Blízke stretnutie tretieho druhu

Nad zemí se vznášejí neidentifikovatelné objekty, na nečekaných místech se objevují ztracená válečná letadla a Richard Dreyfuss blbne s jídlem a pěnou na holení. Stejně jako o 17 let později Jurský park, také Blízká setkání z nekritické perspektivy fascinovaného malého dítěte (nebo infantilního dospělého) tematizují lidský údiv jako takový. Na podkladu sci-fi z 50. let Spielberg mistrně odklonil paranoiu americké společnosti od vnitrostátních záležitostí k věcem nadpozemským, kterých vlastně není důvod se bát. Jako vyprázdněná eskapistická zábava, do které si každý může nalít své vlastní významy, film funguje výborně také díky tomu, že je celý založený na naznačování toho, že nám v příští scéně bude odhaleno něco zásadního (a pokud ne v příští, pak v přespříští nebo v té další). Oddalování odhalení díky svižné režii a náležitě rozmáchlému měřítku dokáže udržet pozornost až do spielbergovsky chlácholivého finále. Rád bych viděl remake, ve kterém hrábne třeba Sethu Rogenovi a který rozvede (možná nezáměrnou) komediální rovinu filmu (modelování homolí z bramborové kaše s vážnou tváří vážně sledovat nedokážu). 75% Zajímavé komentáře: evilive666, Bobek15 (10.10.2005)

Well, well, well, jak by pronesl Jan Werich (O stvoření světa)....Steven Spielberg je bezpochyby mistr svého řemesla a většinou svých snímků to dokazuje. Blízká setkání nejsou výjimkou. Dokonalé záběry kamer, perfektně naaranžované scény, skvělý výběr hudby, jež je z dílny výborného Johna Williamse, a v tomto případě i parádní vizuální zpracování. Nemohu ovšem hodnotit lépe. Nemám rád filmy o mimozemšťanech (výjma Vetřelci, Predátor,...), v nichž máme tu "čest" jim pohlédnout do tváře. Kdyby zůstalo u počáteční atmosféry, kde nic pořádně nevidíme, ale můžeme se obávat toho, co venku je, byl bych nadšený. V tomto případě jsem však byl spíš znuděn představou tvůrců o mimozemské civilizaci, jejich vzhledu, pohybů, gest, chování,...Velmi kladně však hodnotím spojitost se zmizelými bombardéry, lodí, lidmi, atd. Chybička: Ve scéně, v níž Royova žena opouští s dětmi dům a je s nimi v autě, říká dětem, aby zamkly dveře. Sama se nakloní ze sedadla řidiče na dveře spolujezdce a zamačkává knoflík na zamknutí. Všimněte si, že její dveře ho mají stále vystrčený. Zřetelně vidíme, jak se Roy blíží k autu a směřuje k jejím dveřím. Následuje záběr z místa spolujezdce a dveře u řidiče jsou již zamknuty (knoflík je zamáčknutý), přičemž Ronnie se teprve v tuto chvíli odvrací od spolujezdcových dveří. (23.12.2011)

Blízke stretnutia sú názornou ukážkou toho, ako Spielberg dokáže uchopiť látku tak, aby obsahový či filmársky potenciál nevyšiel do prázdna. Predlhé naťahované scény skrytého kontaktu s mimozemšťanmi, kedy nevidíte, čo presne sa deje - obzvlášť scéna v dome, ktorý pohlcuje svetlo - oplývajú desivým tajomnom a brilantne budovaným napätím. Po dlhom čase som si z dôvodu matných spomienok na tento film dala reprízu a hoci vo mne vyvolal všetky možné emócie a presvedčil ma o tom, že Spielberg sa pre filmy s mimozemskou tematikou narodil, niektoré scény, narúšajúce dejovú plynulosť, by som jednoducho vystrihla alebo skrátila. Aj keď som bola ohromená z jedného z najfamóznejších filmových koncov, ktorý je pojatý omnoho metaforickejšie než filmy s krutým vyvražďovaním, nemôžem ignorovať záchvevy miernej nudy a niektoré zbytočné scény. Okrem tejto znamenitej mimozemskej roviny však nejde filmu uprieť mierny psychologický podtón premietnutý v hlavnom hrdinovi, pre ktorého je kontakt s inou, vyspelejšou civilizáciou priam bytostne dôležitý a prechádza až do duchovnej sféry a túžby po niečom božskom. V tomto smere je to film nadčasový a unikátny. (19.02.2012)

Setkání prvního druhu je, když vidíte UFO. Druhým druhem je, když o tom spatříte nějaký důkaz. Kruhy v obilí, záření...Třetí druh znamená, když navážete kontakt. Ale to už je tak trochu spoiler... Každopádně je skoro neuvěřitelné, co dokázal Spielberg v roce 1977 natočit...a k puncu výjimečnosti stačilo jemu a Johnu Williamsovi vlastně jen pět jednoduchých tónů... PS: Tenhle velkolepý film by si zasloužil remake - ideálně kdyby ho natočil sám mistr Spielberg! (18.11.2006)

Jak je možné, že jsem v dobrodružném vysokorozpočtovém sci-fi spektáklu s kongeniálně obsazeným Truffautem slyšela kosmickou ozvěnu melancholického Lost in Translation? Samota-odcizení-sblížení-odcházení-naplnění. Pod našima rukama se počala tvarovat hora, jakýsi nepravidelný útvar, který začal vyrůstat všude kolem nás. Podej mi ruku, řekl pěti tóny. A já mu ji podala. (02.06.2008)