Záchvěv strachu

Ach, jaká škoda, že Jaroslav Soukup svůj talent pohřbil Majorem Maisnerem. Do té doby točil kvalitní filmy a zejména v osmdesátých létech byl absolutní špička. Tohle dobové drama, které se odehrává v Praze po revolučním roce 1848 tak parádně graduje, že se tají dech. Podobně jako u jeho mistrném záseku Pěsti ve tmě, kde je způsob vyprávění a gradace úplně stejné. Praha tehdejší doby je zachycena tak přesvědčivě se všemi detaily (ať už jsou to kostýmy, rekvizity, domy, ulice, zkrátka komplet výprava i stavby), že pochybuji, že by to dnes někdo podobně dokázal ztvárnit. Samotný příběh je o člověku jménem Vinický, kterého pražská tajná policie po jeho propuštění z vězení, kde si odpykal osmiletý trest, pronásleduje a chce ho získat jako konfidenta. Nápadně tak připomíná dobu komoušských estébáků a film byl také zakázán promítat a distribuovat do jiných zemí. Záchvěv strachu je inspirován skutečným příběhem spisovatele Karla Sabiny, kterého s dokonalostí zahrál Radek Brzobohatý. Ostatní herecké obsazení nemůže odtrhnout divákovu pozornost, to je prostě bomba a kvalita nejvyšší ligy!! Každá postava je přesný charakter a všem hercům jsem jejich postavy žral se vším všudy. Trochu mi vadilo předabování Štefana Kvietika Petrem Haničincem, ale jinak mu seděl hlasově výborně. Asi nejvíc mě dostal Vilém Besser (komisař Jaroš) jako pravá ruka policejního rady Bergera (František Němec), jehož zákeřnost vyvrcholila nápadem otisknout podepsaný list o spolupráci Vinického s tajnou policií v Pražských novinách. Co se pak dělo by asi nikdo zažít nechtěl. Těžká beznadějná doba, tak jako přesně o sto let později. Zdeněk Barták složil takovou hudbu (ta trubka je tak krásně podmanivá), která tento film zapisuje do hvězdných výšin. Zaslouženě plný počet! (15.12.2018)

No to bola nádhera. A tá výprava... presne v niečom takomto si rochním. Bachov absolutizmus bol veru tvrdý, najmä pre české kraje. Príbeh síce trocha poznačila politika, takže pre mňa trochu nezáživné, no malo to aspoň hlavu a pätu a vždy sa stalo niečo, čo dej trochu oživilo a popohnalo vpred. Tiež sa tu natíska otázka... stálo to za to? Takto si ničiť život.... od hlavnej postavy trochu naivné povedal by som. Tiež sa tu predostrelo množstvo otáznikov ohľadom hlavnej postavy - morálny človek, alebo nie? Toť otázka. Ako to aj vo filme pekne povedali, za mnohé si mohol sám. Silný nadpriemer, najmä vďaka výprave a sile myšlienky. 85/100 (09.12.2019)

Upřímně mě překvapuje, že film s takovou látkou vůbec mohl vzniknout a být promítnut, paralela policejního státu za komunistického režimu nemůže být očividnější. Geniálně zpodobněná atmosféra strachu ze špiclování, kdy každý sleduje každého. Po herecké stránce absolutní špička, nejen Radoslav Brzobohatý, ale především František Němec, z kterého přímo mrazí. Neuvěřitelně silný snímek, který by si zasloužil mnohem větší pozornosti. (15.12.2018)

"Vždycky se musí dělat nějaké ústupky, vždycky se musíme přizpůsobit..." Tahle velmi věrohodná exkurze do časů policejního státu za Bachova absolutismu (se skvělou výpravou) nabízí úžasnou historickou paralelu k policejnímu státu za komunistického režimu. Jaroslavu Soukupovi se zde podařilo zejména velmi přesvědčivě zachytit atmosféru nedůvěry a strachu. Skoro se mi nechce věřit, že to tehdejší cenzura pustila. Po herecké stránce samozřejmě výborný Radoslav Brzobohatý, ale možná ještě lepší František Němec coby vrchní policejní komisař, z jehož pokušitelského jednání přímo mrazí.  Musím ocenit i hudbu Zdeňka Bartáka, zejména podmanivé sólo trubky. (24.04.2022)

V první chvíli se zdá, že František Vinický bude - podobně a podobný jako Arian Želinský - dalším pseudonymem Karla Sabiny. Brzy ale zjistíme, že se jedná o autorské pojetí revolucionáře ze čtyřicátého osmého dle Jaroslava Soukupa. A ve všech filmových vrstvách zdařilé. Herecká elita v čele s Radoslavem Brzobohatým, Praha s dlouhým sklem jako na dlani i dechberoucí zápletka. Snad ještě několik poznámek k Sabinovi (protože jeho duch tam je) od odborníka na rok 48 Michala Charypara ("Amnestovaní velezrádci"): Sabinovi byla fakticky znemožněna jakákoli výdělečná aktivita v oblasti kultury. I vzhledem k nutnosti splácet dluhy své rodiny, jež vznikly v době jeho uvěznění, kývl Sabina v červenci 1859 na Päumannovu (policejní komisař) nabídku a stal se placeným konfidentem pražské policie (to už od svého propuštění z vězení 27. června 1857 žil dva roky jak "vězeň na svobodě"). V roce 1872 byl expatriován (vyobcován z kulturní veřejnosti jako „zrádce národa“). Za 13 let své aktivní činnosti se, dle dalších dokumentů, dopustil zřejmě mnoha nekalostí; ne však tolika jako armáda agentů a důverníků v 80tých letech, kdy byl tento film natočen, a nemůžeme tak pominout jeho tehdejší aktuálnost. (11.02.2024)