Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Druhá časť sfilmovaného romána Jaroslava Haška zachytáva osudy Josefa Švejka po ceste na front a napokon priamo v bojovej línii. Už počas cesty vo vlaku rozpráva Švejk nadporučíkovi Lukášovi svoje príhody, pričom nevedomky urazí generálmajora von Schwarzburga, ktorý s nimi sedí v kupé. Potom sa mu podarí zastaviť vlak a stratiť sa na stanici, kde v krčme pije jedno pivo za druhým a napokon sa vydáva pešo na cestu do Budějovic k svojmu regimentu... (STV)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (350)

K.I.N.G. 

všetky recenzie používateľa

Trochu méně legendární, co se týče četnosti nesmrtelných hlášek, než dílo první, ale nikterak horší. Jeden z vrcholů československé kinematografie v úpadkových 50. letech, kterému se také zdárně vyhnula tehdejší komunistická budovatelská rakovina. I když nějaké to rouháníčko tomu možná malinko šlo na ruku, sprosťárničky už nikoli. Já tady sice teď dorovnávám na 3:3 s prvním Švejkem, ale jsem rád, že se naskytl prostor tento film zhlédnout zevrubně a ne jen útržkovitě, jako doposud snad vždycky. A taky jsem s ním moc a moc spokojený, jenom k těm čtyřem přeci jen chybí nějaký ten větší kousek. ()

Zagros 

všetky recenzie používateľa

O pokračování Švejka mohu napsat to stejné, co o prvním díle. Přes prvotní ostych se mi film a jeho specifický druh humoru líbil a i když se nikdy nestane jedním z mých nejoblíbenějších, nebál bych se jej označit za výtečnou českou klasiku. Pro mě jde prakticky o jeden film, který je kvůli delší stopáži rozdělen na dva. Čtyři hvězdy jsou na místě. ()

Reklama

nash. 

všetky recenzie používateľa

Poslušně hlásím, že Rudolf Hrušínský je opět dokonalý, a bavil jsem se, byť Švějkovo putování do Budějic a na frontu už nemá takovou razanci a švih, a občas mezi švy jednotlivých epizod vykoukne ven nějaká ta vata. A to přesto, že jde o ještě stručnější výtah neboť se do 90 minut musely vejít všechny zbývající díly románové řady. Nechybí samozřejmě ani další porce zlidovělých hlášek. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Pro přímé pokračování Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého z roku 1956 platí do písmene totéž, co jsem napsal ve svém komentáři právě k první části této velkolepé filmové adaptace, tedy: Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Poslušně hlásím Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Poslušně hlásím - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... () (menej) (viac)

rt12 

všetky recenzie používateľa

Nikdy bych nevěřila, že se film může vyrovnat knize. Švejk je oblíbená knížka a patrně, že jsou ve filmu použity celé věty z ní, je pro mě snímek přitažlivý. Při opakování se ráda znovu podívám. Hrušínský je jako Švejk moc dobrý. Všechny postavy jsou výborné což je zásluhou Karla Steklého. Já osobně mám nejraději Kopeckého Katze. V druhém díle je skvělý Filipovský jako Dub, hlavně scéna pití močůvky nebo v bordelu, to nemá chybu. ()

Galéria (14)

Zaujímavosti (18)

  • Při popíjení na četnické stanici mění láhev kontušovky na stole svou polohu. (Duoscop)
  • Flanderka (Jaroslav Marvan) po flámu sedí u stolku, pije vodu a jí kyselé okurky. Vstane, navleče si bílé rukávníky a vchází do dveří. V dalším záběru z druhé strany však již rukávníky nemá. (zabacek8)

Reklama

Reklama