Spútaj ma!

Almodóvarovy příběhy jsou dost často na hranici uvěřitelnosti, ale vždy velmi působivé. Škála emocí, do které se Pedro pustil tentokrát, je obzvlášť rozsáhlá. Film osciluje mezi thrillerem, černou komedií a romancí, aniž by přitom pozbyl něco ze své umělecké hodnoty. Vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů, přiléhavá hudba Ennia Morriconeho, zajímavá kamera převážně v barvách vášně, která skvěle podporuje celou atmosféru snímku. Nepříliš vykreslená psychologie postav a lehce neuvěřitelný děj odkazují k tomu, že Almodóvar se na téma snímku dívá s nadhledem a ironií sobě vlastní. Možná jsou to jen mé výklady, ale naznačuje tak, jak některé svazky mohou stát na absurdních a nesmyslných základech a utahuje si tak trochu z diváka i ze svátosti manželství jako takové. I přesto, že téměř záverečná scéna se šťastným shledáním je přímo ukázkovým příkladem kýče, dokáže dojmout. A navíc je tady Banderas tak neodolatelně sexy, že bych se snad nechal zavřít i já! :-) (30.04.2008)

Neuvěřitelné a nesdělitelné se v tomto díle stává i uvěřitelným, i sdělitelným. To ovšem neznamená, že obsah i zaměření ibersky divokého Almodorova filmu vyvolává jednosměrné nadšení. Na druhé straně nelze pominout bravuru, s jakou se nesnadné látky zmocnily jak filmový štáb, tak představitelky a představitelé klíčových postav vlastně komorního díla i scénaristické dotažení díla do obecnějších sociálních kontextů. Sbližování mezi oběťmi a jejich trýzniteli je známo i z teroristických vyděračských akcí a funguje i ve větších lidských množstvích. Pozoruhodná je skutečnost, že v podstatě zločinecký krok je motivován vlastně ušlechtilým záměrem a že podmínečný zdar má na hlavní mužskou postavu pozitivní psychoterapeutický vliv. Nepravděpodobné není nemožné: herecké kreace a temperament krále komiků (ale i neméně zdatného charakterního herce a operního i operetního zpěváka) Vlasty Buriana je druhým možným příkladem těchto neobvyklých postupů a změn. SPOUTANÁ stojí v každém případě nejen za zhlédnutí, ale i hluboké zamyšlení. (04.04.2016)

Absolutní sračka s totálně pičoidním příběhem. Pedro Almodóvar nezklamal a znovu se pokusil diváky unudit dalším nesmyslem. Film dokáže diváka zaujmout jen občasným pohledem na kozy hlavní hrdinky. Celý film jsem jen odpočítával minuty, kdy tento nesmysl konečně nabere konce. Závěrečných asi 30 minut jsem poté sledoval ve zvýšené rychlosti. Film mě nezaujal absolutně ničím a jeho děj považuji za vysoce nereálný, tudíž maximálně divácky neuvěřitelný. [5 %] (20.07.2024)

Láska! Kto jej vlastne rozumie? Živel bez zákonov a hraníc. Ako to vhodne popísať? Bizarné? Rozhodne áno, miestami surové, tiež plné emócií a zvláštnych zvratov, to všetko však bez zbytočného pozlátka a sentimentu. Máličko sladký sa môže zdať koniec, ale pozornému divákovi neujde zvláštny výraz na tvári unesenej, pri poslednej scéne v aute.Napadlo ma, že by štokholmský syndróm? Almodóvar ma neustále znova prekvapuje tým, ako dokáže čítať v ženskej duši.Pre mňa lahôdka:) (04.06.2013)

"Spoutej mě!" vypadá v Almodóvarově podání spíš ještě jako hraní si s filmem. Jednotlivé scény jsou slušné, herci dobří, kamera chvílemi nápaditá, ale celé je to o ničem. Děj je střelený příliš na to, aby šlo o věrohodnou podívanou, ale málo na to, aby ona střelenost bavila (jako u Žen na pokraji nervového zhroucení). Ani žádného zamyšlení-hodného motivu jako v pozdějších režisérových filmech se jeden nedočká; je to stále jen (vcelku fádní) hra s jediným zapamatováníhodným momenten (TV reklama). Osobně mám též problém s vynucováním si čehokoliv (včetně citů) násilím, takže mi byli oba hlavní hrdinové mimořádně nesympatičtí, což k mému požitku z filmu rovněž nepřispělo. (20.10.2008)