Кольская сверхглубокая
The Superdeep
Obsahy(1)
Kolský superhluboký vrt je největším těžebným zařízením v zemi. V roce 1984, v hloubce více než 12 kilometrů, něco napadlo pracovníky. Po těchto událostech je objekt uzavřen. Malý výzkumný tým jde do podzemí, aby zjistil, jaké tajemství se skrývá v nejhlubší díře na světě. To, co zjistili, se ukázalo být největší hrozbou v historii. Nyní je budoucnost lidstva v jejich rukou. (LIVINGDEAD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (100)
Ani moje patologická náklonnost k ruským filmům mi nedovolí hodnotit výš. Proč? Protože nemám rád, když režie ke zvýšení napětí používá pomůcky jako tmu, mlhu/kouř, blikání apod. A to se děje v druhé půli stále častěji. Kdyby se jelo ve stejném strohém a věcném vizuálním stylu jako ze začátku, tak neremcám a čtvrtím. Taky mi v tom příliš nevonělo několik nelogických nepravděpodobností, jako třeba když se Anna s gerojským majorem vrhnou po hlavě a bez jakékoliv ochrany do laborky skrz naskrz zamořené parazitickou houbou a jejími spórami. Nebo jakým stylem se Anna pohybuje v údajných 200°C. Nebo proč má Anna Fjodorovna "jugoslávský" přízvuk a ryze ruské jméno. A scénář taky mohl být malinko nápaditější a záživnější. Ale film má i spoustu plusů, jako že třeba pěkná Anna/Milena Radulović postupně odhazuje oblečení a získává zdravou vysolárkovanou barvu. A překvapilo mě, že onen Kolský vrt alias "Díra do pekla" opravdu existuje, opravdu je tak hluboký a koluje okolo něj několik zajímavých 'městských legend' (wiki). ()
Ja neviem, Rusom voľajako tie horory nejdú. Ono to vôbec nie je zle natočené. Miestami je dokonca podzemná ruská Vec fakt slušná jazda. Ale je to dlhé ako (ruská) krava, postavy sú neviditeľné, herci ani sympatickí, ani nesympatickí a obsahuje to strašne veľké množstvo nudných scén, kedy sa dá nezáživnosť krájať, takže si všímate blbosti (fakt si na také miesto obula tenisky?). Koniec nemá konca kraja. ()
Hážu do stejného pytle jako Sputnik, avšak možná s poznámkou, že efekty a atmosféra tu byly vcelku pěkně propracované. Scénáristicky je to ale takový zmatený spletenec a občas jsem i přemýšlela, kde se ty postavy zrovna teď nacházejí, o co se snaží a proč se rozdělili. Když se budu věnovat i postavám samotným, už absolutně ani nevím, jak vypadaly, což vypovídá něco o jejich působení na diváka a snaze navázat jakékoliv empatie. Co se týče námětu jako takového, na tenhle nápad jsem se těšila extrémně moc a Kolský vrt je prostě lákadlem pro asi každého vášnivého záhadáře. Jestli ale naplnil moje očekávání? Rozhodně ne. Sklouzne to přesně tam, kam jsem nechtěla a dost bych ocenila, kdyby si to nehrálo na takovou super vědeckou výzkumnou cestu. Závěrem bych to přirovnala ke třetí řadě Stranger Things, protože to to ve mně evokovalo asi nejvíc. ()
I když se to často nabízí, nemám to srovnávání hollywoodské produkce se zbytkem světa rád. A zvlášť u ruských filmů. Jasně, občas to vypadá, že se snaží s Hollywoodem poměřovat pindíky a pouští do světa bizarnější verze amerických filmů. Pokud máte v tomto žánru nakoukáno, budou vám naskakovat asociace ke Smrtícímu parazitovi, nebo dokonce Věci: Počátek. Podle mě je to v tomto případě zavádějící. A to i když všechny tři spojuje nepříliš vysoké hodnocení diváků. Arsenij Sjuchin je výborný režisér, vcelku dobrý scénárista, ale žije a točí v Rusku. Proto se dočkáme klasických propriet, které dokážou zničit sebelepší film. Blbé patetickopolitické plky, minulostí zatížená postava a neodbytné nutkání procpat lásku do jakéhokoliv žánru. Tohle zabije většinu ruských filmů spolehlivěji, než zombie houba usazená mezi mravenčími tykadly. Pokud se nad to dokážete povznést, nebo jste amatérští střihači, zůstane vám 80 minut vynikajícího hororu, který se opírá o neokoukané tváře, velmi atraktivní prostředí, ale hlavně o parádní atmosféru, která mi připomínala to nejlepší z Annihilation. ()
