Pěsti ve tmě

V době vzniku bych film hodnotila hůř, v té záplavě béčkových až žetkových filmů, která se na nás dnes valí, musím hodnocení zvýšit. A taky proto, že někteří srovnávají Pěsti ve tmě s Rockym. Být Vašut, vyzvu je na souboj. Srovnání herce Vašuta s někým, jehož výrazové prostředky jsou omezeny na zatnutou čelist a hodně zatnutou čelist, mi přijde dost sprosté. (17.04.2011)

Sólo pro křídlovku...a ,,Rockyho" z Holešovic! Velice dobrý, ba téměř vynikající retro film ze sportovního prostředí situovaný do druhé poloviny 30. let 20. století, které jsou ve filmu také hodně cítit. Věrohodně zvládnuté boxerské scény, hodně podařené tréninkové sekvence s přiznanou inspirací ze zaoceánského pravzoru, prvního Rockyho, dokonce i s podobně znějící hudbou a sprintujícím Vašutem. Ten je vůbec největší devizou, typově přesný, skvěle motivovaný (též herecky, jak ho normálně nemám rád) i sportovně připravený, dobrá režie, téměř se nechce věřit, že to natočil tentýž Jaroslav Soukup, který později tvořil a tvoří obskurnosti typu Discopříběhů, byvších poldů a ukradených Dagmar... jak hluboko se dá umělecky klesnout...a z jakých výšin... (07.07.2007)

Na název filmu jsem narazil v jedné diskuzi, název mi nic neříkal a tak jsem si to tady musel najít. Překvapilo mě, že jde o český boxerský film a tak jsem se musel podívat. Vašut za mlada je docela bourák a ten jeho sixpack. Dobová atmosféra je pěkný retro. Celkově mě film dost překvapil, nečekal jsem, že máme českou verzi Rockyho. (10.03.2018)

4,5 * Vilda Jakub pro mě přichystal vcelku překvapivě zdařilý filmový zážitek. Melancholická hudba, která nás provází celým filmem zážitek ještě umocňuje. Marek Vašut herecky příjemně překvapil stejně jako ostatní herci a myslím, že lepší sportovní film u nás nikdy nevznikl. Rocky po česku, který se může svému americkému kolegovi směle rovnat... (14.09.2009)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)