistě na onen osudový den. Ve filmu je tak hodně věcí načrtnuto, ale nedokresleno. Dost věcí si člověk musí dohledévat na internetu. Chybí tu v rámci titulků takové to klasické "A tenhle dopadl takhle....Ten dnes dělá to a to....". Aby to ale nevyznělo, že se film nelíbil. To určitě ne, jen bych to zbytečně neglorifikoval kvůli tomu, jaké události znázorňuje. Film má výbornou práci s kamerou, a obecně čekám, že v rámci technických kategorií by mohl po zásluze pobírat lokální ocenění. Vojtěcha Vodochodského jsem už při první řadě Ivety označil za budoucí hvězdu, a jsem rád, že tenhle potenciál zdárně naplňuje. ()
Jiří Mádl má rozhodně nakoukáno a nechybí mu režijní talent, což je v případě Vln ideální kombinace. Naprosto přirozené prolínání autentických záběrů s těmi filmovými. Funkční gradace napětí, ačkoliv z historie tušíme vývoj dalších událostí. Stylové vychytávky jako třeba detail na dopadající telefonní sluchátko následovaný obuškem, který se právě zakousl do své oběti. Máme tu i ukázkovou práci s paralelním střihem, kdy střídavě sledujeme dvě separátně oddělené akce, které se ve správný okamžik propojí (úvodní policejní zásah, kontra bratr čekající doma na mladšího sourozence a jejich následné shledání). Technická stránka a herecké obsazení v čele s výborným Stanislavem Majerem, je tedy bez výhrad. Vadí mi jen na sílu tlačené slzopudné, či chcete-li, melodramatické momenty a archetypální uchopení postav. Hrdinní pracovníci rozhlasu, co na gramci točí zahraniční hudební pecky a nezaleknou se žádného nebezpečí. Na druhé straně samozřejmě stojí jednorozměrní příslušníci StB a Sověti, kteří evokují sadistické svině, bez špetky empatie. Hra na černou a bílou funguje možná v hororech a pohádkách, ale u dramatického filmu, jehož základy stojí na historických skutečnostech takovou striktní schematizaci nežeru. Celkově převládá spokojenost, ale pokud jde o filmy na stokrát omleté téma „socializmus v Československu“, pak na mě s daleko větší razancí dopadla trestuhodně nedoceněná Pouta (2009). ()
Biják s velkým B. S puncem světovosti, českosti a velmi potřebné aktuálnosti. Dotáhne to Jirka Mádl na Oskary? Fandím a věřím, že alespoň na finálový večer jo! Díky za takovou práci. ()
Měl jsem na krajíčku. Asi to časem sundám na 4, ale chci to vidět znovu. ()
Velká spokojenost. Jirka Mádl mi svým třetím filmem vytřel zrak a já ho napjatě sledoval od začátku až do konce. Mám z Vln opravdu velkou radost, protože je to kvalitní snímek, který má špičkové řemeslo, přesné herce, vypadá skvěle a hlavně je tam vidět jistá tvůrčí výpověď. Mádl nenatočil generický a obyčejný film. Už od prvních záběrů a skvěle natočeného úvodu lze poznat, že tohle je Mádlův srdcový projekt, který připravoval spoustu let. Vidím tam spoustu rešerše, příprav a také poctivé dřiny a pilování scénáře. Scénář mě velmi mile překvapil, protože je opravdu moc dobrý a Mádl na něm odvedl kus výborné práce. Sedlo mi jak je příběh vystavěný, líbilo se mi jak se pracuje s charaktery, užíval jsem si jak je to dynamicky odvyprávěné, a byl jsem napjatý a svým způsobem i dojatý z poslední třetiny. Mádlova režie je přesná, sebevědomá, perfektně pracuje s herci, a je vidět, že má na to, aby točil ambiciózní filmy, které májí co říci. Vojtěch Vodochodský odvedl dobrý výkon a svou roli zvládl zahrát dobře. Táňa Pauhofová je zde moc dobrá a její výkon se mi velmi líbil. Stanislav Majer má nejvděčnější roli a ukradl si celý film pro sebe, protože hraje výborně. Film má dobře obsazené vedlejší postavy a z každý z herců si ukradne nějakou scénu pro sebe, a všichni podali velmi kvalitní herecké výkony. Jsem velmi rád, že mohu pochválit technickou a řemeslnou stránku filmu, která je špičková. Vlny mi hodně sedly a jsem z nich dost nadšený, a těším se až je uvidím znovu. ()
Jirka Mádl vyrostl a roste dál. Tenhle film se hodně povedl. Připomínat si dějiny není na škodu, obzvlášť v dnešní době. Herci fantastičtí, scéna, výběr hudby, střih, napětí a děj samotný, všechno ladilo. Tleskám ve stoje. ()
