Strakonický dudák

Karel Steklý má za sebou opravdu zajímavou filmografii, v níž se často pohyboval na úplně opačných protipólech. Vedle filmu Roztomilý člověk natočil třeba Kariéru a hned po Anně proletářce se pustil do dudáka. Mě osobně se Strakonický dudák líbí. Bohužel verzi z roku 37 neznám, ale je jasné, že bude absolutně jiná, protože se pohybujeme ve dvou absolutně odlišných dobách. Karel Steklý si dal docela záležet na výpravě. Kombinace exteriérů a studiových kulis k sobě perfektně ladí a rozdíl jde poznat jen málo. I exotické království bylo vystavěno dost povedeně. K tomu si vybrali tvůrci pěknou českou lokalitu. Líbí se mi hudba a Ladislav Pešek, kterého jsem si hned představil v typologicky podobné roli Obušku, z pytle ven! stvořené ve stejném roce. Nepřekonatelný je i Rudolf Hrušínský. Pravda je, že do klasické pohádky, byť i dobové, to má asi přece jen trochu dál. Poetiku ztvárněné doby to úplně nemá. Také chybí větší porce lepšího humoru. Na druhé straně mi dvě hodiny utekly a zvláštní je, že si na podobný film nikdo už poté netroufl. (09.10.2023)

Hudbou protkané fantasy drama Karla Steklého (13. revír, Dobrý voják Švejk, Poslušně hlásím) s hvězdnou hereckou sestavou (tradičně skvělý je např. Rudolf Hrušínský), kde si trochu paradoxně střihl hlavní roli méně známý Josef Mixa. Závěr s duchy u šibenice, je dodnes poměrně působivý a věřím, že v době vzniku musel diváky v kině možná i vyděsit. Nejen na padesátá léta netradičně natočený a velmi kvalitní český film. (07.10.2023)

Tenhle film mě už mockrát dojal. Nyní jsem vůči němu v postoji chladném, ale má své kouzlo, a já doufám, že mě zase ještě okouzlí! Líbí se mi, že nám přibližuje dobu, kdy kouzla a čáry zásadním způsobem zasahovaly do života člověka. Taky se m,i líbí, že lesy byly plné víl a některé to s muži myslely i dobře. (11.09.2010)

Až otrocky věrné divadelní předloze a to formou i obsahem.. Tylovo dobové vlastenčení se skvěle shodovalo s komunistickým národovectvím 50. let a tak měl snímek prioritu jak ve výběru materiálu (jeden z prvních barevných filmů u nás) tak hereckým obsazením. Hlavní hrdina v podání J Mixy je nevýrazný, ale vedlejší postavy ztvárňují přední herci té doby, zejména Hrušínský je ve své záporné roli Vocilky výborný. Dnešnímu divákovi už nemá tenhle kousek příliš co nabídnout, především pro absenci humoru a nadsázky typických pro úspěšné klasické filmové pohádky. Filmu prostě chybí nadhled a poetika, skutečná pohádková atmosféra. Nyní je to už jen pietně zpracovaná klasika a doklad dobového myšlení. V paměti zůstane snad jen slavná scéna s poletujícími duchy pod šibenicí. Celkový dojem 50 %. (30.12.2007)

Opět jedna z těch prvních filmových pohádek, která se zase tak moc často nevysílá. Na můj vkus se toho v pohádce moc neděje a má to skoro dvě hodiny. Hrdina jde do světa, chytne se špatnýho člověka. Jeho dívka ho jde ještě s kamarádem hledat, on je odežene. Pak se vrací domů opět potká špatného rádce Vocílku a zase se od něj nechá balamutit. Jeho dívka ho opět nedokáže přesvědčit ,aby se změnil. Naštěstí je tu Švandova máma , zakletá lesní panna, která jí prosí o pomoc. Za zmínku stojí hlavně konec na šibeničním kopci, ten je slušně děsivý a na svou dobu velmi dobře udělaný. Jinak je to docela o ničem a celé by to mohlo zabrat tak 70 minut. Nejlepší postava je jednoznačně Vocílka v podání Rudolfa Hrušínského ten toho záporáka zahrál dokonale. (20.12.2009)