Záchvěv strachu

V první chvíli se zdá, že František Vinický bude - podobně a podobný jako Arian Želinský - dalším pseudonymem Karla Sabiny. Brzy ale zjistíme, že se jedná o autorské pojetí revolucionáře ze čtyřicátého osmého dle Jaroslava Soukupa. A ve všech filmových vrstvách zdařilé. Herecká elita v čele s Radoslavem Brzobohatým, Praha s dlouhým sklem jako na dlani i dechberoucí zápletka. Snad ještě několik poznámek k Sabinovi (protože jeho duch tam je) od odborníka na rok 48 Michala Charypara ("Amnestovaní velezrádci"): Sabinovi byla fakticky znemožněna jakákoli výdělečná aktivita v oblasti kultury. I vzhledem k nutnosti splácet dluhy své rodiny, jež vznikly v době jeho uvěznění, kývl Sabina v červenci 1859 na Päumannovu (policejní komisař) nabídku a stal se placeným konfidentem pražské policie (to už od svého propuštění z vězení 27. června 1857 žil dva roky jak "vězeň na svobodě"). V roce 1872 byl expatriován (vyobcován z kulturní veřejnosti jako „zrádce národa“). Za 13 let své aktivní činnosti se, dle dalších dokumentů, dopustil zřejmě mnoha nekalostí; ne však tolika jako armáda agentů a důverníků v 80tých letech, kdy byl tento film natočen, a nemůžeme tak pominout jeho tehdejší aktuálnost. (11.02.2024)

Prakticky zapomenutý film režiséra dnešních nováckých kokotin či příšerné meisnertriády, který dobová kritika spíš z politických důvodů strhala a v kinech se sotva ohřál. Pochopitelně neprávem. Dnes, kdy by mohl být reprízován, jej v televizi  nepotkáme, přednost mají třeba ty výše uvedené kokotiny. Soukupovi se tady mistrně povedlo provést diváka paranoidní atmosférou strachu  v rakouském mocnářství po potlačené revoluci  z roku 1848.  Nesmlouvavý policejní stát, jehož instituce se při potlačování vzdoru nezastaví absolutně před ničím.  Propuštěný politický vězeň nemá žádnou šanci začít žít, pokud se  jeho slovy "nezkurví".  Brzobohatý pak byl skvělá volba , ostatně jako všichni ostatní, fízl Besser, slizký Němec, zásadový Lukavský či nehrdinský Brabec.  Ačkoliv hrdina ve slabé chvíli podlehne nátlaku, přesto se opravdu neskloní, ale v ruce  i tak nemá žádné trumfy a s tím se prostě nedá tahle vysoká hra vyhrát....   Krutý a nadčasový příběh, prostý jakýchkoliv  dějových odboček, kráčí k k nezvratnému konci. Není proč nejít do pěti hvězd. (13.09.2023)

Po Romanetu nabídl Jaroslav Soukup další exkurzi do období po revolučním roce 1848 a opět dokázal přesvědčivě zachytit atmosféru strachu a nedůvěry, v níž mnozí právem spatřovali narážku na časy normalizace. Vynikající je práce s prostředím, centrum Prahy tu skutečně budí dojem jako by se divák ocitl v 50. letech 19. století, k tomu herecká elita. Závěr je v zájmu vyznění možná až moc násilný (opravdu by si to dotyčný nenechal vysvětlit? Vždyť ty praktiky tajné policie musel znát víc než dobře) ale jinak spokojenost. Opravdu se nechce věřit, že režisér, který se uvedl do československé kinematografie v 80. letech několika velmi kvalitními díly (např. Pěsti ve tmě), skončil u majora Maisnera a podobných pytlákovin. (17.07.2021)

Jo, jo v 80. rokoch bol Jaroslav Soukup udajnoiu nadejou cs kinematografie a mnohi falosni proroci mu predpovedali velku buducnost. No ty pico ... teda pardon, som sa pomylil, chcel som napisat ze div sa svete , som si hovoril. Beznadej tu vyplava na povrch snad asi v kazdj scene, vyborne zobrazena Praha 2. polky 19. storocia, brzochudobny fakt na urovni, ludi ako Kvietik doteraz neznasam : 70 % (14.09.2019)

Opravdu povedené zpodobnění totalitního režimu. Podobný děj by bylo možno dosadit do mnoha dalších období, tady samozřejmě člověka napadnou nejspíše roky po sovětské okupaci, vzhledem k tomu, kdy film vznikl. Tvůrci si krásně pohráli s dobovými reáliemi a kostýmy a film obsadili výbornými herci. Soni Dvořákové to tady navíc i moc slušelo. (19.11.2023)