Schindlerov zoznam

Stevena Spielberga považuju bez ohledu na to, jaký počet hvězdiček naděluji Schindlerovu seznamu, za jednoho z nejlepších světových vypravěčů filmového plátna, vynikajícího řemeslníka a fabulátora. V táboře filmových fanoušků se někdy objevují hlasy, že jde o příliš komerčního autora a z jeho tvorby berou vážně pouze Schindlerův seznam, případně Zachraňte vojína Ryana. Osobně mám přesně opačný pocit. Spielberg vždycky vyprávěl pohádky, ať již pro děti nebo pro dospělé, a perfektně se hodí právě k realizaci oddechových projektů a žánrů. Sci-fi, dobrodružný příběh nebo fantasy z jeho dílny je obvykle chuťovka. Horší je to, když se chystá vstoupit na půdu výsostného umění a chce odvést nadčasovou, co nejserióznější práci. Spielberg totiž u nich používá podobné nebo vlastně totožné prostředky jako u svých oddechových projektů. Na Schindlerově seznamu mi vadí hned několik poměrně závažných věcí. Za prvé, celý příběh je založený na uměle vytvořeném mýtu a i když jeho jádro je pravdivé, vyznívá v konečném důsledku jako zprávy Rádia Jerevan. Fakta jsou tu totiž postavena na hlavu. Oskar Schindler byl dobrodruh, nacista ne z přesvědčení, ale na základě tvrdého kalkulu, manipulátor a tvrdý bezohledný obchodník a vykořisťovatel. Dá se o něm napsat spoustu negativního a spíš než ho obdivovat by bylo mnohem přesnější jím opovrhovat a odsoudit ho. Historické snímky obvykle přistupují k výkladu historických faktů liknavě a berou si z nich jen to, co potřebují k dosažení cíle nebo dílčího efektu. A většinou, pokud se to týká vzdálené historie, to divákům ani nevadí - s výjimkou historiků a fanoušků historické vědy. Tady je to ale tak do očí bijící a týká se to tak citlivého tématu, že mi to vadí zásadně. Skutečná úloha Schindlera je už historiky dobře zmapovaná a zcela odporuje všemu, co Spielberg ve svém filmu předvádí. Do pracovního lágru byli vybíráni většinou vězni z řad židovské policie, kolaboranti nebo ti, kteří museli zaplatit. V lágru panovaly velice tvrdé podmínky a jeho jedinou výhodou bylo, že nebyl programově vyhlazovací, tedy tam chyběly plynové komory. Schindlerovi byli vězni naprosto lhostejní a jediné, co ho zajímalo, bylo jak zpeněžit jejich otrockou dřinu. Mimochodem, ani Oskar Schindler ani kdokoli jiný nezachránil žádný lidský život. Za ty, kteří byli odvedeni do Protektorátu, museli být vybráni k likvidaci jiní vězni... Dalším problémem je Spielbergovo typické ždímání emocí, kde se dá, citově manipuluje, dojímá, vydírá a chová se jako typický výrobce blockbusterů. Přes to všechno dokáže zprostředkovat hrůzy holokaustu nejširšímu publiku a to v době, kdy už nás dělí od událostí mnoho desítek let a přímí svědkové vymírají, rozhodně není málo. Přinejmenším scéna likvidace ghetta patří k těm filmařsky zapamatováníhodným. Celkový dojem: 60 %. (18.01.2014)

