A.I. Umelá inteligencia

Teprvé potřetí jsem si plně uvědomil, že tento film je vlastně geniální. Zaobírá se dosti originálním tématem a originální je po celou dobu. Konec pak patří mezi to nejlepší, co jsem kdy ve sci-fi žánru viděl. Pokud se neobjeví nějaká lepší pecka, bude podle mého A.I., samozřejmě po Matrixu, nejlepším sci-fi snímkem dekády. (24.04.2007)

A.I. Umelá inteligencia je pozoruhodný, extravagantný futuristický film, ktorý chce byť na jednu stranu rozprávkou pre masy a na druhú sa snaží filozoficky rozoberať najzložitejšie témy miesta umelej inteligencie v našom svete. Formálne je dokonalý. Hudba Johna Williamsa opäť brilantná, výkon Haley Joela Osmenta, ktorého prechod postavy veľkým vnútorným vývinom je kostrou príbehu, je vynikajúci a dizajn futuristického sveta (obzvlášť záverečného „mesta plačúcich levov“) je dych berúci. Ale z komplexného režijného hladiska je snímka podivná a chaotická. Keď už sa látky chopil Spielberg, mal sa v nej zamerať na to, čo je jemu blízke a mal z nej spraviť snové, emocionálne pútavé a hrejivý dielo. Kombinovať neskombinovateľné sa nevypláca. (09.04.2018)

Tenhle film je minimálně žánrově neukotvený a nekonzistentní. Začíná jako naprosto konveční, nezajímavé a nutno poznamenat že i nudné scífko o anroidech, potažmo robotech obecně, které ale působí v prvních 45-ti minutách poměrně seriózním dojmem a má jednu velmi silnou zbraň a sice herecký výkon Jakea Thomase respektive postavu Martina. Poté nastoupí část další, která na první pohled nabízela zcela jiný průběh pokračování, než to, jakým se nakonec vydala. Pamatuji si, jak jsem si v tu chvíli (osamocený David v lese) v duchu říkal: "Vida, teď by to konečně mohlo začít být zajímavé, jak se asi zachová, takhle sám, stane se z něj něco zlého, třeba?". Což o to, začlo to být svým způsobem zajímavé, ale za jakou cenu? Motorky akčně nahánějící zmrzačené roboty jakoby najednou vypadly z těžkých béček, ale to bych byl schopen skousnout snadněji, než pohádku, která vystřídala sci-fi po hodině vyprávění. Hlavní postava se posléze stává nesnesitelnou figurkou ženoucí se za absurdním cílem, jehož vyřešení mě absolutně nezajímalo. Pohádka se v počínající hodině třetí mění už v naprostou phantasmagorii, která jen těžko hledá konkurenci a to i v nastolené kýčovitosti a přeslazenosti samotného závěru. Vlastně by se dalo říci, že tenhle film je minutu od minutu horší a horší. Nic to všechno ale nemění na tom, že bych chtěl mít chlupatého Teddyho u sebe doma.... (21.02.2008)

Spielberga v posledních letech moc nemusím, a není to jen kvůli jeho pitomým nerealistickým happyendům. Tenhle film je podle mě krásný příklad toho, jak SF vypadat nemá. Přetechnizované, pohádkové, pseudomorálně ukecané a příliš zdlouhavé. Nečekal jsem, že to bude nejlepší film všech dob, ale takhle hloupý pohádkový blábol jsem si představit nedokázal. Od Briana Aldisse jsem četl celkem dost knížek i povídek a tak vím, že tu pohádkovost si tam přidal nejspíš scénárista se spielbergem samotným. Aldiss píše dramatickou a přemýšlivou literaturu bez nějakých větších technických detailů či božských zásahů. Přestom á všechno promyšlený a přestože nedělá třeskuté konce, jeho vyvrcholení je vždycky inteligentním a logickým. Tady ale ne. A navíc se mi trošku nelíbilo jisté plýtvání hereckým materiálem. Naco mít ve filmu Robina Williamse, Bena Kingsleyho či Meryl Streep, když všechno, čeho se od nich dočkáme je hlas? Trikově se jedná samozřejmě o dobrou práci, ale za milion taky dostanu opravdové zlato, takže co? Nuda. (31.12.2005)

Poměrně nevyrovnaný snímek: v úvodní třetině je divákovi předložena relativně všedně působící vize blízké budoucnosti, ve které rodina začleňuje do svých životů robota-dítě. Potom nastane zlom a další hodinu na divákovy smysly zaútočí mnohem fantastičtější kyberpunkové obrazy, temnější a dobrodružnější. Závěrečná půlhodina opět skáče jinam, tentokrát do vzdálené Spielbergovy budoucnosti s éterickými mimozemšťany. Celkově to robůtkovo putování za lidskostí jaksi nesedí dohromady a neuškodila by ani kratší stopáž, přesto se mi film docela líbil (až na občasnou nudu). Mnohem osobnějším se pak pro mě stalo druhé shlédnutí, kdy mě po mamčině smrti robůtkovo oddané hledání matky opravdu dojímalo a slzné kanálky byly v permanenci. Každopádně bych Spielbergův závěr spíše vypustila a nechala snímek ukončit scénou, kdy robůtek dřepí pod mořem u pouťové atrakce. 77,7% (04.11.2008)