Narodený 4. júla

Ano, tahle Stoneova vzpomínka na Vietnam se konečně povedla. Na to, aby hrůzy války zachytil v Četě, potřeboval kolem dvou hodin filmu (a výsledek - nic moc), zatímco tady mu v Asii stačí pobýt nějakých dvacet minut a ve zbytku se věnovat tomu, co se děje v Americe, jejím proměnám a proměně hlavního hrdiny i ostatních postav. Narozen 4. července je setsakra působivý příběh, v první řadě díky Tomu Cruisovi, který hraje jako o život a je skvělý v každé poloze, v řadě druhé díky režii a v řadě třetí díky nádherné, k slzám dohánějící hudbě Johna Williamse. JFK nepřekonán, ale je to těsné. (25.08.2012)

Oliver Stone je opravdu mimořádný člověk a jsem rád, že se stal filmařem a ne třeba kominíkem. Jako kominík by maximálně vymetal ženám komíny. Jako filmař však vymetá politickou scénu. Jeho filmy podávají zprávu tak blízkou skutečnosti, jak je to jen ve filmech možné. Opravdu hodně jej za jeho přínos uznávám. Opět úžasná výpověď o válce ve Vietnamu. Slovo "výpověď" bych si přál ztučnit a podtrhnout, protože je v tomto případě opravdu na místě. Zatímco ostatní filmaři rádi točí o této válce tak rádi pouze z jednoho úhlu pohledu. Většinou se mluví o úžasnosti americké armády a nekonečné odvaze mužů, kteří šlo položit život pro dobrou věc a krásné zítřky. Slovo odvaha by ovšem měla vždy doprovázet i slova jako hloupost a manipulace. Nelze zpochybnit, že účast v podobné válce si žádá odvahu, ale ta by u každého jedince, který netrpí sebevražednými sklony, měla být vyvážena zdravým rozumem. Je opravdu odporné, že za politické a ekonomické zájmy pár lidí nahoře musí platit svými životy nevinní lidé. A tohle se děje dodnes. Není náhodou, že válka ve Vietnamu je dodnes v USA snad nejvíce tabuizovaným tématem, o kterém se mluví s maximální opatrností a samozřejmě i na školách se vyučuje pouze upravená verze pravdy. Z filmového hlediska je strašná škoda, že v době výběru hlavního herce vznikly diváky milované filmy Rain Man a Top Gun. Jsem přesvědčen, že právě proto sáhl Oliver Stone po, v té době, mimořádně oblíbeném herci při obsazení klíčové role ve filmu. I když uznávám, že Tom Cruise zde předvedl svůj, naprosto jednoznačně, životní výkon, ke kterému už se nikdy ani vzdáleně nepřiblížil (zřejmě proto nominace na Oscara), tak zůstává pravdou, že je naprosto příšerný herec, který by měl zůstávat vyloženě jen u filmů, kde je herecký výkon až druhořadá věc. Zde bohužel Tom Cruise výrazně srazil snímek z pozice, kde jinak mohl bezpečně být. Spousta opravdu silných momentů vyzněla do prázdna, což je nekonečná škoda. Přesto oceňuji obrovsky silnou výpověď snímku a naprosto božskou hudbu Johna Williamse, při které mi s chirurgickou přesností spolehlivě naběhla husí kůže, kdykoli se rozezněla. Ten člověk je genius. Cítil jsem v tom trošku inspiraci z E.T. Každopádně Oliver Stone tímto filmem jednoznačně potvrdil, že je člověk s opravdu mimořádným politickým přehledem, který se dokáže dívat na skutečnost (nemusíme končit jen u amerických dějin) opravdu úžasně širokým a objektivním pohledem a především má opravdu mimořádný talent na to, aby tento svůj pohled dokázal během krátkého času a v dostatečně atraktivní formě představit divákům. Tohle umí málokdo. Horní hranice třech hvězdiček. (01.05.2019)

I přes Cruise, kterého nemusím, a válečné téma, které taky nemusím, poměrně působivý film. Pořád je to ale jaksi něco, co nedokážu plně ocenit. Příběhy lidí, kteří v extrémech přebíhají z barikád a vždy jdou do všeho naplno, mi nikdy nejsou blízké, protože sama taková nejsem a nedovedu si to dost dobře představit. Ať je to oblast drog, náboženství, sexu, války, extrémismu, to hledání kotviště by se nemělo přehánět a žrát na sto procent. (15.06.2010)

