J.F.K.

Když jsem to kdysi na střední viděl, docela to se mnou zahýbalo - od té doby už mnoha věcem nedokážu věřit (především politikům a médiím samozřejmě - a už vůbec ne těm americkým). Film, který člověka v jistém smyslu osvobozuje. Po technické stránce precizní. - - - - - - 8. 6. 2013: No jo, je to občas evidentně přibarvené, scenáristicky komprimované až k dílčí nevěrohodnosti a občas zbytečně patetizované. A celá linie Garrisonových neshod s manželkou tak (..!) prosťoučce vystavěná. Ale celkový feeling filmu, rytmus, střih, kamera, dramaturgie a herci jsou tak geniální a (dobrovolně zcela "jasné") poselství tak zásadní, že prostě nemůžu tomuto filmu opravdu "vážně" vytknout vůbec nic - dokonce ani ty neustálé odlesky v brýlích Kevina Costnera, které prozrazují, že to nejsou žádná dioptrická skla, ale jen nějaké dokonce mírně zvlněné fólie (naopak jsem za tento "zcizovák" vděčný, podobně jako za kombinování záběrů reálného a hercem hraného Johnssona, což vnímám jako přiznávání oné pseudodokumentární rekonstrukcoidní shakespearizující "hry", která si hraje na žánr hollywoodského dramatu plného hvězd, jen protože by na to jinak diváci nepřišli). Brecht by měl radost..! (28.02.2007)

ChewieDC to tu už napsal - tohle pro mě není regulérní filmová událost, ale rekonstrukce faktů s herci, místo prvoligové hollywoodské A třídy mohli nasadit cvičené opice, postavy v JFK nemají svůj vlastní charakter, slouží jen k prezentaci faktů. Richardson by to stejně nasnímal i s těmi opicemi tak dobře, že bysme mu to sežrali. Fincherův Zodiac pro mě tak zůstává filmem o hodně lepším. 70%. (21.11.2008)

Není to vůbec jednoduché hodnotit film jako tenhle. Neexistuje tu žádná pořádná zápletka, žádný originální scénář a celé to připomíná spíš nějaký dokument nebo rekonstrukci. Ve více než tří hodinách filmového materiálu vás zavalí takové kvantum pro někoho možná šokujících fakt o atentátu na prezidenta Kenedyho, že mnohdy nebudete stíhat jména, události nebo souvislosti a když už ano, nebude se vám často chtít ani věřit, že to snad všechno může být ve skutečnosti pravda. Tenhleten nafouklý slepenec informací ale u sebe naštěstí drží perfektním lepidlem, které nese jméno Oliver Stone. Díky jeho svižné a zkušené režii vás JFK ani na chvíli nenudí, dokáže vás patřičně zaujmout a až do úplného konce držet najpaté jako kytarovou strunu. Sloní podíl na tom dozajista nese i plejáda prvotřídních herců v čele s tehdy ještě hvězdným Kevinem Costnerem. A kým taky jiným? Ten si totiž prakticky totožnou roli neústupného státního zástupce, který se nebojí jít do boje za pravdu a spravedlnosti i proti daleko mocnějšímu nepříteli, střihnul už v De Palmových Nedotknutelných a za svůj závěrečný snad pětiminutový monolog před soudem by měl právem dostat zvláštní ocenění. Navíc je až s podivem, jak aktuálně a povědomě tyhle víc než 40.let stará témata v dnešní době, kdy na světlo vyplouvají stále nové a nové šokující skutečnosti o událostech z 11. září 2001, působí a nezbývá tak jen doufat, že na podobný demystifikující film právě o útocích na New Yorkská dvojčata nebudeme muset čekat tak dlouho, jako právě na JFK. (24.08.2007)

Jeden z filmových restů, které jsem měl. Respektive tohle neuvěřitelně obsáhlé Stoneovo dítko jsem viděl tak 20 let zpátky a upřímně mě tehdy umlátilo množstvím informací, postav a teorií. Velké otazníky předkládá tohle svědomí Ameriky aneb Kevin Costner rozmetává oficiální verzi o atentátu na prezidenta Kennedyho potvrzené zprávou Warrenovy komise, která vraždu označila za akt jedince. Nepadl ovšem prezident za oběť spiknutí? Zdravící davy a fatální kulka, která utrhla kus lebky prvního muže Spojených států. Panika. Čas se zastavil. Tragédie hrdého národa. Beznaděj i oslavy. Bolestivé a citlivé období. Politický dobrodruh, prokurátor Costner dostává „případ Kennedy“ po letech úsilí před řádný soud. A není úplně důležité, zda půjde o úspěšné snažení. Podstatná je cesta, kterou ušel a s čím vším přichází. Jeho obžalovací řeč zpochybňující mnohá „fakta“ je pak naprosto skvostná, to se musí nechat. Stejně jako řada hereckých výkonů (sešel se minimálně tucet velkých jmen). Tak uvidíme v roce 2029. (23.06.2019)

Nejsem odborníkem na téma Kennedyho smrti, ale hvězdičky musím dát za snahu se tímto tématem zabývat. Dokud se Stone drží ověřených fakt a buduje na jejich základě teorie, tak je vše v pořádku. Nepochybuju však o tom, že existují fakta, která jeho teorie vyvracejí, ale on je neuvádí a já je neznám. Proto můžu hru na pravdu hrát dál. Hra ale končí ve chvíli, kdy je jasné, že se už jen vaří teorie z vody a Garrison při procesu s Shawem obviňuje prezidenta, vládu i bezpečnostní složky státu (trvá to asi 30 minut, o Shawovi ani slovo a nikdo proti tomu nemá námitku). Můj celkový dojem je takový, že této teorii věřím asi tak stejně jako té oficiální (tedy hodně málo) a nejvíce jsem byl spokojen s plejádou hereckých es, která se promenádují před kamerou. (13.03.2009)