Strakonický dudák

Tylova alegorická hra plná odvahy, lásky, žárlivosti a pohádkových kouzel byla v tomto poněkud barvotiskovém filmovém ztvárnění scénáristou a režisérem Steklým zmrzačena do podoby jakéhosi socialistického kýče, v němž je Švandova lehkověrnost vyměněna za primitivní tupost a malebná česká krajina povýšena, dle očekávání, nad chaos a kluzkost cizí (orientální) říše. Mixa byl herec veskrze průměrný, naštěstí se vedle něj objevili Pešek, Hrušínský a Fabianová... Ve zpětném pohledu se ale jedná o silně antikvární záležitost, k níž současný divák bude přistupovat nejspíše s opatrností a mírným pobavením, jako k historickému artefaktu. (02.01.2009)

Ak by som mal porovnávať s ktoroukoľvek dnešnou rozprávkovou (s)hitovkou Made In Czechoslovakia ( kde už len čakám, kedy kto vytasí z gatí mobil ), tak táto snímka z toho vychádza víťazoslávne. Poetické hranie ( dnešné herecké výkony naozaj nemajú rozprávkového ducha ) a vizuálne poňatie ( štúdiová výprava má v tomto prípade veľký podiel na atmosfére filmu ), robia z tohto priemerného diela predsa len niečo viac. (29.06.2017)

Naivita byla asi tvůrčím záměrem soudruha Steklého. Filmu se musí uznat krásná staročeská výprava. Na hercích, hlavně na Peškovi, je vidět, že si ve filmu rádi zahráli. Bojužel i přes své klady mě Švanda nikdy moc nebavil a ani moc nelíbil. Ale závěrečné bububu u šibenice mě vždy pobaví-v tom dobrém slova smyslu. (05.11.2009)

Až otrocky věrné divadelní předloze a to formou i obsahem.. Tylovo dobové vlastenčení se skvěle shodovalo s komunistickým národovectvím 50. let a tak měl snímek prioritu jak ve výběru materiálu (jeden z prvních barevných filmů u nás) tak hereckým obsazením. Hlavní hrdina v podání J Mixy je nevýrazný, ale vedlejší postavy ztvárňují přední herci té doby, zejména Hrušínský je ve své záporné roli Vocilky výborný. Dnešnímu divákovi už nemá tenhle kousek příliš co nabídnout, především pro absenci humoru a nadsázky typických pro úspěšné klasické filmové pohádky. Filmu prostě chybí nadhled a poetika, skutečná pohádková atmosféra. Nyní je to už jen pietně zpracovaná klasika a doklad dobového myšlení. V paměti zůstane snad jen slavná scéna s poletujícími duchy pod šibenicí. Celkový dojem 50 %. (30.12.2007)

Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat. (22.11.2020)