Jakživ by mne nenapadlo, že nějaký film bude nejvíc znepokojující svým happy endem. Narozen 4. července takový má. Těžko si představit jízlivější zakončení příběhu „zrazeného“ válečného hrdiny – Stoneovou perspektivou nakonec pouze další oběti obrovského mlýnku na maso. Celkem by mě zajímalo, zda-li s takovou pointou souhlasil samotný Ron Kovic, hlavní hrdina filmu, autor knihy a spoluautor scénáře. Film mapuje jeho životní cestu od mladické naivity, touhy být nejlepší a dělat vše pro svou vlast, přes válečné zranění, které jej upoutá na lůžko a zprvu přiměje opovrhovat všemi „nevděčnými“ kritiky války ve Vietnamu, až k závěrečnému procitnutí, uvědomění si, co mu služba vlasti dala a co vzala a přidání se k zástupu tvrdou silou potlačovaných demonstrantů. Stone kritizuje Spojené státy způsobem drsným a nevybíravým, nicméně ne vulgárním. Jenom občas příliš tlačí na pilu, například v patetické scéně s mlácenými demonstranty, jinak si vystačí s méně podbízivými prostředky. Stačí záběr na pomočenou a pozvracenou podlahu, následný švenk na ochrnutého a bezmocného Kovice, který v tom sajrajtu málem leží, a zbytek už si každý domyslí. Jedním z důležitých motivů jsou hamburgery s „děravým“ masem uvnitř: lákavý zevnějšek a uvnitř něco, co jsme nečekali: velká prázdná díra a s tím související lež, přetvářka a vlastně i jakási lhostejnost a smířenost, protože tyhle burgry jdou dobře na odbyt. Samotné poselství bylo pro Stonea tentokrát bohužel důležitější než způsob, jakým nám jej sděluje. Režie není nikterak světoborná, neklidná kamera Roberta Richardsona mi šla místy vyloženě na nervy a hudba Johna Williamse zůstala ostudně nevyužita (že by pro přílišnou „američnost“?). Není zde žádná velká, do paměti se vrývající, scéna, Tom Cruise ostatně není žádný velký herec, 150 minut je proto příliš. 75% Zajímavé komentáře: Niktorius, wipeout, Bobek15 (17.01.2008)

Oliver Stone představuje svoji další výpověď o válce ve Vietnamu. Po skvělé Četě ukazuje válku z jiného, pro mnohé diváky méně známého pohledu. Ron Kovic (Tom Cruise) jde jako pravý patriot do armády, aby bránil svou zemi. Jak dopadne? Neslavně skončí jeho vojenský život, ale po návratu domů se z něj stává skrze nemocnice a domov opět ten patriot, který však chápe svět již úplně jinak. Určitě na tom má podíl minimálně jeho invalidní vozík, ale to není vše... Tom Cruise se snaží a každý jeho i nejzarytější odpůrce musí smeknout. Tohle měl být Oscar jak vyšitý, ale bohužel se to nepovedlo. Přesto slova chvály a film, který dokazuje jeho talent a schopnosti bude věčný. Z Čety se vrací Williem Dafoe, aby předvedl jednu malou, ale přesto těžko zapomenutelnou roli, která si zahraje klíčovou roli v konečné přeměně hlavní postavy. Vybroušený snímek, který je poměrný dlouhý a to je snad jediný jeho zápor. Silně připomíná stavbou Lovce jelenů, ale také kvalita je srovnatelné (napadá ještě přiřazení Coppolovy Apokalypsy a máme trojlístek asi nejvýznamnějších filmů o Vietnamu a jeho dopadu na život vojáků). Film o tom, jak se naděje a vize krásné budoucnosti mohou rozplynout během jediného okamžiku, který pro vás měl být tím nejlepším ve vašem životě... Cesta k prozření je trnitá a bolestivá, ale nakonec to budete jen vy a kamery, kterým řeknete své velké poselství:). (05.10.2008)