Bez okolků

Teprve někde v polovině mi došlo, že koukám na film, jehož téměř doslovnou kopií je moje oblíbená Odplata: totožný děj s podobně silnou atmosférou, stejně malebné zacházení s architekturou – oproti šedomodrému futurismu o třicet let mladší gibsonovky ovšem z původní verze zůstávají v hlavě funkcionalistické linie, bílé stěny, rafinované kombinace jásavých barviček na šatech i v interiérech (a proti nim jako kontrast chátrající prostory bývalé alcatrazské věznice) –, stejně charismatický týpek v hlavní roli, stejně skvěle volená hudba (u Boormana pozoruhodně poletující mezi vážnými a populárními žánry), stejně nápaditá, ne-li ještě nápaditější práce s ruchy (viz třeba tahle ikonická scéna), stejný cynický škleb na povrchu a těžko definovatelná lidskost uvnitř. Co má originál jinak? Víc psychedelie, míň suchého humoru (ale je tam, ne že ne), a ovšem vizionářský styl (kdyby mi po sobě bez varování promítli tohle a takového Frajera Luka, nebudu věřit, že jsou to filmy ze stejného roku, co roku, desetiletí). Vlastně bych vůbec neměl váhat s plným počtem, když jsem ho nadělil Helgelandovi a Myhremu, ale přece jenom počkám, jestli ve mně k Point Blanku s odstupem uzrají podobné osobní sympatie. (28.02.2017)

Po perfektnom Deliverance a kratkometrazovke v Lumière et compagnie sa mi od Johna Boormana dostal do ruk Point Blank...Skoda len, ze zapletka s ukradnutymi 93tacmi dolaroviek, a nasledna nahanacka po odplate na mna az tak nezaposobila...ako perfektné dobrodruztvo styroch typkov pri splavovani divokej rieky v Apalacskom pohori, a dejove toto spadlo do priemeru. Nastastie to malo rozumnu metraz a ako tak sa mi pri nej podarilo vydrzat...Za tri,nazdar (06.04.2008)

American badass No. 1, Lee Marvin, v nejlepší formě. Boormanův průkopnický, kreativní vrchol, který už pak nikdy nepřekonal. San Francisco. Alcatraz. Krásná stylizace obrazu a střih (hrající si hodně s flashbacky a zvukovou paletou), jenž předběhl dobu. Americká klasika. Jasná předloha filmů jako PAYBACK (nepřiznaný remake) nebo LIMEY. Kontrast brutality a melodramatu. POINT BLANK lze sice vnímat jako přímočarý příběh o zradě, pomstě a chamtivosti, ale film má tak surrealistickou dezorientující snovou atmosféru, že každý, kdo umí číst filmovým jazykem, pozná, že Point Blank je třeba interpretovat jako sen umírajícího muže. Point Blank je ale především o Lee Marvinovi. Mezi brutalitou Marvinových traumat z 2. světové války v Japonsku a způsobem, jakým se vyjadřuje násilím na plátně, lze najít souvislost. Boorman poukazuje na to, že Marvin se vždy snažil získat zpět lidskost, kterou ztratil během války. (25.09.2009)

Za najlepsi film rezisera Johna Boormana povazujem kultovy strasidelny hixploitation Deliverance, ale holt, kazdy nejako zacina. Tuna sa reziser dohodol s Lee Marvinom /Man Who shoot Liberty Valance/ aby natocili nesurodu a zmysel velmi nedavajucu dramu, o ktorej divak nevie, co si ma mysliet. Pribeh tu aj nejaky je, ale Marvin sam film nestaci utiahnut. Tempo divaka nudi, dialogy blbe, len miestami dobre, celkovo nemam rad tento film a jeho popularitu na tejto databaze som doteraz nepochopil. 30 % (10.03.2015)

Čarovné je, že ako to natočil Boorman, ten chlapík v skutočnosti nechcel peniaze. To bola len mimikra. On chcel späť to dievča, hlavne teda všetko, čo s jej zradou odišlo, ju konkrétne už asi nie. Keďže nevedel ako inak to získať, ako zoceliť tú ranu a vyplniť tú dieru, zabil všetkých, ktorí s touto jeho stratou akokoľvek súviseli. Hm, že vraj nie je nič horšie, ako ohrdnutá a oklamaná ženská. Je - Lee Marvin! (ďalšiu možnú rovinu tohto filmu odhaľuje tento komentár) (10.04.2010)