Akai hashi no shita no nurui mizu
De l'eau tiède sous un pont rouge
Obsahy(1)
Architekt Sasano ztratí práci a s ní i dům a rodinu. Bezdomovec „Filozof z modrého stanu“ mu vypráví o zlatém Buddhovi, kterého po válce nechal ve starém hrnci v domě za červeným mostem v přímořském městečku. Žádá jej, aby našel, dokud má ještě mužskou sílu. Po smrti filozofa se Sasano vydá na cestu. Najde most a dům a v něm dívku Saeko a její babičku, která dosud čeká na svého dávno ztraceného milého. Sasano přijme práci rybáře a pomáhá Saseko zbavovat se její stále znovu stoupající ženské vody. Postupně dochází k poznání, že zlatý Buddha ve starém hrnci je trochu jiný poklad, než jaký si původně představoval. (Qasa)
(viac)Recenzie (15)
Imamura síce preukazuje svěžosť, ale nevie pracovať s tempom. Všetko podstatné sa udeje v prvej polke filmu, tá druhá sa neskonale vlečie a vlastne iba vyusťuje v pointu vykričania na plné ústa, pre protagonistov i diváka, dávno známe skutočnosti. Rovnako ako v Úhorovi, má film skvelý rozjazd, ale stačila by mu o 3/4 hodiny kratšia stopáž. Ináč je to dielko celkom originálne, spočiatku mierne mysteriózne a Imamura sa priam vyžíva vo vášnivých sexuálnych scénach. Každopádne to ale nie je komédia, čo je fajn. ()
Tento film asi víc ocením, až budu starší a zkušenější - ale doufám, že dříve než Imamura, ve svých 75 letech zde zúročil celoživotní zkušenosti se ženami. Scénář je velmi originální a obsahuje mnohé metafory, které v sobě ukrývají mnoho pravd o obou pohlavích. Žena tvoří vlastně u lidského pokolení životodárný pramen, který napájí řeku a zvětšuje říčním rybářům úlovky. Když pramen vyschne, rybáři živoří a muž... přestává být mužem. 90 % ()
Imamura v tomto filmu značně čerpá z japonské šintoistické tradice, čímž snímek dělá nejaponskému divákovi do jisté míry nepřístupný. Vzhledem k bizarnosti námětu to ale funguje i jako (ne)obyčejná ztřeštěná romantická komedie, u které si jen občas poťukáme na čelo, co to ti Japonci zase nevymysleli za prasárnu. Ale zpátky k šintoismu. Šintoismus je tradiční japonská víra, kde ústřední roli hrají tzv. kami, neboli božstva, která jsou silně propojená s přírodou kolem nás. Kami tak můžou být nejen antropomorfní mytologické bytosti, ale i stromy, kameny, nebo třeba vodopády. Voda sama o sobě hraje v šintoismu důležitou očistnou roli, neboť jedním ze základních konceptů celé této víry je rituální očišťování duchovního znečištění (kegare). Dodnes najdete před každou šintoistickou svatyní fontánku s tekoucí vedou, kde si všichni Japonci před vstupem na půdu svatyně omývají ruce a vyplachují ústa. I sám Yosuke na začátku filmu projde posvátnou branou torii, načež rychlým střihem následuje záběr starého domu u červeného mostu, čímž může být naznačeno, že celý dům je vlastně svatým místem, kde nevládnou lidé, ale kami. Matka i babička Saeko navíc byly šintoistickými kněžkami, tedy médii, která mohla s božstvy komunikovat. A ona voda, co se záhadně akumuluje v těle Saeko a při sexu prýští ven, tak může být sama o sobě kami, které svou magickou silou způsobuje v řece nebývalou hojnost ryb. Vlažná voda pod červeným mostem tak v sobě skrývá i něco víc než jenom laciný bizár. Ale pravdou je, že tu duhu na závěr (a pár dalších zbytečně kýčovitých scén) si mohl Imamura odpustit. ()
Reziser Shohei Imamura na pervitine a do toho riesi bezdomovca, stary hrniec, zlateho Buddhu ... no ono ale nie je vsetko zlato co sa blysti, tento film je prave o tom. Napokon, Shohei Imamura ostal verny svojmu kredu . Zaujimali ho dolne partie ludskeho tela a nasledne suvislosti so spodnymi vrstvami ludskej spolocnosti 89 % ()
Pro nepřipraveného diváka se bude nejspíš jednat o naprosto šílený zážitek. Imamura sice, jako snad vždy, řeší velké téma, ale formu zvolil snad nejodlehčenější v rámci celé své tvorby. Poťouchlost celého pojetí ještě umocňuje umocňuje specifická (a neméně poťouchlá) hudba Shinichira Ikebeho, která mi svou vitální hravostí připomněla velkou klasiku Herbieho Hancocka - Watermelon Man. Hovořit o ději je v tomto případě poněkud svízelné a při stručném nástinu děje by si většina lidí asi zaťukala na čelo, takže raději zůstanu u velmi obecného: nezaměstnaný ztroskotanec se vydá hledat poklad a najde něco úplně jiného... ()
Reklama