Pěsti ve tmě

Jaroslavovi Soukopovi sa podarilo verne zobraziť atmosféru doby, v ktorom sa jeho príbeh jedného boxera odohráva. Marek Vašut sa na úlohu boxera dokonale hodí, je to dobrý herec, ktorý dokáže pôsobiť aj, povedzme že jednoduchším dojmom, takže môže hrať v podstate ľubovoľnú postavu. Doporučujem okrem priaznivcov československých filmov, ktorí si chcú urobiť ďalší zápis do kolonky videné, aj divákom, ktorí videli Ťažkú váhu, môžu potom veselo porovnávať všetky ich zložky. (13.01.2013)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)

Po letech jsem se znovu přesvědčil, že "Pěsti ve tmě" jsou vynikajícím filmem a životní příležitostí nejen Jardy Soukupa, ale především Marka Vašuta. Vilda Jakub je sympaťák, kterému prostě musíte fandit. Atmosféra 30. let se strachem z války za krkem z filmu přímo sálá, výprava je nádherná a dokonce i hudba Zdeňka Bartáka je perfektní (smutná křídlovka). Po letech jsem ani nedoufal. Ale ve chvíli, kdy Vilda v Německu nefér prohraje zápas, rozsvítí se sál a zástupy nácků začnou heilovat, mi opět běhal mráz po zádech. A tak je to v tomto filmu se vším. 100%. (30.08.2009)

Amerika má Rockyho Balbou, my máme Vildu Jakuba. Každý příběh je sice o něčem jiném, ale spojuje je to stejné - láska a poctivá touha po vítězství za každou cenu. Dokonce i hudba Zdeňka Bartáka v některých momentech připomíná Billa Contiho. Každopádně atmosféra třicátých let je dokonalá a i po herecké stránce také není co vytknout. Pěsti ve tmě jsou nejlepším režisérským počinem v kariéře Jaroslava Soukupa. Po revoluci už nenatočil skoro žádný dobrý film, ale pouze kopu trapných idiotských hovadin. (08.05.2017)

Tenhle film má koule a společně s pro mně nepochopitelně podhodnoceným Řádem (1994) se jedná asi o nejlepší filmy Marka Vašuta. Jo, to bylo ještě v dobách kdy netrajdal v kačeně po Francii coby znalec vín a po hospodách nenabízel modré růže odbíhajícím prostatikům.... Pěsti ve tmě jsou velmi solidním sportovním dramatem o velké touze vyhrát. Už jen z principu. Ačkoliv snímek je zařazen do roku 1936, lze myšlenku aplikovat i na dnešní dobu... Nechce se věřit, že ten samý režisér pak už plodil jen sračky, což korunoval ultrashitem Jak ukrást Dagmaru.... Dávám čtyři údery. * * * * (01.11.2012)