Purpurová farba

Proslulej sračker Steven Spielberg se pokusil natočit jakýsi drama ze života afroameričanů. Bohužel si vybral dobu někdy na začátku 20. století, kdy afroameričani ještě neměli tak zajímavý životy jako dneska (gangy, drogy, hip-hop, zlatý řetězy, atd...). Jejich životy tenkrát byly zřejmě neskutečně nudný. Teda aspoň podle toho filmu to tak vypadalo. Vydržel jsem u toho asi 1,5 hod a celou dobu jsem měl akorát pocit, že se Spielberg snaží vlézt divákovi do prdele. Když jsem zjistil, že do konce zbejvá ještě víc než hodina, vypnul jsem televizi, protože pokud bych měl u toho vydržet celejch 154 minut, tak mi Spielberg tim svym lezenim do prdele asi způsobí rupturu konečníku. Navíc nesnášim Whoopi Goldberg, takže sledování tohoto filmu bylo pro mě doslova utrpení. Takhle blbej film jsem už hodně dlouho neviděl. 0% P.S. Mam takovej pocit, že jedinej koukatelnej film od Spielberga je Duel a možná snad ještě Čelisti. (27.06.2011)

Spoilery! Konečně někdo ukázal, že tolik let utlačované černé opičky nebyly také zrovna žádní svatouškové. Pánové byli skuteční gurmáni a nejvíce si pochutnali na pěkně čerstvém černém masíčku, které bylo ještě pár let pod zákonem. V ideálním případě na masíčku, které vzešlo z vlastního pytlíčku. Ne vždy si však mohli dopřát takový luxus a často museli přijmout, co se zrovna nabízelo. Naštěstí s sebou nesla nekvalitní produkt spoustu multifunkčního vybavení. Produkt uměl uklízet, vařit, skrýval v sobě několik použitelných otvorů a v neposlední řadě uměl skvěle posloužit i jako dokonalý boxovací pytel. Úvod filmu byl podstatně drsnější a zajímavější než celý zbytek. Bohužel snímek s přibývající stopáží přinášel více a více cukrové vaty a směřoval ke konci, který způsoboval cukrovku. Divím se, že se nekonalo nějaké národní povstání, když si ani jedna nominovaná opice neodnesla z předávání Oscarů vyplakanou odměnu. Naštěstí tu o chvíli později existovala rozumná lepší rasa, která se rozhodla tato zvířátka v jejich nejlepším zájmu zkrotit a zachránit jim tak život. (09.08.2018)

Z mého pohledu jeden z méně úspěšných Spielbergových humánních projektů. Napřed to nejhorší: závěr je šíleně natažený a přecukrovaný. Má to reálný základ ve faktu, že na stáří se člověk stává pokornějším a smířlivějším, ale jednak ne každému je takové prozření dopřáno, a jednak až taková selanka to zase není. --- Jinak je to dobré a zajímavé. Životní příběh jedné černošky z Georgie (nebo Severní Karolíny, ve filmu jsou odkazy na obě místa) od začátku do třicátých let 20. století. Otázka rasové diskriminace s výjimkou jedné scény zůstává v pozadí. Je to spíše o bídě a surovosti, kterou si černoši přivezli nejspíš už z Afriky a v Americe dosud neměli dost času a příležitostí se z ní vymanit. Hrozné, a nevím nevím, zdali bych si v té době a na tom místě přál, aby mí černí spoluobčané bez překážek vykonávali své volební právo. --- Ve srovnání s nedávno viděným Taylorovým The Help je tohle vyprávění nekonečně realističtější a hodnotnější. Při vší hrůze vidíme, že černoši mohli mít majetek, mohli si vydělat, někteří docela prosperovali, a jakýsi pokrok pozvolna dorazil i k těm méně přičinlivým. Politická práva ovšem neměli, ale když to porovnám, jejich šance na důstojnou existenci byly přecejen vyšší, než jaké měli moji rodiče za Husáka. Nemyslete si, velmi mnozí to měli tak neodčinitelně kádrově polepené, že změnit barvu kůže - tedy vstoupit do partaje - nemohli o nic snadněji, než ti černoši. A velmi často to nebyli ti nejzabedněnější a nejhrubější mezi námi, nýbrž zrovna naopak. --- To srovnání mě jen tak napadlo, když ke mně dorazila zpráva o úspěchu Purpurové třešničkové partaje v posledních volbách. Někdo se negrem narodil, a jiný jím zkrátka chce být. (11.11.2012)

Spielbergův opus je vážně skvělý a silný film, ale ani tady nedokáže zajet hluboko pod kůži. Vše plyne podle plánu, emoce jsou přesně dávkovány a nic se neponechá náhodě, vše je vybroušené a čisté. Možná až moc. Nedokážu si to doopravdy pustit k tělu, i když uznávám, že natočit třicet let životu obyčejné černoské rodiny, aniž by to byla nuda, chce zručnost.. Výborní herci mě docela překvapili. Dal plný počet i přes dosavadní výhrady... ale ten neuvěřitelně šťastný konec to kazí... Odhaluje myšlenkovou chudost, kterou film ale asi zdědil už po předloze. (28.06.2010)

I hříšník má duši aneb O mnohovrstevné nerovnosti, jako vlastnosti bytostně vlastní lidské existenci, očima Stevena Spielberga. Škoda kýčovitého a skoro až impertinentního idealismu v závěru, který jižanskému příběhu dvou sester ubírá na opravdovosti. Filmařsky dokonalé, herecky nadstandardní - Glover samozřejmě excelentní - scenáristicky podařené (předloha bude fantastická). Spielberg tlačí a tlačí na pilu, ale tentokrát ještě vkusně. 8/10! (11.03.2013)