The Doors

Nezvládnutý film. To, že se Val Kilmer nápadně podobá Jimu Morrisonovi, je jedna věc, ale to je taky to nejlepší z celého filmu Olivera Stonea. On asi zná písně The Doors jen z vyprávění, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč tento film tak šíleně zpackal. Z Morrisona dělá idiota, po tomhle filmu byste si stěží pustili jeho muziku. Morrisonovo rebelství rozhodně nespočívalo v pouhém povrchním obnažování na veřejnosti, jak se nám snaží Stone vehementně narvat do hlavy. Jeho ikonu snímá povrchně a z celé jeho etapy vybere pár momentů, které v jeho režii působí značně nevěrohodně. Ostatně celý tento film je odfláknutý, nevěrohodný a velmi trapný, neboť legendu, jakou byl Jim Morrison, zde smrskl na pouhou karikaturu bez vlastní identity. Toto, pane Stone, Vám opravdu žrát nehodlám. 40% (16.02.2009)

No od Olivera Stonea jsem cekal vic, i kdyz jsem se bal, protoze jde o muzikal a hudba Doors mi nic nerika. Tenhle film rozhodne neni spatnej, jen me proste nedokazal vtahnout. Hudba je prevazne nadprumerna, s jednou genialni pisnickou Ligh my fire a jednou naprosto otresnou (nevim nazev, ale zpiva o zabiti otce). Co se hercu tyce tak jsou vsichni v pohode, prekvapila Meg Ryan, kterou znam jen z romantickejch komedii. O Valovi se nezminuju z jednoho prostyho duvodu. To nebyl Val Klimer, ale Jim Morrison. Val podava skutecne zivotni oskarovej vykon a navic sam zpiva. Pod 4* nepujdu, protoze cim vic minut jsem mel za sebou, tim se film staval zajimavejsi a konec uz byl paradni. Skoda te slabsi prvni hodinky, ale je fakt, ze se musel ukazat celej Jimuv zivot. Jen nechapu, jakto, ze tam nebyli jeho rodice a sourozenci. (21.07.2006)

Stone vytvořil totálně strhující a maximálně vtahující pojednání o The Doors, kterému řada domněle pravověrných a samozvaných strážců odkazu vytýká, že není stoprocentně věrný reálným událostem. Při tom sami členové kapely a několik dalších lidí vydali každý své a příznačně v jednotlivostech se odlišující pojednání o tom, jak prožívali chvíle po boku Jima Morrisona. Stone příznačně ve své vizi Morrisona vyobrazil jako americkou verzi básnického boha, který sestoupil mezi hříšníky a podlehl mystériu života, pokušení substancí a vábení smrti. Stoneovo evangelium možná z hlediska strážců odkazu platí za apokryfní, ale právě že coby autorské pojednání a dílo mistra svého média zůstává dodnes neskutečné v tom, jak na plátno otiskuje a do diváků vnáší mýtus Morrisona i celého étosu Boha rocku a dobové kultury. Ačkoli zdánlivě skládá konvenčně chronologické vyprávění, vytváří namísto obyčejné biografie maximálně imerzivní impresi nikoli toho, jak se konkrétní momenty udály, nýbrž jak působily, potažmo jak mají působit v rámci Morrisonovy legendy. Za tím účelem Stone rozvinul svůj nový útržkově impresionistický styl prolínajících se záběrů, střídajících se rychlostí snímání, vychýlených úhlů kamery a postprodukčních úprav, který se svými dvorními spolupracovníky, kameramanem Robertem Richardsonem a střihači Davidem Brennerem a Joem Hutshingem, dovedl následně do maxima v "Takových normální zabijácích". Stejně jako v jejich případě také "The Doors" svého času nebyly adekvátně přijaty, ale tím spíš fascinují a uhranou dnešní diváky. A na plátně je to naprosto intenzivní zážitek, který publikum převálcuje, zaplaví i vysaje. (07.01.2023)

Pokus o halucinogenní šílenost pro mainstreamové publikum, která nasazuje už od začátku takové obrátky, že se jí to bohužel nedaří uhrát až do konce. Stone je ve svém živlu a opět zbulvarizovanou formou přednáší morální poučení, tentokrát ne politické, ale lidské. A opět to stojí svým způsobem za to... (16.06.2010)

"Doors" je jednou z mých nejoblíbenějších kapel a film o nich nešel snad natočit lépe. Není to jen strohé vyprávění typu "žili byli čtyři kluci a ti spolu hráli...", ale po formální stránce dokonale zobrazuje ducha Doorsácké muziky a Morrisonových textů. Val Kilmer ho nehrál - on se do něho převtělil. Meg Ryanová nikde nehrála lépe a navíc nikde nebyla tak sexy. O tom jak se Oliveru Stoneovi podařilo navodit atmosféru 60. let a dobových koncertů také nemá smysl diskutovat. Pro fanoušky Doors povinnost. Pro neznalce jedinečné seznámení s touto vynikající kapelou. (20.06.2008)