Trojuholník smútku

Všetkým rozumbradom, ktorí v tom vidia  nevyhnutnosť nerovnosti a ospravedlnenie jej "prirodzenosti" by som rád osvetlil, že toto je film o tom ako kontextuálna povaha nekontrolovanej moci kreuje vždy iný charakter nerovnosti v dôsledku závislosti na svojvôli jej nositeľov.  Sorry jako, ale toto proste je "levičácký" film do špiku kostí. 10/10 (05.05.2023)

Östlundova "Farma zvířat" je nádherně kousavým a jízlivým obrazem naší společnosti, která tuze ráda mluví o rovnosti, ale přitom stojí na naprostém opaku. "Triangle of Sadness" stylově balancuje na delikátním průsečíku mezi vycizelovanou důmyslností i komplexností "Parazita" a rozkošně karnevalovou i drze nekorektní přízemností  společenských karikatur od Troma Entertainment jako "Noc drůbežích mrtvol" a "Shakespearovské sravnosti". Díky tomu také zůstává ojediněle univerzálně přístupný a současně natolik mnohovrstevnatý, že si v něm každý divák najde jinou figuru, v níž spatří odraz sama sebe a své pozice ve společnosti, která je navzdory chvilkovým iluzím či domnělému statusu bezvýchodná a zoufale nedůstojná. Östlund se nebojí tnout do absurdity současného světa mladých a uvědomělých i starých a zaopatřených, ale neopomíjí při tom ani ty všechny mezi tím, kteří celý ten civilizačně zpovykaný cirkus udržují v chodu. Za hurónského smíchu nechává diváky vychutnat si vytříbeně servírované jednohubky stimulující naší vnitřní zlobu a škodolibost, aby nás pak v celé té žlučovitosti vyráchal a ukázal nám pravou pokřivenost genderových rolí a sociální hierarchie excesivního kapitalismu. ___ PS: Ve skvělém castingu je třešničkou na dortu nikoli Woody Harrelson, ale Zlatko Buric, který snad od fenomenálního "Dealera 3" neměl takový prostor a tak skvostnou roli. ___ PS2: Velmi doufám, že film nejen v české distribuci nasadí také plexy, protože po jeho zhlédnutí se budete chtít procházet mezi luxusními obchody, kde se na vás z výloh zasmušile tváří modelové propagující nesmyslné statusové propriety. (18.05.2022)

Skvěle zkonstruovaný komentář naší společnosti, který má hromadu povedených point, k tomu je to užasně vtipné. Avšak na můj vkus, až moc do očí bijící a očividné, kdy se mi začali ty postavy strácet a viděl jsem jen snahu něco říct pomocí figurek. Ale nebylo to až tak zásadní, takže i přesto krásná pecka. (30.12.2022)

Vynikající a originální rozklad a reflexe podléhání moci, ať už jsme na jakékoli pozici v systému, je-li založený na (uměle vyvolávaném) nedostatku, vynuceném konkurenčním boji a existenčním stresu. Film, sám o sobě sebejistý, ještě roste s přesahy: jednak tím, že tu svoji moc citelně a svévolně uplatňuje i režisér nad divákem (scény, ze kterých vám nebude dobře, ale musíte se dívat, zatímco režisér tlačí na pilu), analogicky k tomu, jak ji uplatňuje nad pasažéry lodi kapitán (nemohou vypnout rozhlas, z něhož k nim mluví o tom všem, co v tu chvíli opravdu nechtějí poslouchat). Výborná kamera zde slouží i jako mocenský nástroj fyzické trýzně, jak postav, tak diváka. Odkazy ke Goldingovu Pánu much a Buñuelovu Nenápadnému půvabu buržoasie. *** Akorát že mám pocit, že to zrovna Östlund umí i líp než tady. *** (Světozor s Ondrou a Lídou.) *~ (06.11.2022)

Na severu mají tak trochu odlišný přístup k humoru. Líbí se mi, že ani příbuzné filmy typu Chlast neberou svou dramatickou linku nadarmo. Trojúhelník smutku jde v tomto ještě dál, je to v prvé řadě drama, ale se spoustou velmi mírně a akurátně absurdních momentů. Nebudete se válet smíchy po zemi, ale spíše se jen s úsměvem budete podivovat, co se to děje. Paradoxní je, že stěžejní a nejlepší scéna filmu, tedy kapitánská večeře je pak na poměry severské komedie dost netypická. Samozřejmě její pointa je mimo jiné i šokovat. Třetí akt již toho nenabídl tolik, aby ospravedlnil svou stopáž. Celkově jsem cítil, že film toho chtěl sdělit mnoho, ale v řadě aspektů nenaplnil zcela svůj potenciál. 7/10 (08.12.2022)