Nixon

Hodne zajimavy film o Nixonovi. Mozna bych uvital, kdyby dej byl vice chronologicky a mene se zabyval aferou kolem Watergate (i kdyz chapu, ze tato kauza je u Nixona stezejni). Herecke vykony prumerne. Co vsak na filmu nejvice ocenuji, je rezie a vyborne zakomponovani dobovych a dokumentarnich snimku do deje filmu. (29.12.2013)

Na JFK se Nixon nechytá, ani náhodou, ale sleduje se fajn, jedná se o podnětnou fresku z dějin nejvyšší americké politiky přelomu 60. a 70. let. Musím přiznat, že jsem se bál, že Stone Dicka vykreslí jako arcilotra, že ty 3 hodiny budou dosti monotonní, leč nakonec tomu bylo jinak. Film přichází s hotovou paletou emocí. Ríšu chvíli nenávidíte (za jeho militantismus a bigotní staromilství), chvíli vám je ho líto (Nixonova politika jako symptom prohnilého systému), pak se obdivujete některým jeho úspěchům hlavně v zahraničí politice (deeskalace vztahů se SSSR a Čínou). Vskutku plastický portrét, u kterého se není, kdy nudit, už jen proto, kolik si skrze časové skoky a seznamování s aktéry politiky daného období žádá pozornosti. 75% (07.05.2021)

║Rozpočet $44miliónov║Tržby USA $13,681,765║Tržby Celosvetovo $34,668,249║ Stone to teda vie namiešať. Spočiatku nie príliš chytľavé, Nixon ako postava príde dosť otravná, postupom času si ale človek ma neho zvykne a tie jeho lapsusy začne vnímať, riadny despota, amerikánci sa nezaprú, vlastenci ako svina, ozaj raz vykúpu tento svet v krvi. /70%/ (29.12.2009)

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům. (16.05.2015)

Ajaj. Oliver Stone na rozdíl ode mě má rád politiku nebo se o ni aspoň zajímá. Já ne. A americká politika, to je kapitola sama o sobě. Tady je to o to horší, že je tu milion postav, milion jmen a událostí a ani jedno z toho mi nic moc neříká. Akorát z Edgar J. Hoovera udělal pěknou buzničku. Celý je to zamotaný jak zamontovanej montér v zámotku a orientovat se v tom může asi jen američan žijící v té době nebo nějakej nadšenej historik. A ti si u tohohle filmu asi budou mastit hubu špekem a slastně u toho mrčet. Ale mě to teda absolutně obešlo. Navíc je to strašně strašná délka, těch 212 minut director's cutu. A navíc teda objektivně musíte uznat, že Anthony Hopkins se na skutečnýho Nixona moc nepodobá (uvažovanej Warren Beatty by byl mnohem nixonovitější). I když ho teda herecky ztvárnil s úctou, to musím uznat. Taky se mi líbilo, že Oliver Stone z toho neudělal černobílou frašku, která automaticky Nixona odsoudí (jak je v obecném povědomí většiny lidí), ale dá postavě i hloubku a porozumění jeho činům. No ale prostě mě to nebavilo, šlus! (07.06.2018)