„Stop! Vy tam vzadu..! Ano, vy tam v tom šedém mundúru vedle plotu z ostnatého drátu. Zase jste se podíval do kamery, kolikrát vám to ještě budu muset říkat. Sjedeme to znovu!“ Zdá se vám to cynické? To já ne, to Spielberg.. Oceňuji sice, že svůj honorář označil za krvavé peníze a věnoval je Shoah Foundation, ale moudrý člověk o těch hrůzách mluví, čte, píše, přednáší, nicméně "filmařské hrátky" s tímto extrémně citlivým tématem by měl odmítnout, protože tehdy taky člověk nedostal žádnou šanci na nový "záběr". Nemůžu si pomoct, ale mně to přijde spíše jako neuctivé ždímání emocí prostřednictvím těch, co si tím peklem prošli. Nehledě na to, že po polovině lidí, co cítili po Schindlerově seznamu pohnutí, zůstalo na novinách kolečko od hrnku s kávou na článku o genocidě v Rwandě nebo Srebrenici.. Myslím si, že úplně nejlepší by bylo, kdyby takové filmy nemusely vůbec vzniknout. Kdyby filmovým produktům o hrozných důsledcích nebyla vůbec zavdána historická příčina a film by jen zůstal tím, čím má být - iluzí. Bohužel ale nežijeme v dokonalém světě.. Žijeme s csfd, takže zpět k filmu. Tady není Spielbergovi absolutně co vytknout, obecně mi vadí jen ten výše zmíněný výběr tématu a chci být stoprocentně přesvědčen, že v tomto případě rozhodně nešlo o chladný kalkul s diváckými city, ale spíše o nějaký vnitřní pocit režisérovi povinnosti nebo dluhu. Z Fiennese s pupkem od Guinnessu v roli Amona Götha mi bylo občas na zvracení, ale to je asi pro Ralpha to nejlepší vysvědčení. (26.06.2009)

Čo napísať o jednom z najlepších filmov, aké kedy vznikli? Keď som ho v 94. roku prvý krát videl, bol to podobne, ako asi pre každého šok. Film s takou realistickou a dokumentárnou kamerou tu dovtedy nebol. Čiernobiely film, ktorému by farba iba uškodila. Film, ktorý nepotrebuje žiadne zápletky ani nečakané rozuzlenia, pretože je surový tak ako surová a krutá bola vtedy doba. Film, ktorého obsah väčšina pozná, no napriek tomu dokáže šokovať. To s akou realistickou surovosťou zachycuje sled udalostí od vyhladenia Krakowského ghetta až po záchranu stoviek židov,doslova vyráža dych. R.Fiennes je absolútne dokonalý. Silná téma, silný film, ktorý nemá slabé miesto. Ak by k školskému povinnému čítaniu, nebodaj pribudlo aj povinné sledovanie, určite by bol na prvom mieste.100%. (23.02.2009)

Schindlerův seznam. Z jedné části inspirovaný skutečnou událostí a z té druhé zkreslený, jako většina hollywoodských filmů. Tento film je nejlepší podívanou, kterou jsem v životě viděl a to říkám se stoprocentní vážností. Poprve jsem ho sledoval, když mi bylo čtrnáct let a to jsem měl filmový vkus někde úplně jinde. Přesto jsem z tohoto filmu byl tak vyplácaný, že jsem nad ním přemýšlel další rok a s mutujícím hlasem sám sobě říkal "to nemělo chybu". Steven Spielberg je mág, neumím si představit kdo jiný, než on, by vytvořil tak bezchybné a chytlavé dílo. Další projekci tohoto skvostu jsem si uspořádal v mých devatenácti a musím se přiznat, že na druhý pokus už to nebylo to, co poprve. Vytratila se vykulenost z každého nového záběru, každý dým z cigaret už nevypadal tak "umělecky", každá vražda nebyla tak šokující a závěrečný pochod k hrobu, tak dojemný. Filmy se ale hodnotí podle toho, jak dokážou zaujmout na první pokus, protože na ten druhý jsou vždy trochu méně působivé neboť každý ví, co od nich čekat. Poprve to bylo naprosto dokonalé a byl to nejsilnější filmový příběh, který jsem měl možnost za mých dvacet let života vidět. Tenhle film se prostě nedá pouštěť každý rok při chřipce na staré VHS kazetě ve videopřehrávači. Toto skoro umělecké dílo se musí pustit jednou za deset let. To je totiž dostatečná doba k tomu, aby se divák vymanil z občasného přemítání scén v hlavě z předchozího promítání. 100% můj TOP 10 (03.11.2007)