Anna proletářka

Vřelý příběh dělnické lásky chladne mrazivým dějinným kontextem podaným v duchu ideologizované oficiální historiografie. Karikatury historických postav se v pražských kulisách mísí se schematicky narýsovanými anonymními hrdiny, jimž jen herecký entusiasmus Beka, Tomášové a Dítětové vlil krev do žil. Jakmile však začne dějepisný výklad převažovat, i jim začne docházet dech a celek zpapírovatí docela. (23.12.2018)

Film, ktery se snazi zkompromitovat vladu prvni republiky a spolecenske pomery te doby... Minimalne dnes se spise jedna o karikaturu doby padesatych let, minuleho stoleti. I presto se ve filmu najde urcita pravda, ktera vypovida o mezivalecnych pomerech. Josef Bek ve sve typicke roli je opet ve forme, nejen me asi hodne irituje. Naopak, jak jsem nejednou kritizoval Marii Tomasovou, role Anny ji sedla. Potesila i Jana Ditetova a herci hrajici pravicaky byli taky zabavni. Uplne bych tento film nezatracoval, minimalne z historickeho pohledu na 50. leta se jedna o celkem cenny material. (27.11.2014)

Pokud existuje král budovatelských filmů, pak jsem jej konečně našel. Slizký propagandistický blivajz, který se názvem schovává za obyčejnou venkovskou dívku, která prvorepublikovým měšťákům dělá služku. Ale ve skutečnosti Anna je ve filmu minimálně (vedlejší postava) a místo ní sledujeme Josefa Beka v roli zarytého komunisty, který válčí proti prvorepublikovým politikům, kteří jsou - optikou komunismu - jen černí a černější. Vývoj charakterů je nulový. O to zde tvůrcům nešlo. Nějaká historická věrnost je zde zkreslena politickou agitkou, a tak je nasnadě se ptát, o co vlastně zde filmařům šlo? Příběh je napěchován komunistickými hesly. Furt se zde vysvětluje co je soudružství, třetí internacionála a kde je přítel a kde nepřítel. Jakoby si autoři nebyli jisti, že je diváci pochopí. Daná moudra se opakují stále dokola. Zas a znovu. Je to únavné a bolí z toho hlava. Nechtěl bych být v kůži lidí, co na to šli do kina. Ovšem soudruzi komunisté u toho museli onanovat blahem. Co říci závěrem? Na Annu proletářku do smrti nezapomenu. Bohužel bych si to moc přál, ale nejde to. Vidět jsem ji musel s přestávkami po cca 20 minutách. Toto únavné, dvouhodinové dílo je ukázkou toho, co odporného přinesl komunismus do tuzemského filmu. Kamera je skvělá, o tom žádná. Stejně tak i zvuk a ostatní technické aspekty. Ovšem ten scénář se mi zajídá ještě nyní, když píšu tyto řádky. A budoucnost nebude výjimkou. Podívejte se na to jen v případě, chcete-li vědět, jak fungovala komunistická propaganda v 50. letech, a co se snažili komunisté v počátku své moci u nás vštípit lidem do hlav. 25% (21.12.2020)

Už je to pár let, co jsem četla Olbrachtovu předlohu, ale pořád jsem přesvědčená, že to vůbec není špatná kniha. Pamatuju si, jak mi postava Anny připadala uvěřitelná a pochopitelná, jak byl její vztah k Toníkovi živočišný, jak jim postel voněla ocelí. Co se s tím vším stalo v režii Karla Steklého? Něco strašného. Anna je tu epizodní venkovskou husou, která se úplně ztrácí ve sledu davových scén. No, některé jsou docela působivé. Většinu té neskromné stopáže ale tvůrci vyplácali na úmorné schůzování a nejdebilnější dialogy v dějinách kinematografie. (15.01.2012)

Oslavná kantáta Ivana Olbrachta přišla tehdy, v nejtužším období stalinských represí, vládnoucí komunistické straně náramně vhod. Její filmová podoba v režii Karla Steklého totiž svým mimoděčným entuziasmem bezezbytku naplňuje žádané a žádoucí požadavky dobových ideologických poradců, kterým osud nově zrozené socialistické republiky ležel na srdci víc než vlastní život. Zkorumpovaná masarykovská policie, zlotřilí političtí činitelé, bezskrupulózní fabrikanti, vykořisťované služky, poctivé proletářské lásky. A náležitě uvědomělí herci Marie Tomášová, Jana Dítětová a Josef Bek. Koho by to neburcovalo? Máňo, prosímtě, ty tak všechno víš, pověz mi, co je to bolševik? – Tím tě straší stavitelka, né? Hólka, ty se bolševiků bát nemusíš! Jsou to samý dobrý lidi. Dělníci, chudý pracující... No, co chceš? Já jsem taky bolševik! (27.02.2009)