Na rovinu je třeba říci, že nic originálního se nekoná a že Rusové na americké sci-fi pořád nemají. Jenže mix Věci a Vetřelce já rád, a proto jsem byl nakonec spokojen. A navíc se ke slovu dostaly i poctivé mechanické efekty a ty já pořád můžu. Ač je film možná až zbytečně dlouhý, mně utekl poměrně rychle, jelikož má takovou tajemnou klaustrofobickou atmosféru a o napětí rozhodně není nouze. Tvůrci také vsadili na houbu, která v posledních letech inspirovala nejedno sci-fi. Ophiocordyceps unilateralis napadá mravence a ovládne je, podobně se chová i zdejší houba. Jen jsem nikde nenašel, že by ovládnutý mravenec zanesl houbu do mraveniště, právě naopak, jde pryč. Ale zůstane podél mravenčí stezky, aby si spory mohly najít další oběť. Objev smrtícího organismu, šílený vědec, co možná jedná racionálně, odvážná ruská Ripleyová a hajzl, co dopadne stejně jako ten ve Vetřelcích. Ale jo, za mě dobrý. Jen některé scény byly až moc dlouhé, takové sovětské....jako celek ovšem napínavé. ()
Galéria (37)
Fotka © Volga
Zaujímavosti (4)
- Minimálně od roku 1997 se internetem šíří městská legenda, že vrt byl zastaven z důvodů údajného provrtání se do „pekla“. Nicméně samotná legenda je staršího data, poprvé se pravděpodobně objevila v anglofonní části světa v rámci vysílání Trinity Broadcasting Network v roce 1989. Ruští inženýři údajně měli spustit do vrtu mikrofon, který měl zachytit podivné nářky. Tento audio záznam koluje na internetu jako autentický. Nicméně jedná se o část soundtracku z roku 1972 k filmu Baron Blood, který byl pouze částečně remixován. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Houba, o které jedna z postav mluví, je v roce 2017 objevená brazilská houba Ophiocordyceps unilateralis. Ta dokáže ovládat chování mravenců. Když její spory proniknou do organismu mravenců, pomocí doposud neznámé chemické reakce způsobí, že mravenec se začne pohybovat úplně jinak než předtím. Opustí sám mraveniště – už to je výjimečné a zcela nepřirozené chování – a nedaleko něj se zakousne do nějakého listu. Přesněji řečeno do spodní strany listu. Tam pak zůstane bez pohybu, dokud nezemře. Tím teprve ale začíná to nejhorší. Mrtvý mravenec se začne plnit stále přibývajícími sporami. Ty pak ze zhoubovatělého těla stále zavěšeného na listu vystřelují; protože jsou blízko mraveniště, je poměrně velká šance, že nakazí dalšího mravence, a houba se tak dál rozmnoží. Podle vědců, kteří tyto podivné houby zkoumali, jich existují celkem čtyři druhy. (ČSFD)
- Kolský superhluboký vrt je nejhlubší vrt na světě a byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů (také se mu říká Díra do pekla). Nachází se v Murmanské oblasti ve vzdálenosti 10 km od města Zapoljarnyj na území geologického Baltského štítu. Dosahuje hloubky 12 261 m. Na rozdíl od jiných vrtů, které byly prováděny za účelem hledání ropy nebo geologického průzkumu, cílem tohoto byl pouze výzkum litosféry v místě, kde Mohorovičićova diskontinuita prochází blízko zemského povrchu. Vrt byl započat v roce 1970 a ukončen byl v roce 1994. Během provádění Kolského vrtu bylo učiněno cca 12 000 nových objevů v geologii. (Zdroj: Wikipedia.cz)
Reklama