Súvisiace novinky
Českým kandidátem na Oscara budou Vlny
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která mimo jiné každoročně stojí i za udílením cen Český lev, v úterý 10. září 2024 prostřednictvím tiskové zprávy oznámila výsledek hlasování svých… (viac)
Finále Plzeň láká na exkluzivní premiéry
Filmový festival Finále Plzeň nabídne divákům exkluzivní možnost zhlédnout řadu premiér a předpremiér českých filmů. Od 20. do 25. září se v západočeské metropoli představí snímky, které teprve čeká… (viac)
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (viac)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Pane Mádl, fakt klobouk dolů! Za mě se jedná o jeden z nejlepších filmů tohoto roku a troufám si říct, že je to nejlepší český film za posledních pět let. Ano je to docela odvážné tvrzení, ale nenapadá mě lepší český film v bližší době než tento. Příběh, jak asi všichni víme, je o roce 1967 až 1968 z prostředí československého rozhlasu. Líbí se mi, že i přesto, že tu máme spoustu filmů na téma roku 1968 a vpádu sovětské armády do Československa, tak dokázal Jiří Mádl film obzvláštnit právě o již zmíněný příběh rozhlasu. Myslím, že pro spoustu lidí, třeba i pro mě, byl tento příběh s rozhlasem docela neznámý. Samozřejmě něco málo jsem věděl, ale díky tomuto filmu jsem se dozvěděl spoustu nových informací. A myslím, že takhle to má spousta lidí. Od samotného začátku filmu, kdy lidé skandují jednu a tu samou větu, tak začíná napětí, které tu trvá až do úplného konce. Po celý film samozřejmě graduje a všechno vyvrcholí na konci filmu (asi víme čím). Velkým plusem, aspoň teda pro mě, je tu střídání absolutně odlišných záběrů. Na začátku je jeden záběr, kde hraje rychlá a tíživá hudba a do toho nabíhají vojáci, a o minutu dál je naprosto klidný záběr z kanceláře. To mě neustále nutilo zůstávat v obraze a ani chvíli jsem se nenudil. I přesto, že má film 131 minut, tak po celou dobu ubíhá rychle. Velkým podílem na filmu, což už jsem i trochu načal, je hudba, o kterou se postaral Simon Goff. V dramatických scénách je naprosto úderná a tíživá, někde naopak přejde pouze do minimalistického ,,dunění", které se taky do filmu naprosto hodí. Ve filmu můžeme slyšet také hromadu hitů ze 60. let, ať už to je Waldemar Matuška, Marta Kubišová nebo Helena Vondráčková. Tyhle hity ještě více nabudí tu atmosféru ze 60. let a je fajn je tam slyšet. Samotná kamera je na hollywoodské úrovni, místy se střídají dobové záběry nebo zkrátka záběry, které jsou udělané jako z té doby, tím že tam dali grain filtr na kameru. Dodává tomu tu krásnou zrnivost, která je typická pro starší televizi. Z herců bych nejradši zmínil úplně každého, ale to by bylo na dlouho. Každý herec se na svou roli velmi dobře hodil, ale koho musím zmínit, tak je relativně nová hvězda Vojtěch Vodochodský. Ten si podle mě otevřel dveře do světa filmů a za pár let bude patřit mezi přední české herce. Dále musím zmínit Stanislava Majera, který tu hrál ředitele rozhlasu Milana Weinera. Ten se na svou roli hodil podle mě nejvíce. Ze ženských rolí mi samozřejmě nejvíce sedla Táňa Pauhofová, o které už ale pár let víme, že to je paní herečka. Hodně lidí tento film přirovnává ke starším Pelíškům. Přece jenom je to z podobné doby a má to spoustu společného. Oba filmy jsou velmi silná dramata, kde vám na konci pravděpodobně ukápne slza, ale i tak oba dva obsahují humor. Mádl je teda s humorem mnohem více opatrnější než Hřebejk, a proto tu najdete maximálně tři až čtyři momenty, kdy se zasmějete. Myslím, že kdyby tady humor ale vůbec nebyl, tak by to nebylo na škodu. Celkově se jedná o strhující film, který šlape celou dobu, má suverénní kameru, úžasné herecké výkony a velmi dobrou hudbu. Takhle se zkrátka mají dělat filmy. Mnoho režisérů se od Mádla může učit. Bylo by dobré a hrozně bych mu to přál, aby to tenhle film dotáhl na Oskary, protože Českého lva beru jako samozřejmost. 9/10 () (menej) (viac)