Réžia:
Steven SpielbergKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
John WilliamsHrajú:
Richard Dreyfuss, François Truffaut, Teri Garr, Melinda Dillon, Bob Balaban, J. Patrick McNamara, Warren J. Kemmerling, Roberts Blossom, Philip Dodds (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Roy Neary zbadá tajomné svetlá na nočnej oblohe. Na rôznych miestach krajiny sa začínajú objavovať nevysvetliteľné javy a uprostred púšte nájdu lietadlá, ktoré sa stratili v roku 1945. Nikto nedokáže vysvetliť, ako sa tam dostali. Ľudia začínajú byť znepokojení a udalosti pripisujú záhadnej mimozemskej civilizácii. (RTVS)
Videá (2)
Recenzie (771)
Jedno z naj sci-fi aké som videl. Efekty sa síce s tými dnešnými porovnávať nemôžu, ale tak či onak - klobúk dolu. Dramatické vyobrazenie reakcii neveriaceho okolia voči ľudom, ktorí videli čo videli je natočená výborne. Rozprávkový koniec dodáva tomuto mega snímku ten správny šmrnc. Som sám zo seba prekvapený ako ma tento film milo prekvapil. Spielberg je borec. ()
Z filmu mam trochu smíšený pocity. Na jednu stranu je to roztahaný, zdlouhavý a chvílema nudný, takže někde uprostřed jsem si dal pauzu, protože mě to fakt nebavilo. První polovina mi přišla celkově o ničem. Už jsem skoro nad filmem zlomil hůl a myslel jsem si, že se na druhou půlku snad ani dívat nebudu. Jenže na druhou stranu mě to od tý půlky docela chytlo, takže jsem se přecejenom odhodlal se na film dodívat a udělal jsem dobře, protože zejména asi tak posledních 30 minut mě film hodně překvapil. Úvodní hodinu by to asi chtělo hodně prostřihat, protože jsem měl chvílema pocit, že se koukám na nějakou užvaněnou telenovelu. Filmu, kterej nezvládnu sledovat na jeden zátah, holt žádný extra vysoký hodnocení nedám... Ale celkově je to docela koukatelný a rozhodně je to mnohem lepší, než Spielbergův o téměř 30 let novější a o poznání dražší film na téma setkání s mimozemskou civilizací - Válka světů. Jinak Richard Dreyfuss, kterýho já osobně moc nemusim, tady předved hodně slušnej výkon. ()
Táhlo se to jako sopel malýho cikána, ale kupodivu to fungovalo. Asi proto, že to bylo tehdy určité novum. Dnes by to byl existenciální provar na způsob Turínského poníka. Pamatuju si jen tři klíčové momenty. Ne, čtyři. 1. Světla nad Velkým Malíkovem. 2. Osoby modelující robertek ve tvaru skály. 3. Znělku, kterou se komunikovalo s emzáky. 4. Návrat unesených. A tohle vše na tom bylo to nejkrásnější. ()
Blízke stretnutia sú názornou ukážkou toho, ako Spielberg dokáže uchopiť látku tak, aby obsahový či filmársky potenciál nevyšiel do prázdna. Predlhé naťahované scény skrytého kontaktu s mimozemšťanmi, kedy nevidíte, čo presne sa deje - obzvlášť scéna v dome, ktorý pohlcuje svetlo - oplývajú desivým tajomnom a brilantne budovaným napätím. Po dlhom čase som si z dôvodu matných spomienok na tento film dala reprízu a hoci vo mne vyvolal všetky možné emócie a presvedčil ma o tom, že Spielberg sa pre filmy s mimozemskou tematikou narodil, niektoré scény, narúšajúce dejovú plynulosť, by som jednoducho vystrihla alebo skrátila. Aj keď som bola ohromená z jedného z najfamóznejších filmových koncov, ktorý je pojatý omnoho metaforickejšie než filmy s krutým vyvražďovaním, nemôžem ignorovať záchvevy miernej nudy a niektoré zbytočné scény. Okrem tejto znamenitej mimozemskej roviny však nejde filmu uprieť mierny psychologický podtón premietnutý v hlavnom hrdinovi, pre ktorého je kontakt s inou, vyspelejšou civilizáciou priam bytostne dôležitý a prechádza až do duchovnej sféry a túžby po niečom božskom. V tomto smere je to film nadčasový a unikátny. ()
První polovina fantastická, druhá trochu rozbředlá, ale zakončená audiovizuálním eye-candy orgasmem. Scénář je chytrý a myšlenkově pronikavý a Steven přichází s tolika famózně inscenovanými momenty, které buď nádherně odkazují ke klasikám žánru (nejnápadněji k Vesmírné odysee), nebo tvoří inspirační podklad pro hromadu budoucích následovníků, že jestli někde a někdy, tak právě roku 1977 bych hledal znovuoživení a nakopnutí science fiction k nebeským výšinám kinematografické zábavy. Tempo sice chvílemi kolísá a ne úplně každý záběr má své neotřesitelné opodstatnění, ale je to prostě zatraceně vynalézavé a můžu zaručit, že takovouhle husinu byste při setkání s mimozemskými jevy nedostali možná ani v reálu (natož v jakémkoli jiném filmu). Pořád jeden ze zlatých hřebů žánru, který se hravě obejde bez jediného! výstřelu či slůvku o možném násilí. Instant classic. 85% ()
Galéria (227)
Fotka © 1977 Columbia Pictures
Zaujímavosti (113)
- Eliott Keener se měl ukázat jako jeden z evakuovaných usedlíků. Ve finálním sestřihu z něj však zbyl jen loket v jednom záběru. (Othello)
- Kvůli svým problémům s angličtinou si François Truffaut všude lepil papírky se svými texty, které pak během scény četl. V jedné scéně, když se hádá s armádním důstojníkem, čte text z karty, kterou má herec přidělanou na prsou. Když pak měl v jedné scéně říct: "They belong here more than we," ("Patří sem více, než my"), většina štábu mu rozuměla "Zey belong here, Mosambique." ("Sem patří Zey, Mosambik."). Tato hláška je natolik pobavila, že si ji začali tisknout na trička. (Othello)
- Celosvětová premiéra proběhla 15. listopadu 1977 v New Yorku. (Varan)
Reklama