Pěsti ve tmě

To jsem si zase jednou přeseděl prdel před televizí, a rád. Nemůžu si pomoct, ale Pěsti ve tmě mi připadají jako s cizinou srovnatelný (velko)film. Pravda, že Vašut a Nový měli boxerskou přípravu asi 14 dní před první klapkou. Laik ale jejich "neum" - ikdyž se s tím porvali moc dobře - nerozpozná a vlastně i takový Rocky byl absolutní antiboxer. Takže **** za to , že to byla vážně paráda + * za mé vlastnectví a vyjimečně povedený Český sportovní film (04.09.2009)

Tenhle film má koule a společně s pro mně nepochopitelně podhodnoceným Řádem (1994) se jedná asi o nejlepší filmy Marka Vašuta. Jo, to bylo ještě v dobách kdy netrajdal v kačeně po Francii coby znalec vín a po hospodách nenabízel modré růže odbíhajícím prostatikům.... Pěsti ve tmě jsou velmi solidním sportovním dramatem o velké touze vyhrát. Už jen z principu. Ačkoliv snímek je zařazen do roku 1936, lze myšlenku aplikovat i na dnešní dobu... Nechce se věřit, že ten samý režisér pak už plodil jen sračky, což korunoval ultrashitem Jak ukrást Dagmaru.... Dávám čtyři údery. * * * * (01.11.2012)

Nádherný hudební motiv, úžasná (retro) atmosféra v tomhle retro filmu s dobrým příběhem (ten podtržen věcným a tragickým epilogem) a Vašutem, který si tak dlouho nechal dávat od Tomsy do těla, že mu to fakt i jako jakoboxerovi sedlo.-Líbilo se mi to.- (evidentně škoda že se později Soukup discozbláznil, nebo se mu zbláznila peněženka, anebo tomu nerozumím....) (18.04.2011)

Po letech jsem se znovu přesvědčil, že "Pěsti ve tmě" jsou vynikajícím filmem a životní příležitostí nejen Jardy Soukupa, ale především Marka Vašuta. Vilda Jakub je sympaťák, kterému prostě musíte fandit. Atmosféra 30. let se strachem z války za krkem z filmu přímo sálá, výprava je nádherná a dokonce i hudba Zdeňka Bartáka je perfektní (smutná křídlovka). Po letech jsem ani nedoufal. Ale ve chvíli, kdy Vilda v Německu nefér prohraje zápas, rozsvítí se sál a zástupy nácků začnou heilovat, mi opět běhal mráz po zádech. A tak je to v tomto filmu se vším. 100%. (30.08.2009)

Amerika má Rockyho Balbou, my máme Vildu Jakuba. Každý příběh je sice o něčem jiném, ale spojuje je to stejné - láska a poctivá touha po vítězství za každou cenu. Dokonce i hudba Zdeňka Bartáka v některých momentech připomíná Billa Contiho. Každopádně atmosféra třicátých let je dokonalá a i po herecké stránce také není co vytknout. Pěsti ve tmě jsou nejlepším režisérským počinem v kariéře Jaroslava Soukupa. Po revoluci už nenatočil skoro žádný dobrý film, ale pouze kopu trapných idiotských hovadin. (08.05.2017)