Drahí súdruhovia!

"Je horko soudruhu. Krev se připekla. Nejde to smýt. "Tak to vyasfaltujte! Celý náměstí!" Ale nenechte se zmást. Tohle není primárně o brutalitě sovětského režimu. Je to přesně jak píše Rockerman. Hlavní roli tu hraje obraz oddané stranické funkcionářky, která ani tváří v tvář osobní tragédii ani na chvilku nezapochybuje o správnosti ideologie. Tandem Končalovskij-Vysockaja mě opět naplnil nadšením a v tomto případě i zděšením. 100% (25.03.2021)

Střízlivou, snad až minimalistickou formou vypráví ruský klasik Andrej Končalovskij o jedné historické tragédii, která má (jak už to tak bývá) k současnosti nepříjemně blízko. Lehce nedotažená, ale silná a velmi uhrančivá výpověď. Více zde. (11.12.2021)

„…A SLOVO STRANY JE ZÁKON…“ /// Bylo, nebylo. Stalin už neleží vedle Lenina a mezi lidma se povídá, že … Rok 1962, socialistickej Sovětskej svaz, ve kterým maj lidi hlad (COŽE? Sovětskej člověk hlad mít nemůže! – přeberte si to jak chcete…). Jenže – přechodný potíže sovětskýho hospodářství se dělníci v Novočerkassku rozhodli řešit stávkou. Film z historie, která se nás (možná lehce nepřímo) dotýká. (Stejně jako ta …Polská). Černobílej mód, všechno – třeba obchod je parádně ruskej, holky maj bobra… – takže kulisy fajnový. Jde o rekonstrukci událostí, o kterejch jste dřív nemohli slyšet (stejně jako o Černobylu). Stávka v SSSR? Věc NEMOŽNÁ! Takže se jede v duchu ruskejch tradic, čili slitování se nekoná. Drama plný společenský nálady těch dní. Vyslechnete si nářky i propagandistický kecy… prostě aby jste pochopili. Není to akční, ani strhující… prostě dramatický a „jen“ vypovídající, jak to tenkrát bylo nelidský žití. Není to špatný, ale těch posledních cca 20 minut mě nebralo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ve fabrice zanedbáváme osvětovou činnost. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Miluju ty časy, kdy se po demonstraci muselo znovu asfaltovat. 4.) Thx za titule „massa1970“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.03.2021)

Kdepak soudruzi z SSSR udělali chybu? Jestliže hledáte odpověď, artové drama 'Drazí soudruzi' pod režijní taktovkou Andreje Končalovskiho vám ji rád poskytne. Tahle autentická filmová rekonstrukce událostí po masakru v Novočerkassku je nejenom znepokojivou sondou do sovětského klimatu ranných let šedesátých - specificky do periody, kdy se bolševici a KGB doslova snaží zamést z povrchu zemského jakékoliv stopy po tomto incidentu - ale i jedním z mnoha exemplárních, nesmírně temných a zcela klíčových varovných odkazů totalitarismu. Černobílá estetika a noirové detektivní prvky navíc perfektně umocňují onu slovy nepopsatelnou atmosféru ideologického despotismu, ruského patosu, amorální tyranie a společenského marasmu, kdy samozvaná 'diktatura proletariátu' byla pouhou iluzí.... aneb v nevědomosti je síla. ⚒️ [#FILMOVKA2021🎬] (13.08.2021)

Dorogie tovarišči, co si dáte, boršč nebo šči? Andrej Končalovskij hlédá témata pro své nové filmy a ví, že Chruščovova éra mu jich nabídne bezpočet. Opouští lyriku svých bývalých projektů a jde tvrdě na věc. Prohlásit, že zdražení potravin vyvolalo stávku, je příliš prosté a zavádějící. Víme to ze situace tady a teď, kdo bych chtěl dneska u nás stávkovat. Přesto to jsou první příznaky rozpadu impéria (jako u nás). Na pozadí (či popředí) událostí v Novočerkassku (kousek od Rostova na Donu) provádí skalní komunistka Ludmila svoji denní rutinu (milenec, nákup potravin mimo prodejnu, stranická schůze atd.) a dělala by to věčně, kdyby nedošlo k události, která "změnila svět" (rodinu v českém i ruském smyslu slova).... Kdyby se mě někdo zeptal (třeba Končalovskij), co si o tom myslím. Asi bych řekl, že tenhle film mohl natočit nějaký béčkový režisér (jak se to obvykle dělá) a jemu, aby se raději věnoval ruské klasice (Turgeněvovo Šlechtické sídlo je přece úžasné), ve které je mistrem. A pokud chce zobrazovat sovětskou éru, může začít třeba Isaakem Babelem - už tam je co dohánět. Ještě osobní reflexe z konce osmdesátých let: Z Moskvy jsem přiletěl do Rostova a ubytoval se v hotelu. Ani jsem si nevybalil a přišel za mnou člověk, který mi dal radu, abych raději z hotelu nevycházel. Samozřejmě jsem vyšel, ale když jsem hned u sousedního domu viděl dva lidi, jak mlátí do někoho třetího, zjistil jsem, že couvám. A tak jsem se raději vrátil. Druhý den přijel taxík, solidní terénní vozidlo, a jeli jsme do Jejska u Azovského moře (pracovní záležitost, tiskové stroje). Zpočátku jsme jeli kolem Donu, kolem památníku 1. Konnoj armii (Rudá jízda, snad ještě stojí, nemohu ho najít na Googlu ani v Mapách). Často jsem si nechal zastavovat a obhlížel řeku. Žádnou řekou (snad kromě Sázavy) jsem nebyl tak bezděčně okouzlen. Nedivmě se proto Babelovi, Šolochovovi ani Končalovskému. (17.09.2023)