Narodený 4. júla

Ron Kovic ač se narodil 4. července je rozeným smolařem. Osud si s ním nepěkně zahrává a tak místo aby prožil lásku jde sloužit do Vietnamu. Z nadšeného bojovníka, který obhajuje vlastenectví a nutnost válčit za lidská práva kdekoli na světě se stává po těžkém zranění až fanatický odpůrce války. Ron Kovic neměl v životě potřebné štěstí. Oliver Stone se umí krásně šťourat v nepříjemných amerických tématech a tímto snímkem svou pověst jen potvrdil. (04.05.2007)

Jakživ by mne nenapadlo, že nějaký film bude nejvíc znepokojující svým happy endem. Narozen 4. července takový má. Těžko si představit jízlivější zakončení příběhu „zrazeného“ válečného hrdiny – Stoneovou perspektivou nakonec pouze další oběti obrovského mlýnku na maso. Celkem by mě zajímalo, zda-li s takovou pointou souhlasil samotný Ron Kovic, hlavní hrdina filmu, autor knihy a spoluautor scénáře. Film mapuje jeho životní cestu od mladické naivity, touhy být nejlepší a dělat vše pro svou vlast, přes válečné zranění, které jej upoutá na lůžko a zprvu přiměje opovrhovat všemi „nevděčnými“ kritiky války ve Vietnamu, až k závěrečnému procitnutí, uvědomění si, co mu služba vlasti dala a co vzala a přidání se k zástupu tvrdou silou potlačovaných demonstrantů. Stone kritizuje Spojené státy způsobem drsným a nevybíravým, nicméně ne vulgárním. Jenom občas příliš tlačí na pilu, například v patetické scéně s mlácenými demonstranty, jinak si vystačí s méně podbízivými prostředky. Stačí záběr na pomočenou a pozvracenou podlahu, následný švenk na ochrnutého a bezmocného Kovice, který v tom sajrajtu málem leží, a zbytek už si každý domyslí. Jedním z důležitých motivů jsou hamburgery s „děravým“ masem uvnitř: lákavý zevnějšek a uvnitř něco, co jsme nečekali: velká prázdná díra a s tím související lež, přetvářka a vlastně i jakási lhostejnost a smířenost, protože tyhle burgry jdou dobře na odbyt. Samotné poselství bylo pro Stonea tentokrát bohužel důležitější než způsob, jakým nám jej sděluje. Režie není nikterak světoborná, neklidná kamera Roberta Richardsona mi šla místy vyloženě na nervy a hudba Johna Williamse zůstala ostudně nevyužita (že by pro přílišnou „američnost“?). Není zde žádná velká, do paměti se vrývající, scéna, Tom Cruise ostatně není žádný velký herec, 150 minut je proto příliš. 75% Zajímavé komentáře: Niktorius, wipeout, Bobek15 (17.01.2008)

Chytře a hlavně hodně působivě se šťourat v tématu zvaném "válka ve Vietnamu a její důsledky na amerických vojácích" Stoneovi jde jako málokomu jinému. I když je možná trochu nefér, že NAROZEN 4. ČERVENCE stojí tak trochu ve stínu o mnoho slavnější (protože divácky atraktivnější) ČETY, přestože je přinejmenším stejně psychologicky silný, hluboký a emotivní. 85 % (04.10.2010)

Narodený 4. Júla - Olivera Stonea, je zlomovým filmom aj pre režiséra, ale najmä pre herca v hlavnej úlohe, Toma Cruisa, podáva vyrovnaný - strhujúci - prelomový výkon, kde ide sám za seba, a nie je v tieni Dustina Hoffmana - ( Rain Man ). Stelesňuje - skutočnú postavu - Rona Kovica, zo začiatku hrdého vlastenca, ktorý sa dobrovoľne prihlásil do Vietnamu, tam urobil niekoľko osudových rozhodnutí, ktoré sa pretavili tak, že skončil ako mrzák, ochrnutý na vozíčku, čo sa postupne neskôr nieslo v znamení, ako zapáleného ODPORCU VOJNY VO VIETNAME, tak sa zúčastňoval demonštrácii. Ako najväčšiu výhodu v Tomovom podaní beriem 2. vlastnosti: Deň narodenia - Kovic - 4. júl / Cruise - 3. júl, samozrejme - vekový rozdiel je viditeľný, ale čo ma najviac uchvátilo, ako som pozeral fotografie, je to, že sa podobajú ako vajce - vajcu, keď už má dlhé vlasy, upútaný na vozíčku. Tvorcovia si dali záležať, aby to vyzeralo a pôsobilo autenticky, áno, doba, v ktorej sa film odohráva, t.j 50. roky v úvodných záberoch z Kovicovho dospievania, sú melancholickým pripomenutím - kostýmov, výpravy, kde sa po chvíli presúvam do športového elánu, ktorým je Kovic - zasiahnutý ( zápasenie ) + sa mu rysuje vzťah, to všetko zahodí za plece, a tak sa prihlási do vojny, ako hrdý YANKEE, no, bohužiaľ zistí, že urobil osudnú chybu ! Najväčšie grády má film - práve po hospitalizovaní Rona Kovica, zistení hlavnej príčiny, že nebude môcť chodiť, návratu domov, kde si už nerozumie s rodičmi ( najmä so svojou mamou ), výkyvmi nálad, ktoré hraničia s debilitou, návštevou Mexika, čím sa blíži zmena v tom, že po návrate - začne odsudzovať vojnu ako takú, že to dáva patrične najavo. Oliver Stone bol vo Vietname, preto taký REALIZMUS. Oscarový strih, má niekoľko kazov, ale viac oku lahodí ako škodí, pekná kamera - Boba Richardsona, výrazný výkon Willema Dafoea v MEXIKU. Alebo uchu - lahodiaci - večne sa opakujúci motív - Hudby, Johna Williamsa. - SUMMA - SUMMARUM - Kvalitná réžia + herecký výkon + samotná téma + PREVEDENIE = umelecké dielo ! (01.12.2015)

„Lidi říkaj, že to byl Vietnam, co tudle zemi srazilo na kolena. Ale tomu já sem nikdy nevěřil. Byla na tom mizerně už předtím. Vietnam byl jenom ten poslední hřebík do rakve. Neměli sme nic, co bysme jim dali sebou, dyž sme je tam posílali. Dybysme je poslali bez pušek, nebylo by to nakonec vo moc horší. Takhle se nedá jít do války. Do války se nedá jít bez Boha. Nevím, jak to může dopadnout, až bude ta příští. To vážně nevím...Vlast, kerou měli, byla úplně v háji. A je dodneška..“ (otec Llewelyna Mosse). Pár řádků z knihy někdy řekne víc, než film, co trvá přes dvě hodiny. Dojímá decentní John Williams, ale je vždycky špatné, když se režisér Stone nechá zastínit Stonem, co křičí do světa své politické názory. Dobře víme, že jsou situace, kdy se ti dva spolu umí krásně doplňovat.. (22.05.2019)