Neboj sa, zlatko

Najprv som sa na film tešil a po zahraničnej kritike som, priznám sa, dostal trochu strach. Pozretie som preto pár mesiacov odkladal, ale ako sa ukázalo, nebolo to opodstatnené. Nie je to žiaden zázrak, ale rozhodne ani sklamanie. Nechýba tomu správne sektárske dusno, Florence Pugh je ako vždy super, Chris Pine podobne skvelý a Harry Styles vôbec neurazil. Koncept sveta mimo svet však mohol byť prepracovanejší. Mal v sebe viacero dier, ktoré by bolo vhodné zaplniť. Ocenil by som aj jemne hutnejšie budovanie napätia a možno trochu hororového strachu. Inak fajn a zaslúžených 7/10. (01.12.2022)

Stepfordské paničky pro 21. století. Sexy natočené, se správnou Twilight Zone atmosférou (Wilde by si mohla s Peelem podat ruce, i když Nope bylo zajímavější) a solidním výkonem Pugh, ale vysvětlení záhady, žádná konkrétní scéna ani message filmu vás ze židle nenadzvednou - na tohle téma už existuje řada silnějších filmů (které nemůžu jmenovat, abych nespojleroval, ale znáte je). (24.09.2022)

Jako epizoda Black Mirror mixlá s dystopickou 1950’s atomic-age realitou, záporácká variace na profesora Petersona (x) optikou levicových médií. OK. Vizuálně podmanivý, dobrá volba oldies písniček a má to štěstí v obsazení (Florence!), jinak ale překopírovaný kočkopes, který celou dobu vydatně napíná a znepokojuje, pak vlastně nic adekvátně nevysvětlí. (16.11.2022)

Od filmu jsem čekal fakt hodně, Florence Pugh je moje možná už vůbec nejoblíbenější herečka, Harry Styles je mi sice jedno, ale Chrise Pina vždycky rád vidím. Olivia Wilde se už dlouho ztratila z mého dohledu; v Housovi je super, dál už pak jako herečka nepřesvědčila, nicméně ale budu rád, když zůstane před kamerou, ostatně s Booksmart sklidila celkem úspěchy. Zároveň miluju mysteriózní žánr, leč v Don't Worry Darling od prvního pohledu na nóbl čtvrť hned člověk tuší o co asi půjde a nemusí ani vědět, že se jedná o variaci na Stepfordské paničky. První polovina mě však bavila svou atmosférou, pak jsem se ale začal povážlivě nudit a s tím jak děj graduje mě film víc a víc ztrácel. Nakonec jsem si musel dát pauzu a zbytek dokoukat až pak, Takže za mě zklamání, čekal jsem více, i když samozřejmě své trumfy to má, zvláště ty zmíněné oné božské Florence. (28.10.2022)

Kolikrát už jsme se v historii kinematografie setkali s tématem, kdy spokojený a klidný ráz života rozmetá zdánlivá maličkost, trivialita, po níž všechno skončí v troskách – a je lhostejné, zda jde o bohulibý čin nebo bohapustou manipulaci. Představitelka jedné z hlavních rolí a režisérka Olivia Wilde přiznala, že ji ovlivnily filmy „Truman Show“ a „Počátek“, bohužel slibně rozjetý příběh se po zásadním zlomu rozpadá jak kostra vytažená ze sarkofágu. Téma už jsme tu v mnoha podobách měli, v tomto případě je značně kostrbaté a čím více se noří do hloubky, tím na sebe nabírá nesmyslné jednání, nelogické činy a je až příliš znát, že existuje jen jediná varianta a jakékoli pochybnosti se neberou v úvahu. Napadne vás minimálně deset přirozených otázek a odpovědi na ně prostě nejsou, vůbec se neřeší, třebaže bez jejich zodpovězení hodně okolností ztrácí smysl. Také zázračný přerod postav je chaotický, takže snad jediné, co je dobře provedeno, je onen duch „šťastného místa Victory“ ve stylu předem daného programu. „To nic, drahá“ je klasickým příkladem nevyužitého, zabitého potenciálu. Pugh a Pine odvedli velmi dobrou práci, ale co je to platné, když se stále více noříme pod hladinu klišé, snadno odhadnutelných a nepravděpodobných situací, které by i v ději podobného ražení měly mít určitou logiku a řád. Stačilo by vynechat posledních dvacet minut a rázem by tu byl provokující a tajemný počin. Takhle zůstává pouze okázalý jako celé Victory. /20%/ (04.12.2022)