Zachráňte vojaka Ryana

Ano, je to americky patetické až na půdu, ale je to zatraceně dobré. Málokdy se po filmu člověk sám sebe tak naléhavě ptá: "Zasloužím já si takový život, který mám? Zasloužím já si život vůbec?" Promiňte, všudypřítomný patos dostal i cynickou Faidru, hned to přejde... Tak, už je to. Ale jedno platí - ať už si člověk libuje ve válečné vřavě (na scénu vylodění nezapomene do nejdelší smrti nikdo, kdo ji viděl) nebo v nenápadných scénách, které křičí mnohem hlasitěji (scéna s písní Edith Piaf ve zničeném městě nebo vyznání kapitána Millera), najde si tady to své. (22.06.2007)

Nejdříve jsem hrál Medal Of Honor a až potom viděl Ryana. To byla asi chyba, protože největší tahák, kterým byla Omaha Beach, mě už překvapit nemohl. Přesto moji averzi ke spielbergovskému vyprávění pohnutých lidských příběhů tentokrát tlumí nezapomenutelná vizuální stránka věci, Barry Pepper coby možná nejlepší filmový sniper a samozřejmě hudba Johna Williamse. PS: na památníku nad pláží Omaha se jisté skupince českých turistů podařilo objevit a vyfotit náhrobek Andrewa Ryana;) Ale ani tahle osobní zkušenost nic nezmění na tom, že si mnohem radši dám Tenkou Červenou Linii než Spílbergovskou ódu na Toma Hankse a jeho, či spíše režisérovu strategickotaktickou demenci. 60%. Maximálně. (21.02.2003)

Legenda žánru. Už vylodění je bez nadsázky 1 z nejlepších válečných pasáží, která kdy byla natočena. Totální jatka, zmar, strach, chaos, syrovost a autenticita. U málo čeho jsem měl tak intenzivní pocit, že mě tam vhodili s nimi a musím se také krýt. To vše díky skvělé technické stránce. To, co dokáže kamera spolu se střihem vykouzlit, je místy až dechberoucí. S rozkazem záchranné akce pak film ukáže i jinou tvář. Poznávání hlavních hrdinů z osobní stránky dává filmu nový rozměr, divák si dost silně uvědomí, že opravdu jde jen o obyčejné lidi, kteří sice jsou hrdinové, ale také mají strach, nechtějí zbytečně umřít a touží vrátit se domů. A člověk tak nemusí litovat, že při jejich putování těch válečných akcí není zas tolik a víc se mluví, přemýšlí. Nehledě na to, že co do jatek to závěrečná obrana mostu vynahradí divákovi víc než dostatečně. Spousta patosu a dojímavých scén tu sice nechybí, ale málokterý snímek si je dokáže u diváka tak dobře obhájit jako právě tento (a to až do té míry, že už mě při opakovaných projekcích vůbec neruší). (15.06.2010)

Skupinka amerických vojáků hledá posledního žijícího ze čtyř synů Ryanových, razí si cestu napříč stále ještě bojovým územím. Prvních 20 (jeden ze zásadních momentů WWII - krvavé vylodění v Normandii) a posledních 40 (obrana strategicky významného mostu s vojínem Ryanem) minut, obojí drahá a velmi pěkná válečná akce - to jsou jednoznačné vrcholy. Mezi tím přišly bohužel i chvíle nudy a otřepaných řečí, ne úplně záživná hodina a půl. Je to velký a ambiciózní válečný film, hrdinný, mírně přeslazený a řekl bych že po zásluze patriotický, ale k nějaké hvězdné dokonalosti má bohužel daleko. Nehledě na to, že v něm chybí takové to 'něco víc'. 7,5/10. (30.07.2010)

Film roku!! Paradoxně s (ve stejném, velice silném, roce uvedenou) Tenkou červenou linií nejlepší válečný projekt posledních dvaceti let.. a i v letech 2005, 2009 a pak i 2015 při dalším zhlédnutí vše funguje jako kolečka v dobře seřízeném strojku. Co bylo obtížnější? Přežít vražednou invazi na pláži Omaha nebo proniknout do týlu nepřítele a zachránit jistého vojína Ryana, nejmladšího ze čtyř bratrů? Tenhle plíživý hollywoodský patriotismus spojený s dokonalou filmařinou fungují mistrovsky. Nosná zvuková stopa, velmi emotivní hudba, nepřikrášlená podoba války, obnažené vnitřnosti, intimní dialogy, kompaktní herecké obsazení, kouzelník Kamiński a suverén Spielberg. A jeho neutuchající zájem o hlavní i vedlejší postavy. Mrazení v zádech jak vyšité!! (07.12.2005)